Květen 2005

Pralinky a šampaňské pro milenku Adolfa Hitlera

Zita Senková

Tuto knihu měl číst pouze jeden čtenář - Josif Vissarionovič Stalin. Knihu o Adolfu Hitlerovi, jeho politice, náladách i milence Evě Braunové. Zápisy plné senzací, které byly pořízeny na zakázku a které po více než pěti desetiletích objevili němečtí historici, nyní vycházejí knižně.

Původně to byl obsáhlý protokol z desítek dlouhých výslechů dvou pobočníků nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Jeho sebevražda totiž sovětského diktátora Stalina neuspokojila. Spíše rozdráždila zvědavost dovědět se o svém nepříteli vše. I po jeho smrti. Stalin proto začal pátrat po nejbližších Hitlerových spolupracovnících, což se mu také povedlo. Dva z nich, Otto Günsche a Heinz Linge, se dostali do sovětského zajetí a byli důkladně vyslýcháni sovětskou tajnou službou NKVD.

Oba zajatci, pobočník a komorník Hitlera, důvěrně znali vůdcův každodenní život, jídelníček, nálady i nemoci. Pro Stalina byl Otto Günsche nesmírně cenným zdrojem informací, neboť byl také bezprostředním svědkem sebevraždy Hitlera a Braunové, kteří byli pár hodin před sebevraždou sezdáni. Vůdce svému pobočníkovi před svou smrtí 30. dubna 1945 přímo nařídil, aby jeho tělo spálil. Nechtěl, aby mrtvola padla do rukou Rusům. Stalin byl posedlý touhou dovědět se všechno o muži, který v roce 1941 napadl jeho vlast. Na celkem 413 stranách hustého strojopisu zaznamenali sovětští agenti vše, co služebníci nacistického diktátora na svého pána prozradili.

Nešlo však jen o politiku, ale i o pikantní detaily. Protokoly se naplnily zajímavostmi ze soukromí: o milence, o tom, jak pomlouval Hermanna Göringa, jak šílel, když ho v noci jeho sluha probudil a informoval o útěku jeho zástupce Rudolfa Hesse do Anglie.

Písemnost, jež vznikla v letech 1948-49, nabízí intimní pohledy do soukromého života vůdce. „Když Hitler zaslechl hlas své milenky, ihned k ní pospíchal. Zavedl ji do pracovny, kde již byly připraveny horká čokoláda, čaj, koňak, pralinky, ovoce a chlazené šampaňské,“ prozradil agentům Günsche, podle něhož však k milostné noci nedošlo. Hitler jako obvykle četl noviny, zatímco Eva mlsala pralinky. Po půlnoci oba odešli do ložnice - každý do své, vzpomínal komorník Linge. Braunovou, která prý byla na služebnictvo velmi milá a v alpské rezidenci Berghof žila obklopena luxusem, pobočník Günsche vylíčil jako mimořádně náročnou milenku, jíž Hitler splnil každé její extravagantní přání. Když si například jednou stěžovala, že v Berghofu je pořád stejný a málo početný personál, Hitler se prý na svého zástupce Martina Bormanna osopil. „Dovedu vydupat ze země celou divizi. A pro vás je problém sehnat pro můj Berghof několik děvčat?“ rozčiloval se vůdce.

Günsche a Linge prozradili sovětské zpravodajské službě věci, o kterých nikdy nebyly pořízeny žádné oficiální protokoly. Když Stalin v roce 1953 zemřel, kniha zmizela. Přesněji řečeno ztratila se v sovětských archivech, kde na ně přednedávnem - v moskevském centrálním archivu - náhodou narazili němečtí historikové Henrik Eberle a Matthias Uhl. Složku přeložili z ruštiny do němčiny a vznikla „Kniha Hitler“, jež se nyní objevila na pultech německých knihkupectví.

„Nelze vyloučit, že Hitlerovým pobočníkům bylo k výpovědím ,pomoženo‘ mučením. Přesto většinu faktů lze prokázat. Pokud se oba muži občas v něčem spletli, tak v přesnosti dat,“ řekl Uhl, podle něhož o autenticitě zprávy nelze pochybovat.

(MFDNES)