Květen 2005

Kdo byl koulí na noze?

Tomáš Ježek

Vzpomínáte na rok 1992, kdy se schylovalo k rozdělení Československa? Po červnových volbách už to bylo tak jasné, že federální funkce obsazovalo na zbylý půlrok jen „béčko“ politické reprezentace, aby se „áčko“ mohlo připravit na stěhování do Strakovy akademie.

Jistě je skvělé, že státní rozvod Čechů a Slováků proběhl klidně a vzorně. Přece však bylo tehdy v postojích mnoha Čechů něco, co nám není ke cti. Uznali jsme sice právo Slováků jít vlastní cestou, ale zároveň jsme se těšili, že to Slovákům bez nás nepůjde a budou rozchodu litovat. Dnes musíme spolknout hořkou pilulku: Slovákům se bez nás daří lépe, koulí na noze nebyli oni nám, ale my jim.

Druzí za Slováky

Slováci jsou jasně lepší v budování moderního hospodářství. Kdyby se museli i nadále podřizovat rozumům z Prahy, měli by před sebou jen smutnou vyhlídku na nemastnou neslanou reformou veřejných financí, která v sobě nemá nic z jejich smělé přípravy budoucnosti. Hodlá pouze uklidit ten největší binec z vlastního finančního smetiště. Slováci by si museli nechat přistřihnout křídla své obdivuhodné imaginace a státnické tvořivosti a k tomu ještě poslouchat české euroskeptické řeči. Slováci už od letoška spustili penzijní reformu, které se Česko nevyhne a která bude muset být v obecných rysech stejná. Už navždy tak bude platit, že Česko půjde cestou, kterou razili Slováci.

Penzijní reforma se nedá začít, aniž si rozhodující počet lidí uvědomí nezbytnost zásadní změny svého postoje k vlastní budoucnosti, zejména ke svým úsporám a investicím. To je na ní to nejtěžší. Skutečný náskok Slovenska je tedy mnohem větší. V Česku je totiž ostré vědomí nezbytnosti penzijní reformy zatím stále jen majetkem analytiků, veřejnost jako by potichu doufala, že současný průběžný způsob financování penzí ještě nějakou dobu vydrží, a když nevydrží, tak to bude potopa až po nás.

Nechuť a bezmoc

Jepičí časový horizont, a hlavně bohorovný klid, s jakým uvažují sociální finančníci, musí každého Čecha jen utvrzovat, že se vlastně nic neděje. Jenže ono se děje. Eurokomisař pro hospodářství a měnu Almunia minulý týden (od 07. 03. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) v Bratislavě řekl, že má velmi pozitivní dojem z pokroku slovenské ekonomiky, a když to půjde takto pěkně dál, Slovensku se podaří vstoupit do eurozóny v roce 2009.

V Česku se nás jedni snaží přesvědčit, že k euru není co spěchat, a druzí spěchat nemohou, protože dobře vědí, že bodyguardi Evropské centrální banky do elitního euroklubu žádné šmudly s rozpočtovým deficitem nepustí.

Pro ty první by s korunou zmizel i její kurz, a tím i nástroj, jak házet sousedům přes plot domácí problémy s exportem. Ti druzí by upřímně rádi s deficitem něco udělali, aby se do klubu dostali, ale dobře cítí, že svou rozhazovačnou povahu nezmění.

(MFDNES)