Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2005


Zemřel Jan Pavel II.

Bohumil Doležal

Nejsem katolík. Nesdílel jsem papežovy názory na potraty a katolické stanovisko k homosexuálům považuji za přehnané. Na druhé straně chápu dobrou vůli, obsaženou v papežových omluvách na všechny strany, ale jsem toho názoru, že i s omluvami je třeba šetřit: obrazně řečeno nepovažuji např. za vhodné, aby se člověk, který není zrovna vegetariánem, omlouval za to, že občas jí maso, přímo lidožroutům. Zvyšuje to totiž neúměrně jejich apetit. Asi proto jsem horlivým stoupencem zavilého válečného zločince Bushe, podporuji jeho politiku na Blízkém východě a postoj Vatikánu k irácké válce mne naplnil smutkem a nepochopením. Taky mne nedojímá fakt, že zemřel „slovanský“ papež. Držím to, co kdysi napsal o slovanství Karel Havlíček, a s těmi, co měli a mají slovanství plnou hubu, mám (jako ostatně drtivá většina obyvatel této země) ty nejhorší zkušenosti.

Ale vzpomněl jsem si na dobu, kdy byl Jan Pavel II. zvolen na Petrův stolec. Bylo to krátce po Chartě 77. To, co se tehdy dělo, ještě utvrdilo spoustu lidí u nás (mne taky) v přesvědčení, že se nedá nic dělat a že si Rusové a jejich přisluhovači mohou dovolit skoro úplně všechno. Skutečnost, že se papežem stal krakovský arcibiskup, o němž bylo všeobecně známo, že je pro ruské protektory i jejich polské pomocníky zcela nepřijatelný i jen jako nástupce polského primase Wyszyńského, mou depresi narušilo. S potěšením jsem sledoval bezmocný vztek, s nímž bolševici volbu brali na vědomí. Navíc papeži nedokázali úplně bránit v cestách do vlasti a on nezůstal své pověsti nic podstatného dlužen. Jistě, že nesvrhl komunismus: ale svou trochou přispěl a jsem mu za to vděčný. (Pozn. red. CS-magazínu: zde se autor mýlí. Komunismus byl svržen koordinovaným úsilím Ronalda Reagana a Jana Pavla II.)

Ani jsme si neuvědomovali, jak dlouho provázel papež Jan Pavel II. mne a mé vrstevníky na životní cestě. Dvacet sedm let není z hlediska historie dlouhá doba: ale když ho zvolili, bylo mi třicet osm let. Tohle subjektivní měřítko mi připadá přesnější než kosmické dimenze dějin. Papežův odchod nám připomíná konečnost a pomíjivost naší existence.

Requiestat In Pace!

(www.bohumildolezal.cz)



Zpátky