Květen 2005

Planetární šéf pro třetí tisíciletí

Zbyněk Petráček

OSN nezvládá ani své vlastní řízení, ani nejbolavější problémy planety. To ale odráží jen dvě strany téže mince – potřeby reformy. Organizace spojených národů se po 60 letech své existence v původní podobě přežila a potřebuje reformu. První reformní návrhy publikoval v prosinci reformní tým a s konkrétními plány na změnu je uveřejnil nyní i federální tajemník Kofi Annan.

Kromě korupce v souvislosti s dodávkami potravin do Iráku, do níž byl zapleten syn generálního tajemníka a nad nímž Kofi Annan přivíral oči, zůstávají na pověsti OSN i další skvrny, jako je sexuální zneužívání dětí modrými přilbami v Kongu, neakceschopnost vůči krveprolití v Dárfúru a samotná neochota nazvat toto cílené vraždění genocidou. Ostatně symbolem praktik kolem reformy OSN je samotná její budova v New Yorku. Stavba z roku 1950 je prolezlá azbestem, neodpovídá normám a potřebuje rekonstrukci, jejíž náklady se odhadují zhruba na 1 miliardu dolarů. Jenže návrh leží na stole už pět let a nic se neděje, neboť se nedostává peněz i politické vůle.

Paušální a prvoplánové skuhrání na „neschopnou OSN“ ovšem nemá velký smysl. Je totiž nutné dodat jinou věc. Univerzální organizace sdružující – s výjimkou Vatikánu – všech 191 států planety totiž odráží jejich často protichůdné zájmy. Stačí se podívat na výběrový klub, na Evropskou unii a její problémy s vlastními reformami. Je pak možné očekávat, že se bezproblémově zreformuje společenství, které bere každého? To je jádro pudla.

Proč rozšířit veto

Podstatou navržené reformy OSN je rozšíření Rady bezpečnosti. Od toho se totiž odvíjejí i některé další kroky, například přijetí a fungování protiteroristické konvence. Dnešní Rada bezpečnosti odráží podobu světa před padesáti lety. Má se i v 21. století odvozovat legitimita nejakčnějšího orgánu planety výhradně od vítězů druhé světové války? Není třeba zohlednit situaci patnáct let po konci války studené a nové hrozby, se kterými zakladatelé OSN vůbec nepočítali? To jsou zásadní otázky pro reformu.

Annan navrhuje rozšířit počet stálých členů Rady bezpečnosti s právem veta o šest – vedle Spojených států, Ruska, Velké Británie, Francie a Číny by k nim mohly přibýt třeba Německo, Japonsko, Indie, Brazílie, Egypt či Nigérie.

Tato idea má své zastánce i odpůrce. Příslušné argumenty lze ukázat například na nové definici terorismu, kterou navrhuje Annan: čin, který „úmyslně působí smrt či vážná zranění civilistům a neválčícím osobám s cílem zastrašit obyvatele nebo donutit vlády a mezinárodní organizace k vyjednávání, respektive nečinnosti“. Dejme tomu, že v Radě bezpečnosti by byl Egypt. Ten by mohl tuto verzi vetovat, neboť by ji vztáhl i na – podle svého názoru oprávněné – národní a státní ambice Palestinců. Takže raději nerozšířit? Jenže tutéž definici by mohlo Rusko vztáhnout na – podle svého názoru neoprávněné – národní a státní ambice Čečenů. A Moskva již právem veta v Radě bezpečnosti disponuje. Takže klidně rozšířit?

Problém je vlastně jinde. Má-li de facto každý rabiátský režim svého patrona už mezi dnešní pětkou s právem veta, není co řešit. Ať se Rada klidně rozšíří, aniž to způsobí nějakou škodu. Rozhodnout se má do září. Pokud reforma neprojde, OSN zůstane jediným světovým fórem žijícím ve skanzenu druhé světové války.

(Respekt, www.respekt.cz)