Květen 2005

Co patří do muzea

Emanuel Mandler

V článku Historie českých Němců je i naší historií, otištěném v Lidových novinách 19. března t. r., se Luboš Palata zabývá přípravou muzea sudetských Němců v Ústí nad Labem. Podle autora nám taková instituce dosud chyběla, a v důsledku toho jsou naše znalosti o podílu Němců na naší historii více než mezerovité:

"Historie Čech, Moravy a Slezska bez připomínání německého podílu na ní je zkreslená, ne-li lživá. Zamlčování německé minulosti velké části našeho dnešního téměř výlučně českého státu svědčí nejen o neúctě k faktům, ale i o malém sebevědomí Čechů jako národa. Kutná Hora, Liberec, Teplice, Karlovy Vary, Jáchymov, Cheb, Český Krumlov, Jihlava, Smetanovo divadlo, Karlova univerzita, jihomoravské vinice, ´české sklo´, ´česká bižuterie´, Becherovka - za to všechno částečně nebo zcela vděčíme ´našim Němcům´."

Je dobře, že se tyto věci připomínají. Autor k tomu dodává: "Padesát let komunismu cílevědomě a patnáct let postkomunismu cestou přirozenou vymazalo společnou minulost Čechů a Němců z kolektivní paměti národa. Zůstalo z ní jen sousloví Mnichov - okupace - odsun. Soužití Čechů a českých Němců přitom trvalo v českých zemích po téměř tisíc let."

Potíž je v tom, že pokud by uvedené sousloví mělo koexistovat s jakkoli obšírnou připomínkou či dokumentací tisíciletého soužití Čechů s Němci, ani za mák by to neodstranilo zkreslenost historie našich zemí. Pouze by mohlo tuto zkreslenost, vyjádřenou Palatovým "souslovím", zatušovat, zakrýt. Článek Luboše Palaty vychází z předpokladu, že dlužíme "českým" Němcům vědomí a pochopení, čím přispěli k rozvoji naší země, a to je pravda. Jenže především my jim i sobě samým dlužíme racionální vědomí toho, proč je to vše pouhá minulost. "Sousloví" Mnichov - okupace - odsun má pro naši politiku i naši veřejnost smysl především jako zdůvodnění poválečného vyhnání Němců. Němci nás zradili tím, že nám rozbili republiku (Mnichov), pak nás okupovali, a tak byli plným právem z této země vyhnáni.

Je to zrůdná kauzalita a nelze ji vylepšit tím, jak Němci působili na univerzitě, anebo jak znamenité byly jejich výrobky. Dokonce i když doplníme Palatovo "sousloví" na "čtyřsloví" (založení české republiky /1918/ - Mnichov - okupace - odsun), nedospějeme nikam jinam než k vyjádření stále se zhoršujícího vztahu mezi Čechy a Němci, a to ještě podle toho, jak se kdo na jednotlivé části tohoto čtyřsloví dívá. Dlužíme vyvlastněným a vyhnaným Němcům i sami sobě důkladnou reflexi poválečné etnické čistky a tu nemůže udělat nikdo jiný než Češi

My (naše vláda i parlament) ji nejen nereflektujeme, nýbrž dokonce tvrdíme, že to ani není možné kvůli vyhnaným sudetským Němcům. Hle, jak šikovně to vyjádřil Luboš Palata: "Čeští Němci, nebo chcete-li Němci sudetští, se stali kvůli nekompetentní politice svého, ve vyhnání se vyžívajícího vedení - a také důsledkem komunistické propagandy - pro Čechy jen hrozbou a strašákem."

Vřele bych doporučoval ponechat, posouzení toho, do jaké míry je sudetoněmecké vedení kompetentní, jim, sudetským Němcům. To je jejich starost. Ale jak se někdo může divit tomu, že vyhnanci se "vyžívají" ve vyhnání? A i kdyby to byla jejich chyba, nemá to přece vůbec nic společného s naším uznáním krutosti a nepatřičnosti poválečné etnické čistky. Vliv na to. že sudetští Němci se stali pro Čechy hrozbou a strašákem, jak uvádí Luboš Palata, má sice rovněž propaganda, ale zdaleka ne jen komunistická. Po válce to byla hlavně propaganda české Národní fronty, po listopadu 1989 propaganda všech našich parlamentních stran. Zejména však od počátku dodnes Česko hrozí a straší okolnost, že Češi sudetské Němce o vše obrali, vyhnali je z jejich vlasti a zacházeli s nimi tak, jak se s lidmi zacházet nesmí. A domnívá-li se Luboš Palata že se český pohled nyní "naštěstí mění", velice se mýlí. Tento oficiální pohled je právě tak zabedněný, jako byl před deseti léty. Snad se změnilo to, že před deseti léty česká oficiální politika a česká oficiální média považovaly za vhodné udělat tlustou čáru za vyhnáním - nejraději by je uložily do skříně nebo do šuplete. Dnes, říká Luboš Palata v závěru svého článku, "je čas na společná muzea. A čas na to dát do těchto muzeí i okupaci, vyhnání a odsun."

Je to tedy pokus o vytvoření současné (nové) tlusté čáry za křivdou, která byla spáchána vůči sudetským Němcům.Ovšem i kdyby se uplatnil, na poválečné etnické čistce samotné se tím nezmění vůbec nic. A změní se teprve tehdy, až uznáme, že sudetští Němci mají svá práva, která česká vláda vyhnáním těžce narušila, a pražská vláda je uzná za přirozené partnery k zásadnímu hovoru.