Duben 2005

Alois Musil: kněz a šejk, který zmapoval Arábii

Milena Štráfeldová

Katolický kněz i člen Nejvyšší muslimské rady v Jeruzalémě, osobní zpovědník habsburské císařovny Zity i generálmajor, beduínský šejk i botanik, po němž byly pojmenovány dosud neznámé pouštní květiny - tím vším byl v 1. polovině minulého století Alois Musil. Především se ale proslavil jako arabista, cestovatel po Středním a Blízkém východě a objevitel proslulé islámské památky Kuseir Amra. Této pozoruhodné a v Čechách téměř neznámé postavě byla v loňském roce věnována výstava v pražském Teologickém semináři.

O tom, že Aloise Musila čeká tak výjimečný osud, nenapovídalo zprvu vůbec nic. Narodil se v roce 1868 v Rychtářově na Moravě jako nejstarší syn v selské rodině. V Olomouci studoval v katolickém semináři a ve třiadvaceti letech tu byl také vysvěcen na kněze. Záhy však odešel na Blízký východ, do míst, kde před tisíci lety vznikla hned tři velká monoteistická náboženství.

"K těmto zájmům ho přivedlo to, že byl veliký milovník Starého zákona. Okamžitě, jak byla otevřena Biblická škola v Jeruzalémě, se na ni Alois Musil přihlásil, získal stipendium, a tam vlastně začalo jeho dobrodružství," říká Eva Novotná, autorka výstavy Kněz a šejk v Centrální katolické knihovně v pražských Dejvicích. V Jeruzalémě pobyl Alois Musil jen krátce, ve studiích pokračoval v libanonském Bejrútu a odtud se vydával i na své cesty do pouště. Později spočítal, že na velbloudu urazil 21 tisíc kilometrů.

Procestoval Arábii Petrejskou, Arábii Pustou, Damašek, projel poušť mezi Palestinou a Babylonem, Palmáru a Mezopotámii a je potřeba především říci, že většinu těchto území zmapoval. Mapy se přitom naučil kreslit sám. Do té doby nebyla Arábie prakticky vůbec zmapovaná. Musilovy mapy však byly velmi precizní.

"To bylo velice zásadní, protože zejména v Pusté Arábii v době před Musilem zaznamenávali vědci asi třicet přesně lokalizovaných míst. Po Musilově působení to bylo tři tisíce přesně lokalizovaných míst, čili to byla naprosto přesná, podrobná mapa, která se užívala vlastně celé 20. století," dodává Eva Novotná. Kromě kartografie se ale Musil během svých cest zabýval také etnografií, botanikou a studoval i místní jazyky. Byl výjimečně nadaný a kromě klasických i moderních světových jazyků ovládal pětatřicet arabských nářečí. To mu samozřejmě pomohlo i v tom, že se spřátelil s beduínskými kmeny. Beduíni ho nazývali šejch Músa. Podařilo se mu získat i důvěru náčelníka kmene Beni Sachr a mohl pak cestovat pod jeho ochranou. Náčelník dalšího kmene Ruala psal na Musila dokonce oslavné básně. "Přičemž je třeba podotknout, že emír Núri byl velice drsný bojovník. Bylo o něm známo, že předtím, než se sešel s Musilem, zavraždil své dva bratry a dalších minimálně sto válečníků, takže to rozhodně nebyl žádný beránek," říká Eva Novotná.

O svých cestách mezi beduínskými kmeny přednášel Alois Musil o desítky let později i v Československém rozhlase. V jeho archívu se zachovala nahrávka z roku 1936:

"Dlel jsem v táboře Talála, velkého náčelníka Beni Sachr, a chystal se na cestu. Měl mne doprovázeti náčelníkův bratr a jeho příbuzný. Jeli jsme k západu zvlněnou rovinou, spoře porostlou vytrvalými bylinami. Pásla se na nich stáda ušlechtilých velbloudic. Po mnohých velbloudech hopkali havrani. Proč je pastýři nezaženou? - Proč by je zaháněli? Jsou rádi, když si jejich zvířat všimnou. Vybírají velbloudům příživníky."

Beduíni také Aloise Musila přivedli k jeho největšímu objevu - zámečku Kuseir Amra z osmého století na území dnešního Jordánska. Beduíni mu vyprávěli o tajemném zámečku v poušti, který je opředen mnoha pověstmi, v němž sídlí duchové a k němuž není radno se přibližovat. Musila to velice zajímalo a v roce 1898 tedy podnikl výpravu ke zříceninám zámečku Kuseir Amra na východě Jordánska. Byl úplně šokovaný z toho, co tam spatřil. Tam totiž byli zpodobněni lidé a zvířata, což vlastně islámská tradice sunna zakazovala.

Výprava do Kuseir Amra byla velice nebezpečná, území leželo na hranici dvou znepřátelených kmenů. Nájezdníci Musila připravili o veškerou dokumentaci jeho objevů, po návratu do Evropy byl proto nařčen z podvodu. Tato podezření se mu podařilo vyvrátit až po druhé návštěvě v Amře v roce 1900. Přivezl odtud průkazný materiál, fotografie a výkresy, které z něj udělaly slavného objevitele. Byl to v podstatě největší objev ve své době a dokonce knihovník Karbáček, který na něj nejvíce útočil, mu pak pomáhal při tvorbě jeho zásadní monografie Kuseir Amra.

Tato kniha nejen popisuje samotnou islámskou památku, je navíc i sbírkou beduínské poezie a písní a zaznamenává zvyky kmene Beni Sachr. Své zážitky i poznatky z cest zachytil Musil ve zhruba padesáti dalších knihách. Byly to jak dobrodružné knihy pro děti, kde se snažil po vzoru Karla Maye popularizovat Blízký východ, tak vědecké studie a monografie.

Publikoval především v němčině, ale svou velkou orientální řadu, což bylo jedenáct knih, publikoval v češtině. Nepřekládal bohužel nic, takže to, co je v němčině, není přeloženo do češtiny, a naopak. Proto svět zná také jenom část jeho díla.

Díky pomoci T. G. Masaryka našel Musil po 1. světové válce vydavatele i ve Spojených státech. Prezident Masaryk seznámil Musila s americkým cestovatelem Charlesem Cranem, který se rozhodl financovat publikaci Musilových rukopisů. Ve 20. letech Musil navštívil New York, tam se mu podařilo s pomocí Americké zeměpisné společnosti publikovat výsledky svých cest v šesti dílech. Za toto svoje dílo a za celoživotní objevy byl od Americké zeměpisné společnosti odměněn zlatou medailí Charlese Dallyho a byl zapsán v New Yorku do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona.

Nebylo to ale jediné významné ocenění jeho objevitelské práce. Dostal řadu dalších mezinárodních uznání a byl členem prakticky všech evropských vědeckých společností. Od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě, založil například i dnešní Orientální ústav. Přesto je jeho jméno v Česku téměř neznámé.

U nás bohužel od počátku narážel na naši všeobecnou malost a závist, takže po svých objevech byl víceméně nucen přesídlit do Vídně, kde také publikoval. Ve světě byl a je velice uznávaný a ctěný. U nás bohužel dodnes je to téměř neznámý člověk, kterého si možná někteří chlapci pamatují z dětských knih, ale málokdo tuší, že to byl významný objevitel a vědec.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)