Duben 2005

Tajnosti doktora Grosse

Vladimír Ševela

Jak se stal ze strojvůdce premiér, je známý příběh. Není ale úplně jasné, jak šéf sociálních demokratů přišel k univerzitnímu titulu.

"Zkoušející mu tady servilně otvírali dveře ," vzpomíná na studenta Stanislava Grosse jedna z absolventek pražské právnické fakulty. Další studenti si myslí, že současný premiér získal právnické vzdělání především díky nezvyklé vstřícnosti pedagogů. Připouštějí ale, že žádné důkazy o tom nemají. Jsou to tedy jen pomluvy nepřejících závistivců? Jedno je jisté. Dostat se k oficiálním informacím o tom, jak se z Grosse stal v Praze magistr a poté v Plzni doktor práv, je stejné jako pídit se po státním tajemství.

Několik bledých studentů ve společenském oblečení přechází sem a tam po chodbě plzeňské právnické fakulty a nervózně pokukuje ke dveřím místnosti, kde právě probíhají rigorózní zkoušky. Pokud dnes budou úspěšní, odejdou odsud po letech studia s kýženým titulem JUDr. Před necelým rokem vypochodoval z šedivé budovy v Americké ulici s doktorátem v kapse i čtyřiatřicetiletý Stanislav Gross.

Tehdy byl ministrem vnitra, jen několik měsíců ho dělilo od získání premiérského křesla. Měl u zkoušejících stejné podmínky jako kdokoliv jiný? "My ho tu nikdy neviděli, ale podle mne o něčem vypovídá, že v knihovně není na rozdíl od jiných jeho rigorózní práce," usmívá se mladý muž v černém obleku. Zvážní, když kolem přejde jeden ze zkoušejících, proděkan Jaroslav Zachariáš. Další oslovení studenti už pak nemají chuť se na téma Stanislav Gross bavit.

Nikdo si to nebude číst

Rigorózní práci pana Grosse tady nemáme," potvrzuje pracovnice fakultní knihovny. Kde tedy tajemný spis je? "Na to se zeptejte vedení školy," radí knihovnice, která odmítá prozradit své jméno.

Proděkan Zachariáš, který si během pozdějšího krátkého rozhovoru pečlivě vypisuje údaje z mé novinářské průkazky, tvrdí: "Ta rigorózní práce existuje, ale prohlédnout si ji nemůžete." Nachází se prý v kanceláři děkanátu, protože Stanislav Gross si nepřál, aby dokument jeho studijního úsilí byl komukoliv k dispozici.

Právo neposkytnout svou rigorózní práci případným zájemcům ke studiu mají ale podle Zachariáše všichni doktorandi. Kolik z nich se ale práci rozhodlo "utajit", proděkan odmítá říci, protože to prý neví. "Já neznám nikoho, kdo by téhle možnosti využil," říká jeden z absolventů plzeňské právnické fakulty. Jméno zveřejnit nechce - rád by se v budoucnu ucházel o místo na fakultě.

Výsadu číst si v Grossově spise má tak podle Zachariáše pouze zdejší děkan Milan Kindl. Ten byl také šéfem zkušební komise, která z někdejšího strojvůdce udělala doktora práv. Poskytovat jakékoliv další informace (včetně jmen dalších zkoušejících) má podle Zachariáše jen děkan, a ten je až do posledního únorového týdne na dovolené v Kostarice.

Měl tam kámoše

Pan premiér musí řídit stát a nemá čas se zabývat takovými jednotlivostmi," odbývá mluvčí Stanislava Grosse Věra Dušková žádost o poskytnutí jeho rigorózní práce (jednu kopii má doktor Gross doma). Tvrdí, že politik před necelým rokem už práci některým novinářům ukazoval. Hospodářské noviny a Nedělní svět loni v létě skutečně zveřejnily informaci, že práce má 114 stránek, jmenuje se Vývoj organizace finanční správy od roku 1918 a "věnuje se ekonomice". Její úroveň už ale nikdo nezkoumal.

Hospodářské noviny naznačily, že Gross mohl po dokončení magisterského studia v Praze přejít do Plzně proto, že ve vědecké radě plzeňské fakulty seděly spřízněné duše: jeho tehdejší náměstek na vnitru Pavel Zářecký nebo bývalý kolega z vlády Jaroslav Bureš. "To je nesmysl. Na rigorózní práci a zkoušku pana Grosse to nemohlo mít vliv," odráží tuto námitku proděkan Zachariáš.

Profesorka Marie Kalenská, která přednáší na pražské fakultě, má ale jiný názor. "Gross šel do Plzně zřejmě proto, že tam měl nějaké kámoše," domnívá se profesorka, jež tvrdí, že absolventi magisterského studia v Plzni se většinou snaží dělat rigorózní zkoušky v Praze. Univerzita Karlova má totiž stále lepší zvuk než ta Západočeská.

Diplomka skončila ve Vltavě

Premiérovo studium v Praze je ovšem také zahaleno tajemstvím. Kdo by si chtěl dnes přečíst třeba Grossovu diplomovou práci z pražské právnické fakulty, která vznikla už v roce 1999, má také smůlu. "Vzala ji voda," oznamuje suše tamní knihovnice, jež tvrdí, že povodeň z roku 2002 zničila větší část zdejšího archivu.

Ještě předtím ale diplomku získal týdeník Respekt. Jeho redaktor zjistil, že práce je mimořádně krátká (33 stran), ale také velmi slabá, a navíc z nejméně jedné třetiny opsaná. Vedoucím diplomky prominentního studenta byl Petr Kotáb. "Ano, ta práce byla lehce podměrečná, ale důležitější kritérium je obsah," prohlašuje dnes pedagog ve své kanceláři.

A co tedy říká k obsahu, když diplomka podle dvou nezávislých expertů citovaných v Respektu postrádala vlastní názor či srovnání se zahraničím a její celá jedna třetina byla bez ostychu opsaná z materiálů České národní banky, které pravidelně docházely do parlamentu? "To bych raději nechal bez komentáře. Užívání cizích zdrojů není neobvyklé, někde se dají použít korektnějším způsobem," říká Kotáb, kterému nevadí ani to, že Gross u něj nebyl před obhajobou jedinkrát na konzultaci. "Na konzultace nechodí asi dvacet procent studentů fakulty," tvrdí.

Zvláštní přístup, jemuž se Gross na právnické fakultě zřejmě těšil, naznačuje i to, že absolvoval státní zkoušku z němčiny, ale tímto jazykem politika nikdo mluvit neslyšel. "Učitelé na právech si lidi spojené s politikou neuvěřitelným způsobem předcházejí. Politici jim totiž zřejmě dohazují džoby v podobě psaní různých expertiz nebo místa ve vládních legislativních radách. No a u dalších to mohlo být jen poklonkování hodnostářům, na jaké byli zvyklí za bolševika.

Většina učitelů na právech tam byla už za totality," tvrdí jeden bývalý student. Ani on nechce zveřejnit své jméno. "Nejsme parta sebevrahů," zdůvodnil v nadsázce svou anonymitu jiný absolvent. Jedním z vysvětlení může být to, že mladí právníci se stále častěji ucházejí o práci ve státních službách či v českém zastoupení v evropských strukturách. A tam se cení loajalita.

To není korýtko, ale pěkná dřina!

Také vedoucí premiérovy diplomky Kotáb (42) učil na fakultě už před listopadem (od roku 1986). A "po Grossovi" se stal expertem státní Komise pro cenné papíry. "Žádná dramatická změna v mé kariéře nenastala. Já byl v různých odborných komisích už od začátku 90. let," hájí se Kotáb, který tvrdí, že ke studentům-celebritám přistupuje "stejně férově" jako k těm "obyčejným".

Profesor Dušan Hendrych, který měl za Grossových studií funkci děkana (v této době na právech propukl také skandál s prodejem vyplněných přijímacích testů zájemcům za sto tisíc korun), tvrdí: "Ty legislativní rady žádné korýtko nejsou, je to dřina a prakticky zadarmo. Já takovou nabídku měl a odmítl jsem to." Stížnosti tehdejších studentů, že Gross či jiní studující politici mohli být vůči nim zvýhodněni, odmítá: "To mi připomíná nářky dívek ze sboru pana Kulínského."

Podle profesorky Marie Kalenské však prominenti na pražských právech "vlídné prostředí" opravdu mají. Grosse ale prý nikdy nezkoušela a podrobnosti o tom, kdo ke komu měl být vstřícný, říct nechce. "Občas i za mnou přišel nějaký kolega, abych k někomu byla vlídná, ale já zadarmo zkoušku nikomu nedám," říká profesorka.

Jak ve skutečnosti probíhaly zkoušky Stanislava Grosse, není možné zjistit. Pracovníci fakulty jména jeho zkoušejících odmítají poskytnout a nezná je ani žádný z oslovených absolventů. A Gross na žádost o rozhovor a e-mailové otázky týkající se jeho studentských let nereaguje. Například i na tu, proč okolnosti svého studia tak usilovně tají.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)