Duben 2005

Slepé fondy jako oči veřejnosti

Michal Sedláček

Aféra Gross přispěje k očištění politiky, povede-li ke schválení důsledného zákona o konfliktu zájmů. Politika je služba a politik by ke své profesi měl přistoupit ne jako ke zdroji bohatého výdělku, ale jako k obecně prospěšné službě nám všem. V ideálním světě lidé do politiky nevstupují proto, aby jim ztučnělo bankovní konto, ale proto, že cítí vnitřní povinnost přispět k řízení věcí veřejných. Česká republika má zatím k tomuto ideálu hodně daleko, přesto může současná aféra kolem bytu předsedy vlády Grosse a podnikání jeho manželky přinést české společnosti i něco pozitivního.

Aféra totiž s sebou nese několik doprovodných, ale nikterak bezvýznamných jevů. Potvrzuje zvyšující se význam médií při veřejné kontrole politiků a ukazuje, že česká veřejnost již odmítá tolerovat chamtivé chování politické elity. Pokud však má Grossova aféra opravdu přispět k očištění české politiky, tak by měla podpořit schválení důsledného zákona o konfliktu zájmů. Ten by jako každá prevence musel omezit možnost korupčních pokušení. Ve světě existuje řada modelů, které mohou být dobrou inspirací. Politici i ministerští úředníci se ve Spojených státech nesmějí účastnit rozhodování ve věcech, na nichž mají jejich rodiny či obchodní partneři nějaký zájem. Pokud by to porušili, mohou skončit na pět let ve vězení a zaplatí pokutu až 50 tisíc dolarů.

Aby americký vysoký vládní činitel nemohl být nařčen z konfliktu zájmů či aby jen nevznikl dojem, že k němu dochází (!), tak před nástupem do úřadu převádí svůj majetek do tzv. slepého fondu a po dobu svého působení ve funkci nemá ponětí, jak fond s jeho majetkem nakládá. Právě proto se fondu říká slepý. Přesně to učinil americký viceprezident Cheney, aby nemohl být nařčen z nadržování svému bývalému zaměstnavateli, firmě Halliburton.

Pokud manželka vládního představitele má vlastní majetek, tak i ona si zakládá vlastní slepý fond. Šárka Grossová by se při jeho existenci nemusela vyhýbat odpovědi na otázku, jak chtěla splácet pětimilionový úvěr své firmy. Zákon by ji prostě podnikat zakázal a ona by musela svá aktiva převést do slepého fondu. A premiér Gross by se bez známky studu nemohl chlubit, jak dobrou reklamu z celé aféry mají.

Pochybnosti odstraní Úřad pro vládní etiku

Ve Spojených státech dohlíží na chování politiků a jejich případné konflikty zájmů Úřad pro vládní etiku (Office of Government Ethics - OGE), na nějž se může vládní představitel obrátit o vyjádření, pokud se domnívá, že může být vystaven konfliktu zájmů. Těžko si představit, kdo v Česku by měl takovou morální autoritu, aby mohl v podobném úřadě pracovat. Fondu je určen správce, který se o politikův majetek stará, a tento správce musí být na vládních rozhodnutích zcela nezávislý. Úřad pro vládní etiku vybírá správce slepých fondů z profesí jako certifikovaný veřejný účetní, advokát, broker či investiční poradce. V poslední době však jsou za správce fondu ustavovány téměř výhradně bankovní domy. Politik pak dostává do ruky jen roční finanční přehled o tom, jak si jeho fond vede, ale v jakých firmách investuje, mu zůstává utajeno.

Obranu před konfliktem zájmů však neřeší jen slepý fond. Branný výbor amerického Senátu například požaduje, aby všichni jmenovaní zaměstnanci ministerstva obrany před potvrzením ve funkci prodali veškeré akcie firem z vojenského průmyslu či společností s obchodními vztahy s Pentagonem. Sami američtí poslanci nesmějí od nikoho přijímat dary v hodnotě vyšší než deset dolarů, a to ani při narozeninách. Nevysvětlené peníze i prapodivné podnikatelské záměry by v USA způsobily, že by dotyčná osoba již neprošla při hloubkové prověrce FBI, kterou absolvuje před nástupem do funkce.

Český premiér v lednu tvrdil, že by se chtěl stát českým Tony Blairem, ale jistě netušil, že se mu bude nejdříve podobat právě bytovou aférou. V prosinci 2002 se Británie ptala, zda jejich premiér směl použít prostředky ze svého slepého fondu na nákup bytu pro svého syna Euana. Tamní experti řešili, zda se Blair svým nákupem ze zcela legitimních prostředků nedostal do konfliktu zájmů a zda neovlivnil ceny nemovitostí v celé Británii. Jistě směšný problém při srovnání s aférou okolo neprůhledného financování bytu premiéra Grosse.

Reforma politické kultury

Zákon o konfliktu zájmů nabízí ODS další ideální příležitost ukázat, jak se odlišuje od ČSSD. Občanští demokraté mohou předvést, že kromě daňové či důchodové reformy je zajímá i reforma politické kultury, která je pro řadu občanů stejně důležitá jako nízké daně. Podpora důsledného zákona o konfliktu zájmů nijak neposkvrní ideový profil této strany. V USA patří mezi přední bojovníky proti vlivu peněz v politice jeden z významných republikánských senátorů a prezidentský kandidát John McCain.

Všechny české politické strany mají v těchto dnech možnost začít od bílého stolu. Musí však veřejnost přesvědčit, že pro ně nejsou přijatelní politici s pošpiněným štítem a že pokud u někoho na vlivných postech strany vznikne určité podezření, tak bude muset bezpodmínečně odejít. I kdyby to byl nejbližší politický kamarád. Jen tak totiž dokážeme, zda jsme v oblasti politické kultury už přijali západní standardy, nebo zda stále patříme spíše na Balkán.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)