Duben 2005

Vši přinášejí informace o vývoji lidí

Jan Žďárek

Křížil se moderní člověk s dávnými formami rodu Homo? Při hledání odpovědi by mohl pomoci nový výzkum, během něhož se američtí vědci zaměřili na lidské parazity.

Homo sapiens se vyvinul ze svých předků v Africe někdy před 130 tisíci let. Jak se šířil, postupně vytlačoval a nahrazoval své archaické předky, člověka neandertálského Homo neanderthalensis v Evropě a člověka vzpřímeného Homo erectus v Asii. Zastánci jedné teorie tvrdí, že mezi jednotlivými druhy nedocházelo ke křížení, a tím k výměně genetického materiálu.

Jiný model našeho kmenového vývoje předpokládá, že výměna genů mezi moderním člověkem a jeho starobylejšími současníky existovala, a to současně na mnoha místech. Z uvedené teorie vyplývá, že jak se druh Homo sapiens po svém vzniku v Africe šířil na další kontinenty, křížil se na různých místech s původními starobylejšími druhy svého rodu.

Dosavadní, poměrně řídké fosilní nálezy podporují oba vývojové modely. Otázka mezidruhového křížení tak zůstává otevřená. Ani rozbor dědičné informace fosilních zbytků nepřinesl zásadní rozuzlení. Z mnoha kosterních nálezů se analyzovatelnou DNA získat nedaří - buď jsou špatně uchované, nebo příliš staré. Protože fosilní zbytky a genetická data chybějí, hledají vědci důkazy úplně jinde. V poslední době se stále jasněji ukazuje, že jako náhradní zdroj poznání evoluce druhu mohou posloužit paraziti, kteří se svým hostitelem sdílejí dlouhou vývojovou historii. Proto se skupina amerických vědců vedená dr. Davidem Reedem z Floridské univerzity v Gainesvillu pokusila nahlédnout do historie vývoje současného člověka tím, že se zaměřila na jeho dávné příživníky vši.

Globální linie lidských cizopasníků

Lidské vši se vyskytují pouze u člověka a prodělávají na něm celý vývojový cyklus. Mimo jeho tělo sotva přežijí déle než 24 hodin. Přenos parazita z jedné osoby na druhou proto vyžaduje těsný kontakt. Člověk na svém těle hostí - dá-li se tento výraz vůbec použít - dva rody vší. V pubickém ochlupení můžeme najít první - muňku, jinde na těle pak dva druhy rodu Pediculus. Jeden z nich, označovaný jako veš dětská, žije ve vlasech a lidskou krví se krmí několikrát denně. Druhý se nazývá veš šatní. Jak i jméno naznačuje, žije v oděvu a pro potravu přelézá na kůži jen jednou až dvakrát za den. Tvarem těla jsou si obě vši velmi podobné, liší se jen způsobem života.

Dosavadní představy o jednotlivých druzích lidských vší nedávno zpochybnili molekulární genetici. Zjistili totiž, že vši žijící na hlavě a na těle se i přes své rozdílné ekologické nároky geneticky neliší. Na klasické dělení lidských vší na dětskou a šatní bychom proto měli zapomenout a začít uvažovat jen o druhu jediném. Říkejme mu veš lidská.

Ale to není zdaleka vše, co rozbor dědičné informace těchto cizopasníků posbíraných na lidech v nejrůznějších částech světa ukázal. Analýzou DNA u obou forem této lidské vši badatelé objevili dvě odlišné linie, které mají společné znaky a vývoj. V jedné linii najdeme jak formu žijící ve vlasech, tak formu parazitující na těle. Tato linie je rozšířená po celém světě - říkejme jí proto celosvětová. Druhá linie obsahuje jen vši žijící na hlavě a omezuje se pouze na kontinenty Nového světa - nazveme ji tedy novosvětskou.

Vědci však dospěli i k dalším důležitým a nadmíru překvapivým poznatkům: linie vší se od sebe oddělily už asi před jedním milionem a 180 tisíci let. Od té doby žily odděleně, každá na jiném hostiteli. Dávný rozchod vších linií se tedy udál asi o milion let dřív, než se vyvinul jejich dnešní výlučný hostitel, člověk moudrý. Rozdílnost genetické výbavy obou linií ukazuje, že se musely vyvíjet odděleně na různých druzích pračlověka, ačkoli původně pocházely ze stejného místa. Vývojový kmen člověka moudrého se oddělil od jiných pravěkých lidí někdy před 1,2 milionu let, tedy přibližně v době, do které genetici datují také rozchod obou linií vší. Tehdy Afriku opustila lidská populace, která dala vznik člověku vzpřímenému. Ten pak postupně osídlil Asii. Předkové našeho druhu odešli z Afriky do Evropy a do Asie až o celý milion let později.

Potyčky, krádeže nebo společné nocování

Která z linií prodělala vývoj na našich afrických předcích? Odpověď pomohl najít opět rozbor genetické informace vší. Někdy před 100 tisíci lety prošlo lidstvo obdobím, kdy se jeho populace na Zemi silně snížila, načež došlo opět k výrazné expanzi. A ta trvá dodnes. Něco podobného by se dalo očekávat také u vši. Genetické studie však ukázaly, že stejným populačním zúžením a následnou expanzí prošla jen celosvětově rozšířená linie vší. Novosvětská linie si trvale udržovala relativně stabilní velikost populace. Lze proto předpokládat, že se novosvětské vši vyvíjely na starobylých a dnes už vymřelých pralidech v Asii a teprve někdy mnohem později svázaly svůj osud s životem moderního člověka. Podle genetiků se to stalo celkem nedávno, tedy někdy před 25 až 30 tisíci let.

Naší pradávní předkové opustili Afriku asi před 100 tisíci lety a postupně se šířili po Evropě a Asii, kde vytlačovali a nahrazovali starobylejší pralidi. Pokud tedy archaické vši měly přelézt na moderního hostitele, musely mít obě formy člověka těsnější vzájemné kontakty. Mohlo k nim docházet při potyčkách, při krádeži kožených oděvů nebo snad i při pobytu v jeskyních, kde společně přečkávali nepříznivé počasí. Ovšem otázku, zda předkové moderního člověka také praktikovali sex se svými méně vyvinutými příbuznými, a zda tedy docházelo ke křížení, studium tohoto druhu lidské vši jednoznačně nevyřešilo. Kdyby se však předmětem genetické studie stala veš muňka, která se jinak než pohlavním stykem prakticky nepřenáší, odpověď by byla mnohem průkaznější. Kolektiv doktora Reeda se na takový výzkum už připravuje.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)