Květen 2005

Nádraží Těšnov zmizelo před 20 lety

Magistrála protíná místo, kde stála novorenesanční stavba, patřící kdysi k nejkrásnějším nádražím. Nádraží Těšnov (Severozápadní, Denisovo) vyrostlo na pomezí Nového Města a Karlína v letech 1872 až 1875. 16. března 1985 musela novorenesanční stavba ustoupit plánu severojižní magistrály. Odstřel budovy se stal symbolem necitlivého přístupu úřadů k památkám.

Oblaka dýmu se ráno 16. března 1985 vznesla do vzduchu a podle mnohých nejkrásnější nádraží ve střední Evropě, Těšnov, bylo po 110 letech své existence minulostí. Známá novorenesanční budova se stala pro odborníky, ale i pro veřejnost symbolem toho, jak by se vyspělá země ke svému kulturnímu dědictví neměla chovat. Podle historiků umění i památkářů by se způsob, jakým tehdejší režim dílo zkázy vykonal, dnes již nemohl opakovat. Přesto ovšem i dnes významné památky trpí i zanikají.

Zbořená kulturní památka

„Řekl bych, že je vyloučené tak cennou budovu tímto způsobem zlikvidovat. Dnes by nemohli lidé, kteří to tenkrát bourali, nepřihlédnout k názoru veřejného mínění,“ řekl historik moderní architektury Zdeněk Lukeš. Podotýká však, že i dnes je v Česku spousta cenných památek, kterým hrozí zkáza. Těšnov nezachránilo před zkázou ani to, že byl kulturní památkou. „To nehrálo žádnou roli, znám takových staveb několik. V Bubenči zbourali empírový statek, když tam stavěli vysokou školu,“ vzpomíná Lukeš. Úředníci podle něj dokonce spálili dokumenty dokládající památkovou ochranu budovy. Neexistovaly ani oficiální seznamy chráněných objektů, první vznikl až kolem roku 1980 a nebyl úplný. Málokdo měl přehled o tom, co je a co není památka.

Komunisté zbourali kvůli stavbě metra i jeden neorenesanční karlínský dům, jenž byl dokonce národní kulturní památkou. „Jako památka byl ale zapsán proto, že tam kdysi byl sjezd KSČ, takže to zase nikoho tolik netrápilo,“ popisuje zvůli někdejších vládců Lukeš. I po roce 1989 se někdy zcela záměrně ničily památky, podle Lukeše však málokterá z nich byla tak významnou jako Těšnov. „Byla to prvořadá památka a s jejím zánikem se dodnes nemohu smířit,“ říká.

Podle historika umění a jednatele Klubu za starou Prahu Richarda Biegla byla její demolice symbolem devastace českých kulturních památek. „V té době si lidé již jednoznačně uvědomovali hodnotu té budovy. Bohužel k podobným barbarstvím dochází stále, nejen v Praze, ale i jinde,“ řekl Biegl.

Symbolickou demolicí bylo podle Biegla také zbourání Špačkova domu v 90. letech minulého století. „To probudilo ochránce památek,“ připomněl Biegl. Lukeš nevidí Špačkův dům jako srovnatelný s Těšnovem, dnes by však podle něj každý investor byl pyšný na to, že vlastní neobarokní dům.

Osud Šlechtovy restaurace

Z řady dalších hodnotných staveb v 90. letech zůstalo pouze průčelí. „Když z domu zůstane jenom fasáda, tak je to vlastně taky demolice, jenom není tolik vidět,“ míní Biegl. Osud Těšnova i podle Biegla nyní hrozí celé řadě staveb, a to nejen technických a dopravních památek z 19. století, ale i budov pocházejících ze středověku. Biegl se nyní obává zejména o osud Libeňského mostu, kterému prý v blízké budoucnosti hrozí demolice. „Stavba asi bude muset ustoupit zbytečnému rozšíření komunikace a bude zbořena,“ konstatoval Biegl, podle kterého je most od Pavla Janáka velmi významnou stavbou.

Lukeš upozorňuje na Císařský mlýn, památku rudolfínské Prahy, ze které nezbylo již skoro nic, nebo Šlechtovu restauraci ve Stromovce, jež je velice cennou, původně pozdně barokní stavbou, která stále chátrá.

Nejen před zánikem, ale ani před necitlivými stavebními zásahy nejsou uchráněny cenné stavby v Praze i v jiných regionech Česka. Například v Ostravě byla řada dolů a průmyslových staveb prohlášena za národní kulturní památky; i zde se Biegl obává snah o jejich demolici. „ Finální razítko v Praze nemá v ruce památkový ústav, ale magistrát,“ dodal Biegl.

(čtk)

(MFDNES)