Květen 2005

Co s námi bude?

Emanuel Mandler

Politická situace tohoto státu se po brněnském sjezdu sociální demokracie nezdá příliš nadějná. Není namáhavé vymyslet několik pravděpodobných scénářů budoucího vývoje - většinou neutěšených. To potvrdila koaliční schůzka, která, jak se dalo očekávat, skončila neúspěchem a lidovci se budou o situaci radit na celostátní konferenci. Po bitvě si můžeme dovolit být generály. A tak si rovněž smíme myslet, že nejvíc ze všeho bylo možné očekávat právě takový výsledek brněnského sjezdu sociální demokracie (potvrzení Stanislava Grosse v čele strany), jaký pak skutečně byl. Důvody jsou pádné.

Především: jakýkoli jiný personální výsledek by mohl snadněji vést k pádu vlády a mocně zatřást sociálně demokratickým establishmentem. Nikde na světě vlády nerady takto odcházejí, v Česku dvojnásob nerady. Sociální demokraté vědí, že koaliční partneři (lidovci) budou mít potíže s rezignací, a to i přes ujišťování o odchodu z vlády. Jen pokud by měli zaručeno, že budou zastoupeni v příští vládě, mohou se přičinit o to aby současná vláda padla. Je velkou otázkou, zda pád Grossovy vlády takovou záruku znamená.

Stanislav Gross až dosud dělal jen to, co je v politické tradici tohoto státu obvyklé, držel pozice. To je u nás silná tradice. A přitom držel pozice premiéra člověk, jehož popularita klesla takřka k bodu mrazu, politik, na kterého během jeho bytových skandálů vyšlo najevo především to, že k výkonu funkce premiéra není dostatečně kvalifikovaný. Že je to politická osobnost spíše okresního než celostátního formátu. Na sjezdu se pak opět představil svým jediným uměním: mluvit. Jenomže obsah jeho projevu je problematický. Nejenže máme být pevnou součástí EU, nejenže musíme udržet sociální stát; Česká republika je prý také šampiónem východní Evropy. Člověk se ptá, co vše si pan premiér vymýšlí.

Po brněnském sjezdu sociální demokracie jsou však Grossovy vyhlídky, že vydrží ve funkci premiéra, vyšší než předtím. Dost ovšem záleží na jeho rivalech a odsuzovatelích. I když jsou určitě přesvědčeni o opaku, pravděpodobně mají podíl na zpevnění mocně otřesené premiérovy pozice v řadách sociálních demokratů už před brněnským sjezdem. Kampaň, která směřovala proti tomu, aby zastával i nadále funkci premiéra, překročila posléze v očích většiny řadových členů sociální demokracie význam toho, proč vznikla, a nakonec byla stejně trapná, jako Grossovy vytáčky (billboardy "Stydím se za svého premiéra"). Je čas vzpomenout si, co se stalo v době rozpadu Klausovy vlády (tzv. sarajevský atentát). Řadu skandálů Václav Klaus přečkal a poté už masivní moralistní kampaň proti němu působila kontraproduktivně. Místo aby ho znemožnila, vrátila ho do politiky.

Se Stanislavem Grossem to ovšem může být zcela jinak. Ale nemusí. Zatím ustál skandál, který se vytvořil kolem neprůhlednosti jeho majetku a majetku jeho manželky. Budou-li jeho protivníci v prudké protigrossovské kampani pokračovat, nejsou sice zcela bez šancí, ale možné je, že se tím Grossova pozice zpevní.

V tom případě bychom se měli na co těšit. Bude pokračovat mluvení o nutnosti deregulace nájemného a o reformě penzijního pojištění, v rukou zcela neschopné ministryně se rozpadne naše zdravotnictví a České republice se podaří uzmout církvi Chrám sv. Víta. Inu, budeme šampiónem Evropy ještě víc než teď.