Květen 2005

Příběh pana X

Erik Tabery

Sedmdesát let právě uplynulo od chvíle, kdy spisovatel Lion Feuchtwanger napsal svůj Dopis do Německa. Jeden z nejslavnějších autorů první poloviny dvacátého století musel chvíli předtím kvůli nástupu Hitlera opustit svůj berlínský domov: jako známého demokrata, navíc židovského původu, by jej nečekalo nic jiného než smrt v koncentračním táboře. Svůj Dopis napsal Feuchtwanger z exilu a adresoval jej „obyvateli mého domu v Mahlerstrasse 8 v Berlíně“.

Jde o dodnes živý a dodnes trýznivý dokument na téma lidské schopnosti uchytit se a dobře si žít i v těch nejhorších režimech. Příběh, o který jde, navíc stále ještě řeší stovky současníků, lidí okolo nás.

Spisovatel list odeslal v březnu 1935, tedy ještě před největšími hrůzami, se kterými nacistický režim přijde. Pak už nebude na příběhy domů a ztracených majetků v Německu místo. Je adresován „panu X“, protože Feuchtwanger neznal jméno rodiny, která přijala jeho dům darem od Říše. Bohužel to jméno neznáme ani my, a tak se pan X rozmazává v davu bezejmenných lidí, kteří neměli problém zabrat tu či onde majetky lidí transportovaných do koncentráku či vyhnaných do emigrace. Přes tuto anonymitu adresáta – anebo možná právě kvůli ní – zůstal dopis důležitým mementem připomínajícím osudy i jiných domů a jejich osadníků, těch, co museli odejít i těch, co se dodnes roztahují v ukradených domovech.

Feuchtwanger také ukazuje, jak byla nacistická byrokracie důkladná, spisovateli totiž sice zabavila veškerý movitý i nemovitý majetek, ale nadále ho urgovala, aby splácel hypotéku a úroky. A aby nezapomněl zaplatit daně z veškerého majetku, který si v cizině pořídí.

Dopis panu X zřejmě podepsali všichni exulanti, kterým po vyhnání zabrali služebníci režimů vše, co celá léta budovali. Tisíce českých uprchlíků to zažívalo v dobách komunistické okupace. A nápravy jsou často nemožné. Spisovatel sice ve svém listě předvídavě napsal: „Váš vůdce slíbil, že jeho vláda potrvá tisíc let: mám tudíž zato, že budete brzy nucen dohodnouti se se mnou o vrácení domu.“ Jenže spisovatelův dům byl nakonec zničen při bombardování Berlína. Kdyby se tak ale nestalo, možná by měl Feuchtwanger stejně smůlu. Vždyť i u nás jsou stovky navrátivších se exulantů stále nuceny sledovat, jak v jejich domech bydlí podobní páni X. K odchodu je donutit nejde, neboť by to prý způsobilo „nové bezpráví“. Přesto z něj měl strach i ministr spravedlnosti a nynější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, když kdysi na otázku o restitucích odpověděl tomuto listu nezapomenutelným bonmotem: „Doufám, že nechcete papouškovat tu směšnou tezi, že co bylo ukradeno, má být také vráceno.“

(Respekt, www.respekt.cz)