Květen 2005

Chleboun

Bohumil Doležal

Dostávám spoustu spamů: nejrůznější lidé ze všech koutů světa mi nabízejí viagru a podobné preparáty. Obracejí se na mne početní synovci botswanského prezidenta s prosbou o účast na výhodné investici do místních diamantových polí (jejich nároky naštěstí zdaleka přesahují moje finanční možnosti). Řada loterií s důvěryhodnými jmény mi gratuluje k tomu, že jsem vyhrál tři miliardy dolarů, které obdržím vzápětí poté, co zaplatím desetitisícový bankovní poplatek nebo aspoň sdělím číslo svého bankovního účtu. Atd. Atd.

Zvláštním žánrem jsou e-maily politické: zvou mne na demonstrace, které zabrání fašizaci ČR. Informují mne o spoustě zaručených případů, v nichž je porušováno právo. Předkládají mi k podpisu stovky peticí. Nejčastěji bývají podepsány jmény Vaněk a Šinágl (z toho usuzuji, že nejde o synovce botswanského prezidenta). Chodí, stejně jako nabídky viagry, nejen ve dne, ale i v noci: když otevřu ráno počítač, čekají tam na mne vždycky tři – čtyři, ačkoli naposled jsem si poštu prohlížel o půlnoci.

Obdivuji energii a zápal těchto lidí. Zároveň mne trochu děsí, co by se asi dělo, kdyby dostali k dispozici nějaké účinnější nástroje, než je Outlook Express. Zločiny těch, proti nimž bojují, soudě aspoň podle jejich slov, volají do nebe. Došlo by na mučidla a popravčí čety? Možná že ne, jejich texty vykazují jisté vnější znaky kulturnosti: neobsahují totiž oplzlá slova ani příliš hrubé pravopisné chyby. Ale to ještě mnoho neznamená: Rudé právo nebo Kulturní politika z let 1945-8 byly taky po formální stránce kultivované tiskoviny.

To je ovšem horní patro naší celospolečenské diskuse, která se nyní odehrává převážně na internetu. Pak existuje suterén, ten nebudu citovat, nemám na to žaludek. Za pozornost stojí přízemí. Tam patří např. názor, který jsem si dnes našel na serveru „idnes“: „Každý úředník, soudce, policista, pracovník BIS by si měl uvědomit, že již dávno neslouží a nechrání statní moc a právo občanského státu a občanů, ale ochraňuje ukradenou, zneužitou a deformovanou státní moc v rukou zájmových a mafiánských skupin proti občanům, které tato zneužitá státní moc používá jako své nevolníky, okrádá své občany a využívá pro své zájmy, zaprodává naši zem, majetek, práva a svobody včetně základního práva na sebeurčení našeho národa do rukou cizí moci franko-germánského konglomerátu schovaného pod rouškou Evropské Unie a nadnárodní ekonomické nadvlády. Budeme stále žebráky, protože z naší země je bohatý úplně někdo jiný. Podpora odchodu Stanislava Grosse & spol.“

Tento výlev zmučené duše si zaslouží malou analýzu. Především: má vysloveně marx-leninský charakter, vyzývá k svržení nelidského utlačovatelského řádu. Za druhé: je velmi těžko odlišit, zda mluví komunista nebo stoupenec ODS – „zájmové a mafiánské skupiny“, „občané jako nevolníci“, jejich „okrádání a využívání“, najdeme v rétorice obou stran. Stejně i vlastenecký tón: zaprodání naší země do rukou cizí moci (franko-germánský konglomerát, správně, Frankové byli taky Germáni, jen přijali a jak by asi řekl autor výroku „deformovali“ latinský jazyk), potlačení práva na sebeurčení, nadnárodní ekonomická nadvláda. Nejpravděpodobnější je, že citovaný internetový revolucionář nepatří ani k jednomu, ani k druhému uskupení, pouze je na nich ideově závislý jako na heroinu, ač o tom třeba ani neví.

Za zvláštní pozornost ovšem stojí závěr: „budeme stále žebráky, protože z naší země je bohatý úplně někdo jiný“. Především mám podezření, že když autor mlátil do klávesnice svého PC tato vzteklá slova, nesvíraly se mu útroby hladem. Co je skutečná chudoba, si už nedovedeme představit, naposled jí u nás trpělo větší množství lidí někdy v třicátých letech minulého století. Neměli bychom se rouhat. Za druhé: bohatství pro řečníka nesplývá s makačkou, ale se zemí, na které sedí. Má pocit, že mu ji někdo chce vytáhnout zpod zadnice, protože je nejspíš celá ze zlata. Někdo cizí, zavilý, „nadnárodní“.

Většinou se mluví o tom, že jakýmsi zhmotněním české národní povahy je postava dobrého vojáka Švejka. Obávám se, že to už dávno neplatí. Švejkovi chybí moment třídní nenávisti. (Hašek byl člověk příliš cynický na to, aby mohl být dobrý komunista: chyběla mu patřičná dávka fanatismu). V pokladnici české literatury lze ovšem najít postavu, která daleko lépe odpovídá ideologii výše načrtnuté: žebrák Chleboun z Poláčkova Okresního města. Jeho promluvy (pronáší je sám k sobě, nahlas je říkat nemůže, protože by přišel o živobytí, a sametovou anonymitu internetu tenkrát ještě neznali) se podobají názoru výše citovanému jako vejce vejci.

Je to už víc než šedesát let, co Karla Poláčka zavraždili v Osvětimi. Potomci jeho literární postavy se jakýmsi zázrakem zhmotnili a zalidňují náš svět tak, že se v něm už brzy nebude dát žít. Nebo aspoň pracovat s internetem.

(www.bohumildolezal.cz)