Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2005


Spravedlnost pro Richarda Fischmana

Jana Neumannová

Pro Němce byl Richard Fischman Žid, pro Čechy zas Němec. Oba to přitom mysleli s výčitkou a upřímně: Němci ho za ten původ zavraždili v Osvětimi a Češi za stejnou „vinu“ po válce okradli o majetek. Rozdíl je jeden: zatímco ti první uznali, že jednali špatně, ti druzí ne. Eliška Fischmanová (88) se patnáct let marně snaží vymoci na české justici spravedlnost pro svého mrtvého otce. Takže se rozhodla hledat zastání jinde. „Podala jsem žalobu k Evropskému soudu do Štrasburku,“ říká drobná bělovlasá dáma, která přežila holocaust. „Teď čekám, zda ji přijmou.“

Před čtyřmi lety to přitom vypadalo nadějně. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu tehdy jasně řekl, že veškerá obvinění, na základě kterých byl československému občanovi Richardu Fischmanovi po válce podle Benešových dekretů odebrán majetek, jsou vykonstruovaná. (Šlo o svědectví dvou sousedů z vísky Puklice na Jihlavsku, kteří tvrdili, že se u Fischmanů „před válkou mluvilo německy“. Na tomto základě se ze zavražděného vlastence stal „kolaborant“ a svědkové si rozdělili značnou část jeho majetku.) Po tomto očištění jména se zdálo, že se ledy konečně pohnou a paní Eliška dostane zpět rodinný zámeček, velkostatek i pole. Majetek na ni byl opravdu oficiálně přepsán. Puklická radnice se však postavila proti navrácení. V jejím čele stál komunista Ladislav Hos, shodou okolností vnuk člověka, na základě jehož svědectví byl majetek Fischmanům zabaven.

Po odvolání ležel spis bez hnutí dva roky v Brně, pak byl po administrativní reformě přesunut do Jihlavy – a teď leží už dva roky bez hnutí tam. Soudkyně Eva Bastlová přitom říká, že „na nutné kroky“ – třeba upřesnění parcelních čísel na různých katastrálních mapách – bude potřebovat ještě celý letošní rok. „Nemůžu přihlížet k tomu, jaké jsou osobní příběhy lidí v mých kauzách,“ říká soudkyně na připomínku, co má Eliška Fischmanová za sebou a jak dlouho se její proces vleče. „Rychleji to prostě nejde.“ V jedné věci si ovšem soudy pospíšily: hned po zapsání nové majitelky do katastru nemovitostí zablokovaly na přání puklického zastupitelstva veškerý majetek tak, aby s ním paní Fischmanová nesměla nijak nakládat. V puklickém zámečku totiž sídlí radnice.

„Lidi tady nechtějí žádné vracení Fischmanům,“ říká Hos. Důvod k tomu je jednoduchý. Majetek a polnosti zavražděného Richarda Fischmana radnice rozdělila mezi obyvatele – a těmto lidem to také vrátily úřady po listopadu 1989 z komunistického „znárodnění“. Pokud česká justice celý spor nedokončí, dočká se zřejmě potrestání od štrasburských soudců za pomalou práci: podle dosavadní praxe je Evropský soud na justiční průtahy ve sporech o majetek velmi citlivý. O tom, zda se bude žalobou paní Fischmanové zabývat, by měl rozhodnout v nejbližší době.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky