Květen 2005

Příčina smrti: žízeň a hlad

Jana Bendová

Sedmadvacetiletý Jiří Michálek přežil díky umělým játrům. Je to supermoderní přístroj, který funguje podobně jako umělá ledvina, tělo očišťuje od toxinů, než se najde vhodný dárce. Takové zázraky už umí medicína na počátku třetího tisíciletí. Ve stejné době, ve stejné zemi umírají lidé v nemocnicích, světe, div se, na obyčejný hlad a žízeň (nedostatek vitaminů, tuků, bílkovin, cukrů). Odborníci tvrdí, že v nemocnicích s tisícovkou postelí zemře na komplikace způsobené zanedbanou výživou 35 lidí - i když jako oficiální příčina smrti může být zapsán třeba zápal plic. Takové „zázraky“ zase plodí špatná organizace a kontrola ve zdravotnictví, nezájem, nevědomost a chybějící čas ošetřujících.

Milovníci kuriozit zbystří: na jedné straně nás medicína umí rozřezat na kousky, vyměnit vadné součástky a znovu poskládat a na straně druhé můžeme umřít na zanedbání výživy jako v předminulém století.

Je to děsivé. A drahé. Jedna pražská nemocnice, konkrétně Thomayerova, si nedávno udělala svůj výzkum a zjistila: u dobře živených a pečlivě hlídaných jedenadvaceti pacientů sice stouply náklady na stravu o patnáct tisíc, ale jen za léky se ušetřilo za měsíc sto padesát tisíc. Desetkrát víc a ke spokojenosti všech.

První, co člověka zarazí, je jakési déja vu: tohle jsem už kdesi četl?! Ano, o heroické léčbě poskytované za miliony a mařené nedostatečnou výživou za stokoruny se psalo i u nás před léty. Jak to, že totéž v bleděmodrém čteme znovu? Vždyť odborníci na výživu dávno vědí, co se má dělat. Ekonomové lehce spočítají finanční výhody. Pacienti (plátci zdravotního pojištění) si zaslouží kompletní péči. A lékaři nepochybně ocení, že správně podávané jídlo a pití (umělá výživa) jim nezničí mistrovské medicínské dílo.

Tak proč nečteme, že tento problém byl už v českém zdravotnictví odstraněn jako mor či černý kašel? Reformu zdravotnictví, kterou nebyl schopen prosadit žádný z ministrů, k nápravě nepotřebujeme. A jak je na zmíněném příkladu vidět, nejsou potřeba ani miliony navíc. Za 170 miliard ročních plateb na zdravotní péči snad můžeme zařídit, aby člověk neumíral na kručící žaludek, je-li obklopen nevídanými přístroji a schopnými lékaři.

Od pacientů tlak na nápravu nelze čekat. Ti lidé bývají často bezmocní, obvykle staří, stravu mnohdy sami odmítají, bojí se obtěžovat hodné sestřičky, aby je nakrmily, o infuzi si neřeknou.

Ale je snad scestná představa, že si nemocnice lépe zorganizují práci, najmou asistenty na výživu a pojišťovny jejich práci (a úspory!) náležitě zkontrolují a ohodnotí? A neměla by ministryně Emmerová využít svůj zbývající čas - namísto sepisování koncepcí, které parlament tak jako tak odmítne - k osvětové akci Za plný žaludek i v nemocnicích?

Představme si, jak by návštěvník z Marsu pochopil tuto zprávu: Těžce nemocnému bývalému astronautovi lékaři na Zemi úspěšně vyměnili játra i ledviny, odstranili rakovinový nádor. Léčba stála několik milionů. Zemřel, protože málo jedl.

Nepochopil by ji.

Nechápeme ji ani my, tady.

(MFDNES)