Květen 2005

Poválečný vývoj ideologického státu

Eduard Vacek

Obranné bezpečnostní zpravodajství a jeho úloha v poválečných letech

V Buzuluku vznikla v roce 1942 neveřejná organizace KSČ, jejímž vedením byl pověřen škpt. JUDr. Jaroslav Procházka. Jeho pomocníkem se stal rtn. Bedřich Reicin, který byl postrachem všech nižších funkcionářů KSČ, neboť používal diktátorské metody. Počátkem roku 1943 se mu podařilo prosadit, aby odjel s transportem 1. čs. samostatného polního praporu do Sokolova místo J. Procházky. V bojích byl raněn, obdržel Řád rudého praporu a jeho autorita u jednotky nebývale vzrostla. V této době začal také plk. Ludvík Svoboda úzce spolupracovat s moskevským vedením KSČ, zvláště se škpt. J. Procházkou. Od roku 1943 sílila nedůvěra sovětských stranických a vojenských funkcionářů a moskevského vedení KSČ vůči plk. Heliodoru Píkovi a vojenské misi, která působila jako prostředník mezi londýnskou vládou a exilovým ministerstvem národní obrany. Někteří příslušníci mise museli dokonce opustit Sovětský svaz (SSSR) pro údajnou špionážní činnost. Spory mezi londýnskou vládou a moskevským vedením KSČ se týkaly poválečného charakteru čs. armádního sboru.

Dne 7. ledna roku 1945 vzniklo z rozkazu gen. L. Svobody Vojenské obranné zpravodajství (OBZ). Přednostou tohoto oddělení se stal npor. B. Reicin a jeho zástupcem por. Karel Vaš. Oba byli jmenováni na doporučení Klementa Gottwalda a moskevského vedení KSČ a po konzultaci s nadřízeným sovětským velením. Oddělení bylo zřízeno na přímý pokyn gen. L. Z. Mechlise, člena vojenské rady 4. ukrajinského frontu. Šlo o snahu sovětského vedení vytvořit podmínky pro uplatňování vlivu na vývoj v armádě a v ostatních oblastech života v osvobozeném Československu. OBZ mělo také tvořit protiváhu exilové zpravodajské služby, kterou provádělo 2. oddělení hlavního štábu londýnského MNO, pod vedením gen. Františka Moravce. Por. K. Vaš, který vykonával funkci zpravodajského důstojníka u 1. čs. brigády, spolupracoval velmi úzce s důstojníky sovětského ministerstva vnitra (NKVD), předával jim informace o příslušnících sboru a v celé řadě případů využil svého vlivu k odstranění některých důstojníků z funkcí, které považoval za „buržoasní, protilidové a reakční důstojníky“. Tím fakticky vznikla pouze se souhlasem gen. L. Svobody samostatná zpravodajská služba, disponující rozsáhlými pravomocemi. Npor. B. Reicin, který před založením OBZ působil jako osvětový důstojník, řídil spolu s mjr. J. Procházkou činnost organizace KSČ a redigoval časopis „Naše vojsko v SSSR“. Se svým zástupcem por. K. Vašem a dalšími důstojníky, se kterými absolvoval sovětský zpravodajský výcvik, pravidelně informoval sovětskou zpravodajskou službu o situaci v československé armádě a na osvobozeném území ĆSR. Do podřízenosti OBZ přešlo polní četnictvo, jež se postupně přeměnilo v bezpečnostní oddíly OBZ. Tito příslušníci zatýkali a zadržovali osoby, prováděli domovní prohlídky, eskortovali zatčené a plnili další úkoly. Na osvobozeném území disponovali téměř neomezenými pravomocemi vůči vojenským, ale i civilním osobám. OBZ byly podřízeny i vojenské asistenční jednotky a hlídky národní bezpečnosti v osvobozeném pohraničí, až do ukončení stavu branné pohotovosti státu. Vnější obranu řídil npor. K. Vaš a k jeho hlavním úkolům patřilo zneškodňování německých agentů, diverzantů a špionů, zajištění bezpečnosti prostorů, v nichž byly umístěny štáby a jednotky armádního sboru. Úsek vnější obrany se zabýval také zpravodajským dozorem nad civilním obyvatelstvem, pátral po kolaborantech, zrádcích a nepřátelských živlech, vytvářel agenturní sítě mezi civilním obyvatelstvem a řídil činnost bezpečnostních oddílů. Většina příslušníků OBZ se do konce války rekrutovala z důstojníků osvětové služby, kteří byli v úzkém spojení s moskevským vedením KSČ.

V průběhu osvobozovacích bojů a bezprostředně po nich, pátrali příslušníci OBZ po dokumentech abwehru, gestapa, německé kriminální policie i dalších institucí, jejichž obsah umožňoval identifikovat kolaboranty a zrádce a objasnit jejich působení za okupace. Bezpečnostní oddíly OBZ zajišťovaly kolaboranty a zrádce nejen z řad ozbrojených složek, ale i z řad představitelů politického a veřejného života a podílely se na jejich vyšetřování. Počátkem dubna 1945 odešel kpt. B. Reicin k ministerstvu národní obrany (MNO) v Košicích, kde se podílel na formování Hlavní správy OBZ a jeho místo v čele oddělení OBZ 1. čs. armádního sboru v SSSR zaujal npor. K. Vaš.

Po osvobození republiky nařídila Hlavní správa OBZ okamžitě vybudovat strukturu armádního aparátu OBZ, jehož činnost se zaměřila do tří oblastí:

1. Vnitřní obrana armády

- práce v přijímacích komisích

- vypracování trestních oznámení na provinilce

- zajišťování osob, které se jakýmkoli způsobem provinily, zadržování kolaborantů a zrádců

- prověřování důstojníků, rotmistrů, vojáků, vstupujících do armády

2. Likvidace zbytků tajných nacistických organizací

- fyzická likvidace členů tzv. hnutí wehrvolf v bojích a přestřelkách

- zatýkání civilních osob, podezřelých z podporování wehrwolfu

- zatýkání a předávání zájmových osob sovětským zpravodajským orgánům

3. Obrana vojenského průmyslu

- shromažďování plánů a modelů posledních německých válečných vynálezů

- vytvoření obranné agenturní sítě ve všech válečných závodech

- ve spolupráci s ministerstvem průmyslu zřídit oddělení obrany válečného průmyslu

Příslušníci OBZ úzce spolupracovali s NKVD i bezprostředně po válce, a to nejen při pátrání po válečných zločincích, kolaborantech a zrádcích, ale také při pátrání po emigrantech ze SSSR, o které NKVD projevovalo veliký zájem. Mnozí z nich, i když již byli čs. občany, dokonce příslušníky předmnichovské armády, skončili v sovětských zajateckých a pracovních táborech.

Na základě jednání mezi K. Gottwaldem a gen. L. Svobodou vypracoval vojenskou část vládního programu mjr. J. Procházka, náčelník oddělení výchovy a osvěty 1. čs. armádního sboru v SSSR. Její obsah vycházel z dokumentu KSČ s názvem Budování armády na osvobozeném území, který vznikl v létě 1944. V letech 1945 až 1948 patřil gen. L. Svoboda k těm, kteří jednoznačně podporovali zahraničněpolitickou orientaci na SSSR a budování čs. armády podle vzoru sovětského vzoru. Na jeho návrh byl dne 16. 4. 1945 ustanoven mjr. J. Procházka do funkce náčelníka hlavní správy výchovy a osvěty (HSVO) a kpt. B. Reicin do funkce náčelníka Hlavní správy OBZ.

Počátkem dubna 1945 nařídil npor. K. Vaš všem podřízeným orgánům OBZ odesílat příslušníky bývalé slovenské armády, Hlinkových gard, domobrany a rodobrany bez jakéhokoliv prověřování do zajateckých táborů Rudé armády. Tuto skutečnost potvrdil gen. B. Reicin po svém zatčení v únoru 1951 a zároveň obvinil K. Vaše z bezhlavého zatýkání civilních osob a kolaborantů koncem války na Slovensku a jejich předávání do zajateckých táborů v SSSR. Ke svému obvinění se K. Vaš později vyjádřil: „…veškerá činnost oddělení se vykonávala na základě sovětských rozkazů štábu frontu a 38. armády. Je zajímavé a charakteristické, že Reicin líčí zatýkání civilních osob a kolaborantů jako zločin. Vždyť tento „zločin“ jsem prováděl na základě sovětských rozkazů, které pro mne byly svaté. Nehledě na tuto skutečnost, Reicin přece věděl, že toto zatýkání civilních osob a kolaborantů se děje na základě pokynů z vysokých sovětských míst, vždyť tyto pokyny osobně Reicin dostával i ve štábu frontu a 38. armády, jimiž byl 1. čs. armádní sbor podřízen. A dále pak, že vlastně paralelně s oddělením OBZ sboru pracovaly operativní skupiny kontrarozvědky 38. armády, která vlastně dělala tentýž „zločin“, zatýkala civilní osoby a kolaboranty a která od oddělení OBZ sboru přebírala naše zatčené k dalšímu opatření.“ Spolupráci se sovětskými bezpečnostními složkami věnoval K. Vaš mimořádnou pozornost. K tomu uvádí: „…nabádal a nařizoval jsem všem podřízeným orgánům OBZ, aby vždy spolupracovali se sovětskými orgány, aby jim předávali zatčené osoby, o které by měli zájem sov. orgánové a poskytli jim informace podle potřeby o všem a bez výjimky.“

Zásahy příslušníků OBZ, armády a ostatních bezpečnostních složek napomáhaly odsunu německého obyvatelstva z osvobozeného území do pohraničí a odtud mimo republiku. Stav této vyčišťovací akce hodnotil gen. L. Svoboda na vojenské poradě u prezidenta republiky dne 6. června 1945 takto: „MNO přikázalo nejprve likvidovat jazykové ostrůvky jihlavský a svitavský. Zde se zřizují jakési koncentrační tábory, podle možností četnější a menší, aby Němci mohli být používáni na běžné práce. Jakmile velitelé oblastí dosáhnou svými vojsky hranic, budou tlačit Němce přes hranice. Požádal jsem sovětské velitele, aby nám v tom nečinili potíže. Takovýmto způsobem ale již nyní přechází hranice několik tisíc osob denně s nejnutnějšími zavazadly, někde i s použitím ruských vozidel.“

(Historická penologie, http://institut.vscr.cz/kategorie/?k=Literatura&o=0&p=150)