Květen 2005

Muž, který pomohl porazit komunismus

Vojtěch Krasnický

Ke vzpomínkám na Jana Pavla II. bude patřit i jeho obraz bojovníka za svobodu, který v dobách studené války pomáhal bořit komunistickou nadvládu ve východní Evropě. Jeho postavení, morální hodnoty, které ztělesňoval, a zejména pak jeho polský původ znamenaly pro západní mocnosti pomoc v boji proti Kremlu.

V Moskvě si toho soudruzi byli dobře vědomi, ale na průběh volby papeže měla KGB přece jen krátké prsty. 16. října 1978 se duchovním a morálním vůdcem většiny obyvatel západního světa stal muž ze země za železnou oponou. Pro Poláky to znamenalo obrovskou morální vzpruhu - pro Moskvu další vrásky na čele. A ty měly přibývat i polským soudruhům.

Na svoji první zahraniční cestu se papež vydal v roce 1979 do rodného Polska. Čekaly na něj miliony lidí, kterým přinesl naději, že totalitní režim lze porazit nenásilně a s vírou v srdci. Komunistická vláda těžko ukrývala před veřejností obrazy masové účasti na bohoslužbách, ale papežova ústa umlčet nemohla. „Nechť Bůh změní tvář země, této země,“ řekl Jan Pavel II. statisícům lidí na závěr své mše ve Varšavě.

Poláci si tato slova vzali k srdci a rok poté vznikl odborový svaz Solidarita, jehož členy se stalo 10 milionů lidí. Tehdejší předseda svazu a pozdější prezident Lech Wałesa řekl, že papežova slova znamenala obrovskou morální vzpruhu. „Nebýt jeho, zorganizovali bychom se mnohem později a komunismus by tu vládl déle,“ řekl televizi CNN Wałesa.

Podpora katolické církve s Janem Pavlem II. v čele pomohla Solidaritě přestát útlaky komunistického režimu. To, že tento odborový svaz dobře fungoval, povzbuzovalo ostatní opoziční hnutí ve východní Evropě. Úspěch Solidarity ve vyjednávání s představiteli režimu a její vítězství ve volbách v létě 1989 ukázaly zbytku utlačované Evropy, že boj za svobodu má smysl.

Vydatným spojencem se pro papeže stal americký prezident Ronald Reagan. Ten Svatého otce navštívil v roce 1982 ve Vatikánu. Dohodli se na společné neoficiální kampani, která měla urychlit pád komunismu. Washington a Vatikán pak například do roku 1989 tajně podporovaly hnutí Solidarita.

Oba muži měli sice společný zájem, ale úzce mezi sebou nespolupracovali. Každý jel po vlastních „kolejích“, avšak ke společnému cíli, a tak si hlavně vyměňovali informace. Reagan papežovi například ukazoval rozmístění sovětských raket na území Polska. Zatímco papeže zajímal především osud rodáků, Washington viděl v Polsku prostředek k poražení hlavního protivníka - Sovětského svazu. To, že tento boj byl nakonec úspěšný, je i papežova zásluha.

(MFDNES)