Duben 2005

Co jsou zač »bojovníci za svobodu«?

Petr Zavoral

Nevím, kolik lidí ještě slyší na to, že aféra kolem nejasného původu peněz na zaplacení premiérova luxusního kvartýru a s ní související tanec milionů v podnikatelských aktivitách paní premiérové jsou maléry uměle vytvořené temnými silami, jimž poslušně posluhují všechny české sdělovací prostředky. Ale i kdyby se tito občané dali spočítat na prstech jedné ruky, je to dobrý důvod k ostrému odmítnutí takto lživé fámy, která balancuje na hraně trestného činu šíření poplašné zprávy. Nemělo by nám být jedno, čím vším se argumentuje jenom proto, aby se Stanislav Gross a jeho povedená rodinka snáze vylhali z něčeho, z čeho se prostě vylhat nelze.

Poprvé nám měly zabrnět uši, když pyroman cáru papíru, který nám byl nastrčen jako směnka za Grossův milionový dluh, odůvodňoval své paličství bohulibým úmyslem zastavit štvanici na ministerského předsedu sdělovacími prostředky v německých rukou. Někdo to možná přeslechl, ale vnímavější příjemci tohoto Simkaničova žvástu už tehdy mohli nabýt dojmu, že existuje jakýsi všivý záměr Němčourů skandalizovat českého chudáka Standu v politickém zájmu.

Blábol šéfa straničky Česká pravice byl ale nevinný pšouk proti tomu, co naplno rozbalila do mikrofonu Českého rozhlasu předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková. Ta podivuhodná žena pravila, že očerňování pana Grosse je truchlivý následek vlastnictví českých periodik německými vydavateli, kteří se činí, seč mohou, aby se zavděčili předsedovi Sudetoněmeckého krajanského sdružení Posseltovi, jenž se už zase celý třese na uchvácení Česka hnědokošiláči. Následovalo postesknutí, že bojovníci za svobodu před poněmčením českých novin varovali, ale nebyli vyslyšeni, takže teď to máme.

Ani nevíte, s jakou chutí bych napsal, že Anděla Dvořáková je kráva. Protože se to jednak nesluší, jednak nemám v úmyslu jí lichotit, omezím se na obranu v mezích základní povědomosti o Česku, Evropě a světu na prahu 21. století. Zanedlouho si připomeneme již 60 let od konce druhé světové války, majíce za sebou méně kulaté jubileum pádu berlínské zdi coby symbolu války studené. Německo je, milá soudružko Dvořáková, příkladně demokratická země, jeden z pilířů Evropské unie, stát, který se s ostudnou minulostí vypořádal způsobem, o němž se výspám postkomunismu může jen snít. Vlastní-li němečtí vydavatelé české noviny, netřeba se z toho podělat. Jsou to byznysmeni a jen blb si může myslet, že by své podnikání vraždili brutální cenzurou zpráv či komentářů. Němci si koupili většinu českých deníků, Američané zase Novu. No a? Měli bychom kvůli tomu všichni číst komunistické Haló noviny, které jako jedny z mála zůstaly v českých rukou následkem rudého lupičství?

Třeba právě tak si to bojovníci za svobodu představují. Ne-li, pak by se ti slušní a úctu si zasluhující měli rázně distancovat od své předsedkyně, která zamrzla ve studenoválečnické rétorice a (věřme, že nevědomky) stala se služkou rudého extremismu.

(Annonce)