Květen 2005

Padáky vhodné jen k povlečení postelí

Jan Gazdík

Armáda skladuje stovky smrtelně nebezpečných padáků. Proč je koupila? Sehrála v tom roli korupce? Tragikomický příběh nových armádních padáků, které jsou tak nebezpečné, že s nimi vojáci nesmí skákat, vstoupil do dalšího dějství. Armáda se rozhodla, že je vrátí výrobci. Jenže nemá komu - majitel firmy Anex Cirus zemřel. Armáda má padáky VTP-100 za stovky milionů korun. Neskáče se s nimi - ohrožují životy vojáků, a vojín Roman Prinich se kvůli závadě dokonce zabil. K čemu jsou armádě stovky padáků, které jsou tak nebezpečné, že je vojáci nemohou používat? Šéf generálního štábu Pavel Štefka to říká hodně drsně: „Dnes už spolehlivě víme, že jsou vhodné nanejvýše k povlečení postelí.“

Generál má jasno - sedm set třicet nebezpečných a neopravitelných padáků je nutné co nejdříve vrátit jejich výrobci, firmě Anex Cirus, a chtít na ní zpět stovky milionů, které podnik od armády inkasoval. Právník ministerstva obrany Miroslav Šianský říká, že o vrácení peněz za nekvalitní padáky se teď resort hodlá soudit. Těžko ale říci s jakým výsledkem. Majitel firmy Jiří Andrlík totiž zemřel a ministerstvo obrany dodnes neví, komu má padáky vlastně vrátit a na kom chtít za dodané zmetky peníze.

„Dosud totiž neskončilo dědické řízení. Takže ani nevíme kdo a zda vůbec bude pokračovat v živnosti pana Andrlíka,“ krčí rameny právník Šianský. Zatím se tedy vojsko o nové, nicméně nepoužitelné padáky stará jako o státní majetek: pravidelně je rozbaluje a větrá, aby při letitém skladování neshnily.

Korupce? Případ má její znaky, ale neprokázala se

Jenomže asi stejně shnijí. Pokud je tedy armáda nevěnuje jako humanitární dar. Například k přešití na přikrývky pro lidi v nouzi. Bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý tvrdí, že „padákový skandál VTP-100“ nemá a nikdy už nebude mít řešení. „Od počátku se jednalo o zbabraný kontrakt, kdy obchodníci ministerstva obrany ignorovali výhrady armádních odborníků. Vyvrcholilo to tím, že mnohé z dodaných padáků se při zkušebních seskocích trhaly vejpůl.“ (V postrojích byly jen figuríny - pozn. autora.)

Šedivý měl s vedením ministerstva několik ostrých konfliktů, protože ignorovalo jeho výhrady k nebezpečným padákům. Připouští, že skandál nese všechny znaky korupce, ale nemyslí si, že do ní byl zatažen tehdejší ministr obrany Vladimír Vetchý či šéf Úřadu pro národní vyzbrojování Jaroslav Štefec. „U těchto dvou šlo o obrovskou naivitu. Byli pod vlivem lidí, kteří padáky od firmy Anex do armády bez ohledu na životy lidí prosadili,“ připomíná Šedivý. A dodává, že i dnes je z obchodních smluv i hodnocení testů padáků snadno dokazatelné, kdo a proč je armádě vnutil.

Exšéf generálního štábu není sám, kdo připomíná temné pozadí armádní zakázky. Jiří Andrlík, člen zemského sněmu KDU-ČSL, ji získal v době, kdy lidovci stáli v čele ministerstva obrany. A to i přesto, že s výrobou padáků neměl nejmenší zkušenosti a že v hodnocení odborné komise vyhrála jiná, i v zahraničí renomovaná firma Mars Jevíčko. Posléze vyšlo najevo, že jeden z armádních odborníků, který verdikt komise ve prospěch Anexu zvrátil, Rudolf Zapletal, přešel k této firmě.

Objasněn dosud nebyl ani podíl armádního experta Pavla Vašíčka na tom, že armáda od Anexu převzala nekvalitní padáky. Vašíček pracuje až dosud v roli „armádního kvalitáře“, který dohlíží na bezvadnost dodávaných padáků. Padák VTP-100 byl podle patentového úřadu i jeho dílem. Za to mu podle zákona patří významná část ze zisku z prodeje VTP-100. Sérii podivuhodných „náhod“ korunuje cesta skupiny obchodníků českého ministerstva na Slovensko, kde jménem Anexu nabízeli slovenské armádě „vynikající padáky“.

Trenér české státní reprezentace v seskocích padákem a bývalý náčelník slovenské armádní letecké a pátrací služby Ivan Hoššo s nimi však vyběhl: „Přitom jsem chtěl jen to, aby mi VTP-100 předvedli a abychom si ho i my mohli otestovat. Odmítli to. A když se mne pokoušeli i dál ohlupovat, ukázal jsem na dveře a řekl, že slovenská armáda si padáky vybírá jen mezi renomovanými výrobci, a nekupuje od začátečníků.“ I Hoššo je přesvědčen, že v zakázce na padáky VTP-100 mohla sehrát roli korupce.

O lecčems vypovídá například fakt, že ministerstvo obrany podepsalo smlouvu na padáky s neexistující firmou Anex Cirus, s. r. o., která nebyla zapsána v obchodním rejstříku.

Armáda se soudí s firmou, která nikdy neexistovala

Až poté, co na to upozornila MF DNES, to obchodníci ministerstva obrany „napravili“ právními dodatky a vadné padáky kupovali dál s výmluvou na uzavřené smlouvy. Advokát Oldřich Choděra ovšem namítá, že pokud obchodníci ministerstva obrany uzavřeli smlouvu s neexistujícím subjektem, je smlouva „nicotná“, což znamená, že nikdy neexistovala. Armáda tudíž nemusela odebrat jediný nekvalitní padák VTP-100. Právníci a obchodníci ministerstva obrany tvrdili opak.

Právník ministerstva obrany Miroslav Šianský nicméně dnes přiznává, že za stomilionový nákup nebezpečných padáků nesou zodpovědnost konkrétní lidé, kteří většinou - i se všemi finančními náležitostmi -z armády odešli. „Obchodovali špatně,“ říká lakonicky. Šianský se teď soustřeďuje na to, aby pro armádu peníze za stovky nebezpečných padáků vybojoval zpět. Opakovaně však přiznává, že po smrti šéfa firmy Anex neví, od koho je má chtít.

Armádní výsadkové jednotky tak dodnes skáčou na letitých padácích OVP-80 a ZVP-80, které jí musely až z rozhodnutí vlády opravit firmy Kras Chornice a Mars Jevíčko. Tedy podniky, které v soutěži s Anexem neuspěly, ačkoliv padáky už léta vyráběly. Soutěž na nové padáky je přitom vyloučena, dokud soud nerozhodne, jak naložit s VTP-100. A to hned tak nebude. „Anex armádu napálil, jako snad dosud nikdo,“ říká Ivan Hoššo.

Nabídli mi padáky. Vyrazil jsem s nimi dveře

K rozhovoru o českých padácích VTP-100 se musel Slovák Ivan Hoššo posadit. Na břitké hodnocení má právo. Je několikanásobným mistrem světa v seskoku padákem a nyní i trenérem české ženské reprezentace. "Nepamatuji se, že by někdo někdy někoho tak napálil jako firma Anex Cirus českou armádu. Prodala jí výrobek, jemuž se už zdaleka vyhýbá každý, kdo výsadkářskému řemeslu trochu rozumí."

* Kde se podle vás stala základní chyba, že armáda koupila očividný zmetek, přestože u podobných výrobků rozhodují i maličkosti o životu výsadkáře?

Je a není to záhada. V české armádě jsou velmi kvalitní odborníci, kteří na pověst firmy Anex Cirus -například na to, že padáky nikdy nevyráběla - vždy upozorňovali. Anex přesto soutěž vyhrál a armáda pak musela do nedokončeného prototypu investovat další desítky milionů korun. Výsledek je, jaký je. Podle mne byl názor odborníků cílevědomě ignorován.

* Myslíte si, že soutěž byla zmanipulována?

Myslet si mohu leccos, ale na tohle nemám důkazy. I když si myslím, že pokud by se třeba policie opravdu snažila, nebyl by takový problém to dokázat. V Praze přece musí existovat smlouvy, z nichž je patrné, kdo a jaká zastával stanoviska... i jak je měnil, než odešel z armády... Co jsem si měl například jako šéf padákové a záchranné služby letectva slovenské armády myslet, když za mnou přijeli důstojníci z českého ministerstva obrany a vnucovali koupi - jak říkali - vynikajícího padáku VTP-100? Tohle je snad práce firmy, která ten padák vyrábí, a ne vojáků, kteří ho kupují. A navíc mi ho na Slovensku nabízeli v době, kdy na VTP-100 česká armáda kvůli výhradám k jeho kvalitě už neskákala. Ti vojáci s ním podle mne potřebovali prorazit jinde... a měli na tom, alespoň, jak se mi zdálo, dost velký zájem. Někteří z nich pak přestoupili k Anexu, jiní měli podíl na konstrukci padáku, další byli v této firmě pečení vaření. Tohle bylo známo i v české armádě.

* Co jste těm lidem řekl, když vám padák VTP-100 nabízeli?

Aby ze mne nedělali hlupáka a že se nenechám napálit jako české ministerstvo obrany. No a pak jsem s nimi vyrazil dveře. Všichni ti lidé jsou dnes v pohodě, jakkoliv jsou za nimi stamilionové škody.

* A jak nakupuje padáky slovenská armáda?

Docela jednoduše. Vybírá si je jen od renomovaných firem. A netvrdím, že v Česku nejsou. Necháme si padáky předvést a pak si je důkladně vyzkoušíme. Když vyhoví testům, začneme jednat o jejich koupi.Nikdy bych si nevzal na svědomí, že mou vinou mohou zahynout lidé. To svědomí v kauze nákupu padáku VTP-100 někteří lidé prostě neměli.

(MFDNES)