Květen 2005

Bushův „jestřáb“ má válčit s bídou

Daniel Anýž

Velmi různě, od zděšení přes tiché skřípění zubů až ke smírnému souhlasu, přijímá svět nominaci Paula Wolfowitze, ideového „architekta“ amerického válečného zásahu v Iráku, na post nového šéfa Světové banky. „Paul je účastný, slušný člověk. Odvede dobrou práci,“ charakterizoval americký prezident George Bush muže, kterého on sám důvěrně oslovuje „Wolfi“ a který ve funkci náměstka amerického ministra obrany inicioval a pomáhal sestavit scénář útoku na Irák. Při oznámení Wolfowitzovy kandidatury prezident Bush uvedl, že o svém rozhodnutí mezi jinými telefonicky informoval také francouzského prezidenta Chiraka a německého kancléře Schrödera.

„Zpráva o nominaci byla zaznamenána,“ zněla chladná odpověď z Elysejského paláce. V Paříži či v Berlíně je jedenašedesátiletý Paul Wolfowitz vnímán jako hlavní washingtonský „jestřáb“, vůdčí osobnost amerických neokonzervativců, kteří mluví o povinnosti USA hájit a šířit hodnoty demokracie a svobody i za použití síly. Je ztělesněním všeho, co Paříž a Berlín na politice Bushovy administrativy nejvíce irituje.

V prvních reakcích na Wolfowitzovu nominaci zazněly spekulace o tom, zda se výkonná rada banky, která šéfa banky formálně jmenuje, nepokusí Bushova kandidáta zastavit. Stalo by se tak poprvé v historii, zatím vždy platilo pravidlo, že USA jmenují šéfa Světové banky a Evropa obsazuje nejvyšší post ve Světovém měnovém fondu. Realitu však vystihuje spíše názor evropského diplomata ve Washingtonu, citovaný v listu New York Times. „Budeme muset Wolfowitze skousnout, jako jsme už museli skousnout Johna Boltona,“ uvedl diplomat s odkazem na to, že Bílý dům ťal do živého už před týdnem, když na post amerického velvyslance u OSN poslal „proslaveného“ tvrdého kritika této organizace, Johna Boltona.

Podle Josepha Stiglitze, nositele Nobelovy ceny za ekonomiku, nemá Wolfowitz pro vedení banky vhodné zkušenosti. „V boji s chudobou nezaručuje ani dobrý generál vítězství. Ovšem volbou špatného se možnost selhání samozřejmě zvyšuje,“ varoval Stiglitz.

Z většiny výhrad je však cítit, že Wolfowitzovi kritici mají problém spíše s jeho názory, nikoli s tím, že by na funkci neměl stačit. Tito kritici například varují, že Wolfowitz bude v bance prosazovat zájmy Bílého domu. Například protežováním oblasti Blízkého východu na úkor rozvojové pomoci pro třetí svět.

Wolfowitzovi zastánci zase upozorňují, že kandidát na šéfa Světové banky opakovaně prokázal, například ve funkci amerického velvyslance v Indonésii, že boj s chudobou chápe jako jeden ze svých osobních i politických úkolů. „Je to člověk vysokého intelektu, osobní integrity a velkých zkušeností ve státním i privátním sektoru,“ podpořil svého pravděpodobného nástupce dosavadní šéf Světové banky James Wolfensohn.

Dráždí tím, že se těžko „poráží“

„Skutečně věřím v poslání banky bojovat s chudobou ve světě,“ řekl Paul Wolfowitz ke své nominaci na post šéfa Světové banky. Ale i kdyby byl sebevstřícnější, své kritiky nezklidní. Paul Wolfowitz dráždí odpůrce Bushovy vlády víc než sám prezident. Asi proto, že se mu nemohou vysmívat.

Je inteligentní a vzdělaný. Jako syn polských přistěhovalců nejdříve vystudoval chemii a matematiku, srdce ho přetáhlo k politice. Tu umí v praxi, už za prvního prezidenta Bushe byl náměstkem ministra obrany. Ale je i uznávaným akademikem. Píše, učí politologii na prestižní univerzitě ve Washingtonu, platí za jednoho z největších znalců Platona. A k tomu všemu má silnou a přesnou vizi, kam a proč by měla směřovat americká zahraniční politika. Může se jistě mýlit, jako když předpovídal, že Irák bude vítat Američany jako osvoboditele. Ale pro ty, kteří s ním nechtějí souhlasit z principu, je to opravdu těžký soupeř. Proto své bezmocné soky tolik dráždí.

(MFDNES)