Květen 2005

Svědectví ze soudu s Vladimírem Hučínem a MUDr. Janem Chmelařem v Přerově 20. 4. 2005

Claudia Nikolajenková

Dnešní soudní řízení OS Přerov proběhlo za předsednictví soudce Michala Jelínka a za přítomnosti státní zástupkyně Staňkové, ve věci obžaloby, vypracované okresní st. zástupkyní JUDr. Lenkou Šromovou 7. 12. 2001 (sic).

Zpravodajský důstojník Bezpečnostní informační služby kpt. Vladimír Hučín byl v bodu obžaloby č. 7, ve spoluúčasti s ošetřujícím lékařem MUDr. Janem Chmelařem po předchozím překvalifikování obviněn z podvodu, ve věci pokusu vylákat neoprávněně nemocenské dávky v době, kdy se po přepadení čtyřicetičlenným policejním komandem a čtrnáctihodinovou razií v době své pracovní neschopnosti nacházel ve vazební věznici Pankrác za zostřeného režimu (sic) - pozn. aut. Věc byla znovu přerovským okresním soudem projednána poté, co bylo předchozí rozhodnutí tohoto soudu Krajským soudem v Ostravě v odvolacím řízení zrušeno a vráceno k došetření zpět.

Dnešní jednání bylo ze zákona veřejné, neboť nebyly projednávány žádné skutečnosti, jež by byly předmětem utajení. Soudní síň byla plná, jako obvykle. Z redaktorů oficiálních médií byli jednání a dění v soudní síni mj. přítomni Michal Šverdik a Jan Král, píšící velmi objektivní zprávy, a dále jako obvykle místní dopisovatelé z regionálního tisku a jak se ukázalo, i z ČTK. Jsou seznámeni s případem, zúčastnili se i předchozích četných jednání.

Skutečnost, oproti informacím uvedeným v článku v iHNed je taková, že začátek dopoledního jednání a výslech tří svědků, včetně Bc. Jana Prince, přímého nadřízeného obviněného, bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, v pojednávané době proběhl ze strany přítomné veřejnosti bez problémů. Soudce přítomné několikrát poučil a jako obvykle varoval, že nechá soudní síň vyklidit při sebemenším hluku. Všichni pozorně sledovali výpovědi svědků a otázky jim kladené nejen soudcem, státní zástupkyní, ale i obhajobou, tedy samotným Vladimírem Hučínem. Kvůli tomu se veřejnost dostavila, aby byla svědkem veřejného jednání.

Svědek Jan Princ působil podivně rozpačitě, nejistě a - nejen dle mého osobního dojmu - nekompetentně, s přihlédnutím k vysokému postavení, které v BIS dodnes zastává. Zdálo se že trpí chronickou ztrátou paměti. Vzhledem ke skutečnostem, které jsou známy, působil dojmem, že neříká vše, co by mohl a měl říci v zájmu objasnění pravdy.

Tato okolnost patrně pohnula přítomného Jana Šinágla k tomu, aby se, ve chvíli, kdy svědek odcházel ze soudní síně, nezdržel a vyslovil nahlas slovo "hanba!". Soudce nás pouze napomenul. Připomněl, že stále zdůrazňuje, že nechá při jakémkoliv rušení a zvukovém projevu vyklidit soudní síň, aniž bude zjišťovat, kdo to byl. Že nejsme ve škole(!). Jan Šinágl vstal a přiznal, že to proslovil on, sbalil si diktafon a odcházel.

V tom paní Anna Hučínová, maminka obviněného, něco špitla v druhé řadě. Já to neslyšela, ač jsem seděla blízko (dověděla jsem se, že řekla "fuj".) Soudce ji vykázal ze soudní síně. Patrně jí to musel odezírat ze rtů. Vstala jsem a zároveň s ní hodlala vyjít ven, aby nezůstala sama. Nekonečně s ní soucítím a obdivuji její statečnost. Ostatní na protest spontánně vstali též a všichni jsme opouštěli soudní síň, to už za jistého oprávněného hluku. Proto ten hluk, který slyšel pan Emanuel Ondra, čekající na chodbě. Až v tu chvíli pak, úplně zbytečně, povolali justiční stráž. Soudce mluvil až do našich zad. Komedie. Černá.

Chování soudce bylo, podle mého názoru ryze účelovou záminkou, aby dosáhl neveřejného dalšího jednání, a abychom neslyšeli závěrečnou řeč Vladimíra Hučína, na kterou má právo ze zákona a pronáší se bez přerušování soudem. Bylo zřejmé, poté, co jsme vyslechli jaké otázky kladl sám svědkům, a hlavně svému někdejšímu nadřízenému Princovi, že si servítky brát nebude. Nebere si je ostatně nikdy. Nemůže si to dovolit. Bojuje nerovný boj o svou svobodu.

Nezdržoval se záležitostí s neschopenkou a taky to soudu řekl. Mluvil o podstatě věci a o tom, proč k celé situaci a jeho obvinění došlo. Opět obvinil státní zastupitelství a stát ze zločinného spolčení, a stal se z obžalovaného žalobcem. Byl napomenut. Dalo se předpokládat, že v závěrečné řeči uvedené skutečnosti ještě rozvede.

V klidu jsme soudní síň opouštěli, možná se ozvaly dva tři oprávněné výkřiky na adresu soudu. Za chvilku napochodovala, zřejmě tlačítkem u stolu soudce přivolaná a připravená, "rota" justiční stráže, naši staří známí, a odehrála se obvyklá scéna. Stoupli si před soudce a státní zástupkyni do řady a tvářili se, že je brání. Nebylo proti komu - v soudní síni už nikdo nebyl. Způsobili pouze tlačenici, my šli ven a oni dovnitř. Dělali jsme si z nich otevřeně šoufky, jako například "kde mají toho s tou kamerou" (u soudu v Olomouci jeden v civilu totiž natáčel pro účely soudu kamerou, což se neutajilo) apod.

V nastalém chaosu po skončení řízení mi unikla důležitá zpráva. Až teď jsem se dověděla, že poté, v pokračujícím jednání bez přístupu veřejnosti státní zástupkyně navrhovala pro obviněného dokonce vyšší trest! Není to poprvé. Čekali jsme až do jedné hodiny po poledni, kdy jednání pokračovalo. Veřejnost měla být po přestávce vpuštěna. Nebyla.

Dovnitř směli pouze obhájce, ustanovení důvěrníci a sdělovací prostředky. Správně nás měl soudce vpustit a pak teprve, byl-li by k tomu důvod, nechat podle výhrůžek soudní síň vyklidit. Jistě by takový důvod nevyvstal. Neobtěžoval se. Vpustil nás teprve na čtení rozsudku - musel, je to ústavou zaručené právo občanů. Neodpustil si opětovné obvyklé výhrůžky, že stejně může nechat soudní síň vyklidit při sebemenším hluku.

Jistěže čtení rozsudku „jménem republiky“, jímž Vladimír Hučín i Jan Chmelař byli zproštěni viny stálo zato. Nechtěli jsme si to nechat ujít. Jistěže se oba vzdali, i ústy obhájce JUDr. Hulíka, na místě odvolání. Na rozdíl od státní zástupkyně, která, ač se jednalo o potvrzení rozsudku odvolacího KS, si lhůtu na odvolání ponechala. Podle mínění obhájce ji i využije. Za peníze daňových poplatníků a na úkor dalších případů, které budou muset na projednání počkat, dodávám.

JUDr. Hulík potvrdil můj názor, že NIKDE v odvolacím rozsudku KS se nepraví, že by soudce Jelínek MUSEL předvolávat další svědky, jak jim při jednání zbytečně vysvětlil. Řekla bych, že se tím prozradil. Jeho podjatost a osobní zaujatost vůči obviněnému se nedá přehlédnout. Myslím, že se soudce "mýlil", když svědkům tvrdil, že jedná na základě ROZHODNUTÍ KS. Toto rozhodnutí jsem četla, má sedm stránek a nic takového v něm konkrétně nestojí. Jen zrušující verdikt, odůvodnění, zakládající zbavení obžalovaného viny.

Ač máme jistě všichni z osvobozujícího rozsudku velkou radost, nesmíme usnout na vavřínech. Zbývají další body obžaloby. O to větší nenávist (k pravdě) může projevit soud i státní zástupkyně při příštím projednávání. Přítomnost veřejnosti je, i podle slov Vladimíra Hučína, nezbytně nutná. Nejde již dávno jen o jeho osobu. Jde o samu podstatu demokracie, záruky dalšího demokratického vývoje v naší zemi a precedens.

Soud je podjatý a počíná si lživě, působí dojmem, že pracuje na politickou objednávku. Jen slepý by to neviděl. Opět to prokázal svým směšným a zároveň velmi skandálním chováním k přítomným lidem, kteří se sjíždějí zdaleka, a řada z nich o francouzských holích či na invalidních vozících. Většina z nich jsou lidé kteří jsou velmi společensky váženi, jsou členy různých společenských organizací. Dnes například mohu konkrétně jmenovat invalidní paní z IGFM - Mezinárodního výboru pro lidská práva se sídlem ve Frankfurtu. Mimochodem, byla jsem velmi potěšena, že ji vidím a že si na mě vzpomněla. O dodržování lidských práv se zajímám živě a aktivně již velmi dlouho. Právě to mě přivedlo i k Vladimíru Hučínovi a tomuto obludnému politickému procesu.

SOUDNÍ JEDNÁNÍ MUSÍ PROBÍHAT POD KONTROLOU VEŘEJNOSTI. Ano, kontrolou. Zatím v této zemi nemáme žádnou jinou záruku naplnění demokratických a ústavních práv obviněných, pokud je soudcovská nezávislost prezentována tak, jak jsme toho svědky.

Politici dávají alibisticky ruce pryč. Kde jsou, všichni ti demokrati? Chci vidět, jak žádají o odtajnění soudního spisu Vladimíra Hučína. Jinak nás přesvědčí, a přesvědčují již dlouho, že se nacházíme stále ve spárech zločinných a extrémistických levicových živlů etablovaných na exponovaných funkcích. Právě tyto Vladimír Hučín při plnění úkolů v BIS rozkryl a nyní je za to souzen. Musíme si uvědomit, že to nemusí být nutně komunisté.

Dnešní soudní řízení OS Přerov proběhlo za předsednictví soudce Michala Jelínka a za přítomnosti státní zástupkyně Staňkové, ve věci obžaloby, vypracované okresní st. zástupkyní JUDr. Lenkou Šromovou 7. 12. 2001 (sic).

Zpravodajský důstojník Bezpečnostní informační služby kpt. Vladimír Hučín byl v bodu obžaloby č. 7, ve spoluúčasti s ošetřujícím lékařem MUDr. Janem Chmelařem po předchozím překvalifikování obviněn z podvodu, ve věci pokusu vylákat neoprávněně nemocenské dávky v době, kdy se po přepadení čtyřicetičlenným policejním komandem a čtrnáctihodinovou razií v době své pracovní neschopnosti nacházel ve vazební věznici Pankrác za zostřeného režimu (sic) - pozn. aut. Věc byla znovu přerovským okresním soudem projednána poté, co bylo předchozí rozhodnutí tohoto soudu Krajským soudem v Ostravě v odvolacím řízení zrušeno a vráceno k došetření zpět.

Dnešní jednání bylo ze zákona veřejné, neboť nebyly projednávány žádné skutečnosti, jež by byly předmětem utajení. Soudní síň byla plná, jako obvykle. Z redaktorů oficiálních médií byli jednání a dění v soudní síni mj. přítomni Michal Šverdik a Jan Král, píšící velmi objektivní zprávy, a dále jako obvykle místní dopisovatelé z regionálního tisku a jak se ukázalo, i z ČTK. Jsou seznámeni s případem, zúčastnili se i předchozích četných jednání.

Skutečnost, oproti informacím uvedeným v článku v iHNed je taková, že začátek dopoledního jednání a výslech tří svědků, včetně Bc. Jana Prince, přímého nadřízeného obviněného, bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, v pojednávané době proběhl ze strany přítomné veřejnosti bez problémů. Soudce přítomné několikrát poučil a jako obvykle varoval, že nechá soudní síň vyklidit při sebemenším hluku. Všichni pozorně sledovali výpovědi svědků a otázky jim kladené nejen soudcem, státní zástupkyní, ale i obhajobou, tedy samotným Vladimírem Hučínem. Kvůli tomu se veřejnost dostavila, aby byla svědkem veřejného jednání.

Svědek Jan Princ působil podivně rozpačitě, nejistě a - nejen dle mého osobního dojmu - nekompetentně, s přihlédnutím k vysokému postavení, které v BIS dodnes zastává. Zdálo se že trpí chronickou ztrátou paměti. Vzhledem ke skutečnostem, které jsou známy, působil dojmem, že neříká vše, co by mohl a měl říci v zájmu objasnění pravdy.

Tato okolnost patrně pohnula přítomného Jana Šinágla k tomu, aby se, ve chvíli, kdy svědek odcházel ze soudní síně, nezdržel a vyslovil nahlas slovo "hanba!". Soudce nás pouze napomenul. Připomněl, že stále zdůrazňuje, že nechá při jakémkoliv rušení a zvukovém projevu vyklidit soudní síň, aniž bude zjišťovat, kdo to byl. Že nejsme ve škole(!). Jan Šinágl vstal a přiznal, že to proslovil on, sbalil si diktafon a odcházel.

V tom paní Anna Hučínová, maminka obviněného, něco špitla v druhé řadě. Já to neslyšela, ač jsem seděla blízko (dověděla jsem se, že řekla "fuj".) Soudce ji vykázal ze soudní síně. Patrně jí to musel odezírat ze rtů. Vstala jsem a zároveň s ní hodlala vyjít ven, aby nezůstala sama. Nekonečně s ní soucítím a obdivuji její statečnost. Ostatní na protest spontánně vstali též a všichni jsme opouštěli soudní síň, to už za jistého oprávněného hluku. Proto ten hluk, který slyšel pan Emanuel Ondra, čekající na chodbě. Až v tu chvíli pak, úplně zbytečně, povolali justiční stráž. Soudce mluvil až do našich zad. Komedie. Černá.

Chování soudce bylo, podle mého názoru ryze účelovou záminkou, aby dosáhl neveřejného dalšího jednání, a abychom neslyšeli závěrečnou řeč Vladimíra Hučína, na kterou má právo ze zákona a pronáší se bez přerušování soudem. Bylo zřejmé, poté, co jsme vyslechli jaké otázky kladl sám svědkům, a hlavně svému někdejšímu nadřízenému Princovi, že si servítky brát nebude. Nebere si je ostatně nikdy. Nemůže si to dovolit. Bojuje nerovný boj o svou svobodu.

Nezdržoval se záležitostí s neschopenkou a taky to soudu řekl. Mluvil o podstatě věci a o tom, proč k celé situaci a jeho obvinění došlo. Opět obvinil státní zastupitelství a stát ze zločinného spolčení, a stal se z obžalovaného žalobcem. Byl napomenut. Dalo se předpokládat, že v závěrečné řeči uvedené skutečnosti ještě rozvede.

V klidu jsme soudní síň opouštěli, možná se ozvaly dva tři oprávněné výkřiky na adresu soudu. Za chvilku napochodovala, zřejmě tlačítkem u stolu soudce přivolaná a připravená, "rota" justiční stráže, naši staří známí, a odehrála se obvyklá scéna. Stoupli si před soudce a státní zástupkyni do řady a tvářili se, že je brání. Nebylo proti komu - v soudní síni už nikdo nebyl. Způsobili pouze tlačenici, my šli ven a oni dovnitř. Dělali jsme si z nich otevřeně šoufky, jako například "kde mají toho s tou kamerou" (u soudu v Olomouci jeden v civilu totiž natáčel pro účely soudu kamerou, což se neutajilo) apod.

V nastalém chaosu po skončení řízení mi unikla důležitá zpráva. Až teď jsem se dověděla, že poté, v pokračujícím jednání bez přístupu veřejnosti státní zástupkyně navrhovala pro obviněného dokonce vyšší trest! Není to poprvé. Čekali jsme až do jedné hodiny po poledni, kdy jednání pokračovalo. Veřejnost měla být po přestávce vpuštěna. Nebyla.

Dovnitř směli pouze obhájce, ustanovení důvěrníci a sdělovací prostředky. Správně nás měl soudce vpustit a pak teprve, byl-li by k tomu důvod, nechat podle výhrůžek soudní síň vyklidit. Jistě by takový důvod nevyvstal. Neobtěžoval se. Vpustil nás teprve na čtení rozsudku - musel, je to ústavou zaručené právo občanů. Neodpustil si opětovné obvyklé výhrůžky, že stejně může nechat soudní síň vyklidit při sebemenším hluku.

Jistěže čtení rozsudku „jménem republiky“, jímž Vladimír Hučín i Jan Chmelař byli zproštěni viny stálo zato. Nechtěli jsme si to nechat ujít. Jistěže se oba vzdali, i ústy obhájce JUDr. Hulíka, na místě odvolání. Na rozdíl od státní zástupkyně, která, ač se jednalo o potvrzení rozsudku odvolacího KS, si lhůtu na odvolání ponechala. Podle mínění obhájce ji i využije. Za peníze daňových poplatníků a na úkor dalších případů, které budou muset na projednání počkat, dodávám.

JUDr. Hulík potvrdil můj názor, že NIKDE v odvolacím rozsudku KS se nepraví, že by soudce Jelínek MUSEL předvolávat další svědky, jak jim při jednání zbytečně vysvětlil. Řekla bych, že se tím prozradil. Jeho podjatost a osobní zaujatost vůči obviněnému se nedá přehlédnout. Myslím, že se soudce "mýlil", když svědkům tvrdil, že jedná na základě ROZHODNUTÍ KS. Toto rozhodnutí jsem četla, má sedm stránek a nic takového v něm konkrétně nestojí. Jen zrušující verdikt, odůvodnění, zakládající zbavení obžalovaného viny.

Ač máme jistě všichni z osvobozujícího rozsudku velkou radost, nesmíme usnout na vavřínech. Zbývají další body obžaloby. O to větší nenávist (k pravdě) může projevit soud i státní zástupkyně při příštím projednávání. Přítomnost veřejnosti je, i podle slov Vladimíra Hučína, nezbytně nutná. Nejde již dávno jen o jeho osobu. Jde o samu podstatu demokracie, záruky dalšího demokratického vývoje v naší zemi a precedens.

Soud je podjatý a počíná si lživě, působí dojmem, že pracuje na politickou objednávku. Jen slepý by to neviděl. Opět to prokázal svým směšným a zároveň velmi skandálním chováním k přítomným lidem, kteří se sjíždějí zdaleka, a řada z nich o francouzských holích či na invalidních vozících. Většina z nich jsou lidé kteří jsou velmi společensky váženi, jsou členy různých společenských organizací. Dnes například mohu konkrétně jmenovat invalidní paní z IGFM - Mezinárodního výboru pro lidská práva se sídlem ve Frankfurtu. Mimochodem, byla jsem velmi potěšena, že ji vidím a že si na mě vzpomněla. O dodržování lidských práv se zajímám živě a aktivně již velmi dlouho. Právě to mě přivedlo i k Vladimíru Hučínovi a tomuto obludnému politickému procesu.

SOUDNÍ JEDNÁNÍ MUSÍ PROBÍHAT POD KONTROLOU VEŘEJNOSTI. Ano, kontrolou. Zatím v této zemi nemáme žádnou jinou záruku naplnění demokratických a ústavních práv obviněných, pokud je soudcovská nezávislost prezentována tak, jak jsme toho svědky.

Politici dávají alibisticky ruce pryč. Kde jsou, všichni ti demokrati? Chci vidět, jak žádají o odtajnění soudního spisu Vladimíra Hučína. Jinak nás přesvědčí, a přesvědčují již dlouho, že se nacházíme stále ve spárech zločinných a extrémistických levicových živlů etablovaných na exponovaných funkcích. Právě tyto Vladimír Hučín při plnění úkolů v BIS rozkryl a nyní je za to souzen. Musíme si uvědomit, že to nemusí být nutně komunisté.

Claudia Nikolajenková

Dnešní soudní řízení OS Přerov proběhlo za předsednictví soudce Michala Jelínka a za přítomnosti státní zástupkyně Staňkové, ve věci obžaloby, vypracované okresní st. zástupkyní JUDr. Lenkou Šromovou 7. 12. 2001 (sic).

Zpravodajský důstojník Bezpečnostní informační služby kpt. Vladimír Hučín byl v bodu obžaloby č. 7, ve spoluúčasti s ošetřujícím lékařem MUDr. Janem Chmelařem po předchozím překvalifikování obviněn z podvodu, ve věci pokusu vylákat neoprávněně nemocenské dávky v době, kdy se po přepadení čtyřicetičlenným policejním komandem a čtrnáctihodinovou razií v době své pracovní neschopnosti nacházel ve vazební věznici Pankrác za zostřeného režimu (sic) - pozn. aut. Věc byla znovu přerovským okresním soudem projednána poté, co bylo předchozí rozhodnutí tohoto soudu Krajským soudem v Ostravě v odvolacím řízení zrušeno a vráceno k došetření zpět.

Dnešní jednání bylo ze zákona veřejné, neboť nebyly projednávány žádné skutečnosti, jež by byly předmětem utajení. Soudní síň byla plná, jako obvykle. Z redaktorů oficiálních médií byli jednání a dění v soudní síni mj. přítomni Michal Šverdik a Jan Král, píšící velmi objektivní zprávy, a dále jako obvykle místní dopisovatelé z regionálního tisku a jak se ukázalo, i z ČTK. Jsou seznámeni s případem, zúčastnili se i předchozích četných jednání.

Skutečnost, oproti informacím uvedeným v článku v iHNed je taková, že začátek dopoledního jednání a výslech tří svědků, včetně Bc. Jana Prince, přímého nadřízeného obviněného, bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, v pojednávané době proběhl ze strany přítomné veřejnosti bez problémů. Soudce přítomné několikrát poučil a jako obvykle varoval, že nechá soudní síň vyklidit při sebemenším hluku. Všichni pozorně sledovali výpovědi svědků a otázky jim kladené nejen soudcem, státní zástupkyní, ale i obhajobou, tedy samotným Vladimírem Hučínem. Kvůli tomu se veřejnost dostavila, aby byla svědkem veřejného jednání.

Svědek Jan Princ působil podivně rozpačitě, nejistě a - nejen dle mého osobního dojmu - nekompetentně, s přihlédnutím k vysokému postavení, které v BIS dodnes zastává. Zdálo se že trpí chronickou ztrátou paměti. Vzhledem ke skutečnostem, které jsou známy, působil dojmem, že neříká vše, co by mohl a měl říci v zájmu objasnění pravdy.

Tato okolnost patrně pohnula přítomného Jana Šinágla k tomu, aby se, ve chvíli, kdy svědek odcházel ze soudní síně, nezdržel a vyslovil nahlas slovo "hanba!". Soudce nás pouze napomenul. Připomněl, že stále zdůrazňuje, že nechá při jakémkoliv rušení a zvukovém projevu vyklidit soudní síň, aniž bude zjišťovat, kdo to byl. Že nejsme ve škole(!). Jan Šinágl vstal a přiznal, že to proslovil on, sbalil si diktafon a odcházel.

V tom paní Anna Hučínová, maminka obviněného, něco špitla v druhé řadě. Já to neslyšela, ač jsem seděla blízko (dověděla jsem se, že řekla "fuj".) Soudce ji vykázal ze soudní síně. Patrně jí to musel odezírat ze rtů. Vstala jsem a zároveň s ní hodlala vyjít ven, aby nezůstala sama. Nekonečně s ní soucítím a obdivuji její statečnost. Ostatní na protest spontánně vstali též a všichni jsme opouštěli soudní síň, to už za jistého oprávněného hluku. Proto ten hluk, který slyšel pan Emanuel Ondra, čekající na chodbě. Až v tu chvíli pak, úplně zbytečně, povolali justiční stráž. Soudce mluvil až do našich zad. Komedie. Černá.

Chování soudce bylo, podle mého názoru ryze účelovou záminkou, aby dosáhl neveřejného dalšího jednání, a abychom neslyšeli závěrečnou řeč Vladimíra Hučína, na kterou má právo ze zákona a pronáší se bez přerušování soudem. Bylo zřejmé, poté, co jsme vyslechli jaké otázky kladl sám svědkům, a hlavně svému někdejšímu nadřízenému Princovi, že si servítky brát nebude. Nebere si je ostatně nikdy. Nemůže si to dovolit. Bojuje nerovný boj o svou svobodu.

Nezdržoval se záležitostí s neschopenkou a taky to soudu řekl. Mluvil o podstatě věci a o tom, proč k celé situaci a jeho obvinění došlo. Opět obvinil státní zastupitelství a stát ze zločinného spolčení, a stal se z obžalovaného žalobcem. Byl napomenut. Dalo se předpokládat, že v závěrečné řeči uvedené skutečnosti ještě rozvede.

V klidu jsme soudní síň opouštěli, možná se ozvaly dva tři oprávněné výkřiky na adresu soudu. Za chvilku napochodovala, zřejmě tlačítkem u stolu soudce přivolaná a připravená, "rota" justiční stráže, naši staří známí, a odehrála se obvyklá scéna. Stoupli si před soudce a státní zástupkyni do řady a tvářili se, že je brání. Nebylo proti komu - v soudní síni už nikdo nebyl. Způsobili pouze tlačenici, my šli ven a oni dovnitř. Dělali jsme si z nich otevřeně šoufky, jako například "kde mají toho s tou kamerou" (u soudu v Olomouci jeden v civilu totiž natáčel pro účely soudu kamerou, což se neutajilo) apod.

V nastalém chaosu po skončení řízení mi unikla důležitá zpráva. Až teď jsem se dověděla, že poté, v pokračujícím jednání bez přístupu veřejnosti státní zástupkyně navrhovala pro obviněného dokonce vyšší trest! Není to poprvé. Čekali jsme až do jedné hodiny po poledni, kdy jednání pokračovalo. Veřejnost měla být po přestávce vpuštěna. Nebyla.

Dovnitř směli pouze obhájce, ustanovení důvěrníci a sdělovací prostředky. Správně nás měl soudce vpustit a pak teprve, byl-li by k tomu důvod, nechat podle výhrůžek soudní síň vyklidit. Jistě by takový důvod nevyvstal. Neobtěžoval se. Vpustil nás teprve na čtení rozsudku - musel, je to ústavou zaručené právo občanů. Neodpustil si opětovné obvyklé výhrůžky, že stejně může nechat soudní síň vyklidit při sebemenším hluku.

Jistěže čtení rozsudku „jménem republiky“, jímž Vladimír Hučín i Jan Chmelař byli zproštěni viny stálo zato. Nechtěli jsme si to nechat ujít. Jistěže se oba vzdali, i ústy obhájce JUDr. Hulíka, na místě odvolání. Na rozdíl od státní zástupkyně, která, ač se jednalo o potvrzení rozsudku odvolacího KS, si lhůtu na odvolání ponechala. Podle mínění obhájce ji i využije. Za peníze daňových poplatníků a na úkor dalších případů, které budou muset na projednání počkat, dodávám.

JUDr. Hulík potvrdil můj názor, že NIKDE v odvolacím rozsudku KS se nepraví, že by soudce Jelínek MUSEL předvolávat další svědky, jak jim při jednání zbytečně vysvětlil. Řekla bych, že se tím prozradil. Jeho podjatost a osobní zaujatost vůči obviněnému se nedá přehlédnout. Myslím, že se soudce "mýlil", když svědkům tvrdil, že jedná na základě ROZHODNUTÍ KS. Toto rozhodnutí jsem četla, má sedm stránek a nic takového v něm konkrétně nestojí. Jen zrušující verdikt, odůvodnění, zakládající zbavení obžalovaného viny.

Ač máme jistě všichni z osvobozujícího rozsudku velkou radost, nesmíme usnout na vavřínech. Zbývají další body obžaloby. O to větší nenávist (k pravdě) může projevit soud i státní zástupkyně při příštím projednávání. Přítomnost veřejnosti je, i podle slov Vladimíra Hučína, nezbytně nutná. Nejde již dávno jen o jeho osobu. Jde o samu podstatu demokracie, záruky dalšího demokratického vývoje v naší zemi a precedens.

Soud je podjatý a počíná si lživě, působí dojmem, že pracuje na politickou objednávku. Jen slepý by to neviděl. Opět to prokázal svým směšným a zároveň velmi skandálním chováním k přítomným lidem, kteří se sjíždějí zdaleka, a řada z nich o francouzských holích či na invalidních vozících. Většina z nich jsou lidé kteří jsou velmi společensky váženi, jsou členy různých společenských organizací. Dnes například mohu konkrétně jmenovat invalidní paní z IGFM - Mezinárodního výboru pro lidská práva se sídlem ve Frankfurtu. Mimochodem, byla jsem velmi potěšena, že ji vidím a že si na mě vzpomněla. O dodržování lidských práv se zajímám živě a aktivně již velmi dlouho. Právě to mě přivedlo i k Vladimíru Hučínovi a tomuto obludnému politickému procesu.

SOUDNÍ JEDNÁNÍ MUSÍ PROBÍHAT POD KONTROLOU VEŘEJNOSTI. Ano, kontrolou. Zatím v této zemi nemáme žádnou jinou záruku naplnění demokratických a ústavních práv obviněných, pokud je soudcovská nezávislost prezentována tak, jak jsme toho svědky.

Politici dávají alibisticky ruce pryč. Kde jsou, všichni ti demokrati? Chci vidět, jak žádají o odtajnění soudního spisu Vladimíra Hučína. Jinak nás přesvědčí, a přesvědčují již dlouho, že se nacházíme stále ve spárech zločinných a extrémistických levicových živlů etablovaných na exponovaných funkcích. Právě tyto Vladimír Hučín při plnění úkolů v BIS rozkryl a nyní je za to souzen. Musíme si uvědomit, že to nemusí být nutně komunisté.