Květen 2005

Rozkvetly horské tulipány

Libor Dvořák

Svou revoluci teď zažívá Kyrgyzstán. Představit si něco podobného v Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu či třeba v Bělorusku je zatím obtížné. Ale to bylo v Kyrgyzstánu donedávna taky.

Postsovětská Střední Asie zažívá svou revoluční premiéru. Po několika dnech silného občanského protestu opustil ve čtvrtek Kyrgyzstán prezident Askar Akajev a na jeho místo byl prozatímně jmenován vůdce opozice Ušinbaj Kadyrbekov. Co to znamená pro zemi pod Ťan-šanem i pro celý region?

Věci znalí analytici už před nedávnými parlamentními volbami věštili, že právě tato málo známá středoasijská země s 5 miliony obyvatel stojí na prahu další revoluce, která v návaznosti na gruzínské a ukrajinské zkušenosti také dostala své jméno – „revoluce horských tulipánů“. Přesto ani start opozičních bouří ve městech na jihu po skončení druhého kola voleb, kdy bylo jasné, že téměř všechna křesla v 75členném parlamentu obsadí představitelé provládních stran včetně syna a dcery Askara Akajeva, nenaznačoval tak rychlý konec režimu. Pesimisté byli totiž přesvědčeni o dvou věcech. Za prvé, že kyrgyzská opozice je příliš rozdrobená a zatím nestihla dát dohromady podobný blok, jako byla kupříkladu Juščenkova Naše Ukrajina či gruzínský blok stran Michaila Saakašviliho, Nino Burdžanadzeové a Zuraba Žvaniji. Za druhé, že nemá charismatické osobnosti typu politiků právě jmenovaných. Neměli zcela pravdu.

Akajev to přehnal

Kyrgyzská opozice je opravdu roztříštěná do zhruba tří bloků, jež můžeme zjednodušeně označit přídomky levicový, pravicový a islámský. Za normálních okolností by zřejmě mnoho šancí svrhnout Akajevův režim neměla, ale kyrgyzský prezident, který by na podzim podle dosavadní ústavy už nemohl kandidovat v mnohem důležitějších volbách hlavy státu, to s manipulací při výběru do zákonodárného sboru v zemi prostě přehnal. Opozice, která měla ve starém parlamentu poměrně silný hlas, se tam prakticky nedostala, a to ji stmelilo v sílu, jíž nakonec na svržení prezidenta stačil jediný den – čtvrtek 24. března. Zatím není jasné, co se stalo podnětem k přímému útoku na vládní Bílý dům a prezidentský palác, ale podle některých očitých svědků sama policie demonstranty nejdřív vyprovokovala a pak jejich zteči biškeckých chrámů státní moci jen se zájmem přihlížela.

Jisté je, že Askar Akajev i s rodinou své sídlo opustil, za asistence šéfa mise OBSE v Biškeku ze země odletěl – a moc nechal ležet na ulici. Druhým rozhodujícím momentem Akajevova pádu je bezesporu zrada či přinejmenším váhavost jeho nejbližších, kteří buď neudělali nic, nebo přešli na stranu opozice. Ta si počínala velmi zdatně – dosáhla zrušení sporných výsledků parlamentních voleb u nejvyššího soudu, svolala zasedání starého parlamentu, který tak zůstává v úřadě (i když jeho první schůze se zúčastnili i někteří noví poslanci), a jmenovala jak úřadujícího prezidenta Ušinbaje Kadyrbekova, tak prozatímní vládu, jíž se stal koaliční výbor národní jednoty v čele s bývalým premiérem Kurmanbekem Bakijevem. Další klíčovou osobností je bývalý viceprezident Felix Kulov, který stanul v čele všech silových resortů v zemi, a jak se zdá, mohl by se stát nejpravděpodobnějším vítězem prezidentských voleb, které přijdou krátce po opakovaných parlamentních.

Kam až to povede

V pátek ráno (25. 03. 2005 - pozn. red. CS-magazínu) statistiky hovořily o pouhých 2 mrtvých a 120 raněných, což by na zvyklosti regionu bylo opravdu málo. Národnostní třenice ve Ferganské kotlině před patnácti lety přinesly nejméně tisíc obětí a mnoho Kyrgyzů se bálo, aby se podobná jatka nyní neopakovala. Proto je důležité, aby se novým úřadům podařilo potlačit excesy s nočním rabováním v biškeckých obchodech. Opozice ostatně policii i státní úředníky vyzvala, aby již od pátku znovu nastoupili do práce.

Logicky se vtírá srovnání s podobnými revolucemi v Gruzii a na Ukrajině. V Kyrgyzstánu bude situace méně přehledná. Rozhodne také skutečnost, zda se noví vládci v Biškeku nezačnou hašteřit o to, kdo z nich nakonec stane v nejvyšších funkcích. Čeká podobný proces i další postsovětské země? Těžko říci jednoznačně. Představit si podobný proces v Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu či třeba Bělorusku je zatím obtížné. To ale bylo docela nedávno v Kyrgyzstánu taky.

(Respekt, www.respekt.cz)