Duben 2005

Proč prezident Klaus lže Čechům o Evropské unii?

Petr Zavoral

Třebaže si čím dál víc českých občanů myslí, že větší ostudu než Stanislav Gross jim ve světě už nikdo neudělá, má prolhaný ministerský předseda zdatnou konkurenci na Pražském hradě. Václav Klaus totiž umí zalhat hned desetkrát v jediném novinovém článku, což názorně předvedl, když poslední únorovou sobotu publikoval v deníku Mladá fronta Dnes deset důvodů, proč by neměla být přijata tzv. evropská ústava. Tím, kdo Klause ze lži usvědčil, nebyl nějaký jeho domácí »třídní nepřítel«, nýbrž německý sociálnědemokratický europoslanec a právník Jo Leinen, který prezidentovy argumenty proti euroústavě rozmetal a doslova označil za lživé či virtuální.

Leinenův komentář ke Klausovu »desateru« přinesly 1. března Lidové noviny a jsou v něm bod po bodu vyvráceny všechny bludy, jimiž pan profesor s buldočí vytrvalostí obelhává českou veřejnost, spoléhaje se na to, že řadový občan nemá na to, aby je sám zpochybnil. Předně není pravda, že se Evropská unie stane státem a bude mít všechny jeho základní rysy. Unie si sama nemůže změnit pole působnosti, což je hlavní rozdíl mezi státem a společenstvím. Vlajku, měnu či hymnu má EU už dnes, píše Leinen, avšak tyto symboly z ní ještě nedělají stát.

Nezakládá se na pravdě Klausovo tvrzení, že dnešní členské státy pětadvacítky budou v tomto nově vzniklém státě federativního typu pouhými regiony nebo provinciemi. Unie nemůže změnit vnitřní uspořádání jednotlivých zemí a sám návrh ústavní smlouvy říká, že respektuje identitu členských států včetně jejich politických a ústavních systémů. Stejně tak je nesmysl, že ústava státu Evropská unie bude nadřazena ústavám členských států, jakož i celý právní řád unie bude nadřazen právním řádům členských států. Národním legislativám budou nadřazeny pouze evropské zákony z těch oblastí, kde má EU pravomoc přijímat právní akty, což ale už platí od počátku integračního procesu (například společná ochrana ovzduší).

Státy v nové EU ztratí své dosud výlučné právo tvořit si své vlastní zákony, straší dále český prezident, což Jo Leinen bez okolků označil za vyslovenou hloupost. Aby ne nechal by si snad něco takového líbit jemu důvěrně známý německý Bundestag? Jsou němečtí zákonodárci tak slepí či dokonce tupí, že nevnímají bruselskou hrozbu a čekají, až jim otevře oči účetní z Čech?

Nejinak je tomu s Klausovým »objevem«, že občané jednotlivých členských států se stanou občany státu Evropská unie, s právy a povinnostmi přímo vůči institucím tohoto evropského státu. Čechům nanejvýš »hrozí«, že se stanou občany Evropy, jimiž už chválabohu jsou. Institut evropského občanství existuje už od roku 1992, kdy vstoupila v platnost maastrichtská smlouva, upozorňuje českého velmože Jo Leinen. (A kdy pan Klaus spěchal do Bruselu podat českou přihlášku do klubu vyspělých zemí, dodávám skromně já.)

Nemíním zde detailně popisovat všechny odstavce páně Klausova desatera, jak se jeden za druhým pod Leinenovým drobnohledem proměňují ve snůšku lží, polopravd a pustých žvástů. Nejsprostší lež ale vynechat nemohu. Té se český prezident dopustil tvrzením, že i ty oblasti rozhodování, v nichž členským státům i do budoucna zůstane právo veta, mohou být v libovolné chvíli převedeny pod většinové hlasování (stačí, aby s tím souhlasili prezidenti nebo premiéři zemí EU, tedy bez možnosti toho, aby o tom musely rozhodnout národní parlamenty, o souhlasu občanů ani nemluvě). Pravda je totiž taková, že sama ústava výslovně stanoví, že se změnou hlasování musejí souhlasit jak všichni členové států a vlád, tak národní parlamenty. Pokud se národní parlament vysloví proti, změna není možná.

Co teď? Je možné, že by si český prezident ani nepřečetl dokument, proti němuž štve občany své země? To sotva. Klause lze podezírat z ledasčeho, ale určitě ne z lajdáctví či povrchnosti. Jenže jestliže ten člověk obsah návrhu evropské ústavní smlouvy zná, chápe jeho smysl, a přesto dává všanc svoji důvěryhodnost, aby stůj co stůj zabránil jeho schválení, musí to mít nějaký zatraceně pádný důvod. Jaký? Cožpak je to jen tak samo sebou, aby ze sebe státník beze všeho dělal idiota, kdyby tím nesledoval ještě »vyšší« cíl, než jakým je vnesení civilizovaných poměrů do jeho domoviny? Jaká je tedy ta skrytá příčina?

Už jsem ji kdysi pojmenoval, a mohu se tedy jen opakovat: Obava z oslabení osobní moci kombinovaná s holou hrůzou, že v otevřeném evropském prostředí naplno vyniknou veškeré zlořády z raně posametové epochy, která měla Václava Klause proslavit a učinit z něho zářný vzor východní Evropy, a to jak v ekonomickém, tak politickém smyslu. Což se ale nepovedlo nikterak. Bublina českého (československého) hospodářského zázraku splaskla ani ne po první pětiletce jeho virtuální existence a z Klausova věhlasu zbyly jenom miliardové dluhy, vytunelované banky, rozkradené pozůstalosti státních podniků, nevymahatelnost práva, zkorumpované soudy i policie, politická arogance a nenažranost, sama sebou se živící byrokracie, švindl kamkoli oko pohlédne. Samo sebou, že za to všechno nemůže pan profesor osobně, však mu to také nikdo nepodsouvá. Ale svůj díl politické odpovědnosti ze sebe sejmout nemůže.

Jenže právě to on by rád. Takže když je teď tím prezidentem, snaží se ukazovat prstem na domnělé evropské nepořádky, aby odvrátil pozornost od českého chlíva. Pozor na Brusel! Chce vás zbavit svobody džungle, již jsem pro vás pracně vydobyl. Už nebudete smět skákat z větve na větev, ale bude se po vás chtít, abyste přecházeli po přechodu, jedli příborem a myli si krk. Nedejte si to líbit! Braňte si svou malou zemičku, v níž je sice smrádek, ale také teploučko! Hlavně však: milujte mě, protože jen Já jsem ten, kdo vás může zbavit strachu z civilizace!

To víte, že to funguje. Nejnovější průzkumy praví, že euroskeptik Klaus, o jakého nezavadíte nikde jinde na starém kontinentu, je ještě milovanější český tatíček než podivín Havel, který stále bručel nějaké nesrozumitelné bláboly. Panu profesorovi rozumí každý - od velkopodvodníků 90. let, kteří se na projektu veksláckého pseudokapitalismu nadosmrti napakovali, přes nejprostší dušičky, jimž můžete vykládat naprosto cokoliv, až po čím dál sebevědomější komunistickou sebranku, jíž Klausovo úsilí vynechat Česko z evropské integrace procesu zní přímo jako andělské harfy tón.

Netvařme se, že jsme o tom nevěděli, kdyby s námi Evropě náhodou došla trpělivost. Nechci hned strašit, že by nás snad jednostranně vyvrhla (kvůli Klausovi už vůbec ne), ale přece jenom: v EU jsme dobrovolně a kdykoliv může přijít slušná nabídka, abychom se vrátili, odkud jsme přišli, jestli se nám tam nelíbí. Co potom? Mysleme na to, až se budeme rozhodovat, je-li pro nás větším zlem delegovat zlomek národních pravomocí demokratickým povětřím ošlehaným »Staroevropanům«, nebo nadále bojovat s Klausem proti jeho větrným mlýnům.

Jak známo, slavný španělský rytíř toho moc nevybojoval, spíš ho mají Cervantesovi čtenáři za blázna. Český prezident může donkichotské bláznovství vylepšit leda tím, že je opentlí akademickým majestátem a ochotou ke lži.

(Annonce)