Květen 2005

Česká sídliště mají naději

Jana Neumannová

Ministerstvo pro místní rozvoj nás v minulém týdnu (od 14. 03. 2005 – pozn. red. Cs-magazínu) polekalo: pokud nedáme do rekonstrukce panelových sídlišť 400 miliard korun, stanou se z nich ghetta pro sociálně slabé občany. Některé domy by už za pár let mohly začít padat. Bylo by tedy zapotřebí trochu pustit žilou evropským fondům a zavést dotace na rekonstrukce paneláků. Se svým českým kolegou se na tom shodlo dalších čtyřiadvacet evropských ministrů zabývajících se bytovou problematikou. Výsledkem jejich pražské konference je výzva Evropské komisi – zaplaťte opravy sídlišť! Jak se ovšem ukazuje, situace není zdaleka tak vážná. Padání domů nehrozí a obce, které svůj majetek dobře spravují, si umějí poradit i bez peněz z Bruselu. Podle sociologů můžou být miliony vynaložené na rekonstrukce zbytečnou investicí – když o nich radnice nebudou napřed rozmlouvat s občany.

Koukej, dům

Západočeská Kadaň je podle odborníků v přístupu ke svým sídlištím vzorem. Nízké paneláky lemující historické jádro centra jsou již z velké části zrekonstruované, září novými barevnými omítkami. Na velkých prostranstvích okolo nich je dostatek místa pro zeleň, vedle fotbalového plácku jsou prolézačky pro menší děti. „Určitě se tady hodně změnilo, zmizela ta šeď komunismu, platíme normální nájem, přitom máme zateplený byt a ušetříme na energiích. Teď ho budeme v privatizaci kupovat, cena je přitom přijatelná,“ pochvaluje si asi třicetiletý muž. Jeho mladá sousedka s kočárkem ho doplňuje: „Stěhovat se odsud určitě nechceme.“

V Kadani žije na sídlišti okolo deseti tisíc lidí. Radnice pro ně zvolila následující cestu: domy nejprve opraví a pak je nájemníkům prodá. Z výnosu privatizace může opravovat další paneláky. Pokud by prodávala domy neopravené, lidé by se nemuseli na rekonstrukcích shodnout a sídliště by začala chátrat. Radnice při rekonstrukcích využívá anket mezi obyvateli a přizpůsobuje plány jejich námětům a žádostem.

Na pražském Jižním městě žije osmkrát víc lidí. I tady se rekonstruuje. Radnice postupovala obráceně. Prodala byty a opravy domů nyní hradí noví majitelé. Město se stará hlavně o to, jak zvelebit okolí. Podle místních se mu to ale moc nedaří. „V dobré víře jsme investovali do domů. Počítali jsme s tím, že se zlepší životní prostředí, a teď najednou vidíme, že se prostory, kde mohla být zeleň, hřiště, hospůdky, mění jen na další stavební parcely. Je to velký podvod na nás,“ říká Zdeněk Kvítek, který zde žije bezmála třicet let a zastupuje občany ve sdružení Nové Jižní město.

Podle sdružení je problém, že se místní radnice s občany nebaví, ustupuje investorům a povoluje jim další a další stavby na dosud volných prostranstvích. Vedení radnice takovým výtkám oponuje. „My nezastáváme ten názor, že by se na volných plochách nemělo stavět. Podle nás je lepší koukat na pěkné nové domy než na pole,“ vysvětluje místostarosta Jan Šimůnek (Demokraté Jana Kasla). A jak o takových problémech komunikuje s občany? „Ti by do územního plánu neměli zasahovat,“ říká Šimůnek. „Nejsou objektivními hráči, vidí jen své bezprostřední okolí. Můžeme jim dát potom třeba prostor v tom, kde vysadit strom nebo postavit lavičku.“

Kam, proboha, kameru

Nad tím, jak zachránit sídliště, si tedy minulý týden lámalo v Praze hlavu pětadvacet ministrů EU zabývajících se bytovou problematikou. A shodli se na dvou věcech: že sídliště jsou „evropský problém“ a že by se Brusel měl podílel dotacemi na jejich rekonstrukci. České ministerstvo pro místní rozvoj tedy doufá, že by už v letech 2007–2013 mohlo čerpat na rekonstrukce panelových sídlišť 12 až 15 miliard korun ročně. Z peněz českých daňových poplatníků šlo na dotace do rekonstrukcí panelových domů od roku 1998 zhruba tři a půl miliardy. Opravilo se zhruba deset procent z více než milionu zdejších paneláků.

Rekonstruovat panelová sídliště je bezesporu nutné. Podle sociologů ovšem nezáleží jen na tom, kolik se vynaloží peněz. Tak se to ukázalo v bývalém východním Německu. Domy se sice nákladně upravily na architektonicky přijatelnou úroveň, přesto z nich lidé utekli – celý milion domů je zde prázdný.

To samé se ovšem nutně nemusí stát u nás – zde zatím žije v panelácích široké spektrum lidí z různých sociálních skupin. Zda to tak zůstane, záleží spíš na šikovnosti jednotlivých radnic. „Základem je, aby zde lidé spolu začali komunikovat, poznávat se, zdravit se na ulici. Zkrátka musí zmizet anonymita a pak se i na sídlištích bude lidem žít lépe,“ říká sociolog specializovaný na problematiku bydlení, Martin Lux. Podle něj na tento problém musí od počátku myslet i radnice. Sami lidé si totiž musí určit, jak chtějí své sídliště obnovit. Jestli chtějí mít na dosah hospůdku, kam mohou se sousedy na pivo, nebo mateřské centrum, kde se mohou během dne scházet maminky s dětmi. I u nás již existují první vlaštovky takových projektů.

Podle Luxe takto moderně přistoupila k problému například havířovská radnice. Najala správcovskou firmu, která se jednoduše „baví s nájemníky“, tedy pořádá pravidelná setkání, kde se ptá na jejich názory. „Podle průzkumu jsou tady lidé spokojenější i přesto, že se ještě vlastně nic moc neopravilo,“ říká Lux. Podobně funguje i občanské sdružení Agora, které již v patnácti městech organizovalo debaty s občany. V pracovních skupinách usedlíků vznikly jasné podklady pro otce města – občanské zadání šlo přitom i do takových detailů, jakým je například umístění bezpečnostních kamer.

Současné výsledky sociologických průzkumů nevyznívají pro sídliště příliš katastrofálně. Lidé jsou zde jen o něco málo nespokojenější než ve zděných domech. Hůře ovšem dopadá výhled do budoucnosti. Mladí lidé totiž bydlení v paneláku považují pouze za přechodné – je totiž cenově dostupné. Až si našetří, chtějí odcházet do domků za města, nebo naopak do center měst.

(Respekt, www.respekt.cz)