Květen 2005

Báječná akce SVU na Floridě

Miloslav Rechcigl

A je tu sluníčko…vždycky po dešti

déšť přináší slzy, sluníčko teplem zažehná bolest.

Ty tam jsou pochyby a chmur trní

jasný sluneční svit mi život naplní!

Jak Češi tak Slováci mají rčení „Po dešti vždy slunce svítí“, které je srovnatelné s populárním úslovím amerických zahradníků „Slunce vždycky svítí po dešti“ (The sun always shines after the rain). Floriďané si to samozřejmě upravují do vlastních pořekadel jako třeba „Slunce svítí na Floridu, liják padá na zbytek“ (Sun shines on Florida, as the rain pours on the rest), nebo „Slunce svítí, legrace nikdy nepřestane na plážích Floridy“ (Sun shines and the fun never sets in Florida beaches), atd. Všechna tato úsloví jsou zcela příhodná pro charakterizaci společné konference SVU a Festivalu ASCC v North Miami ve dnech 17. – 20.března 2005.

Podobně jako několik mých přátel, třeba český velvyslanec Martin Palouš a slovenský velvyslanec Rastislav Kacer, Eva a já jsme se rozhodli spojit cestu na konferenci s krátkou dovolenou na plážích Floridy. Miami je zhruba 1100 mil z Washingtonu, D.C. Cestu jsme odhadli na zhruba 18 hodin autem, tj. asi dva dny, se zastávkou na noc v motelu někde na trase. Vyjeli jsme v úterý brzy zrána. Abychom se vyhnuli dopravní zácpě kolem Richmondu, vyrazili jsme několik hodin po půlnoci, takže odpoledne jsme byli v Brunswicku, Georgia, kde jsme zůstali přes noc. Když jsme vyjížděli z Washingtonu, teplota byla 32 stupňů na Fahrenheitově stupnici (0 stupňů Celsia). V Georgii stoupla na 40 st. F (4 st.C), což bylo ještě poměrně chladno. Po několika hodinách spánku jsme se rozhodli pokračovat. Teplota mezi tím opět klesla a začalo pršet. Vypadalo to dost bídně a cesta autem byla obtížná, protože déšť se změnil v lijavec. Nicméně jsme jeli dál a když jsme dorazili do Jacksonville na Floridě, teplota začala rychle stoupat. Při příjezdu do cíle v North Miami ve středu v poledne stoupla na 85 stupňů F (29°C). Záplava slunce s modrou oblohou byly skvělou podívanou a báječným uvítáním.

Hned pak jeli do nedalekého Amerického česko-slovenského kulturního klubu, abychom zjistili jak místo vyhlíží a také jak pokračují přípravy konference. Klub je na pozemku o rozloze čtyř akrů, na travnaté louce vedle rozsáhlého dvora pro aktivity pod širým nebem a s místem pro pikniky, které je porostlé letitými stromy banian. Jsou to východoindické fíkovníky z rodiny moruše. Větve zapouštějí výhonky prorůstající do země a vytvářející kořeny pro druhotné kmeny. S větví visí španělský mech, takže stromy působí majestátně a záhadně, ne-li poněkud děsivě.

Na hranici rozsáhlé nemovitosti je říčka, kterou za starých časů údajně používal Al Capone, původní majitel tohoto místa, k přepravě whisky na různá další místa za éry prohibice. Budovu koupili Češi někdy po válce. Přebudovali ji pro účely svého Amerického československého klubu – s restaurací, barem, knihovnou, vybavením pro sport a hry, i pikniky. Pořádali tam taneční zábavy s českými kapelami, českou kuchyní a českým pivem. Bylo mi řečeno, že do klubu občas zacházela Alice Masaryková, dcera prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, když v této oblasti bydlela na penzi. Chodili tam také Jan Masaryk nebo československý velvyslanec v OSN Jan Papánek.

Hlavní klubovní místnost připomíná interiér české americké sokolovny s portréty prominentních československých osobností jako Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika, které jsou prostřídané obrazy typické české krajiny, Prahy a hradů, Tater. Dále jsou tam české a slovenské znaky, vlajky a podobně. Opravdu tam máte melancholický pocit, že jste doma, ačkoli o několik desetiletí před naší dobou.

Když jsme přijeli, naši floridští spolupořadatelé měli samozřejmě stále ještě plné ruce práce, jelikož dvůr a klubovní přístupová vozovka právě dostávaly nový asfaltový kabát. Teprve odpoledne začali stavět velký stan a instalovali elektrický generátor v přípravě koncertu Waldemara Matušky, plánovaného na páteční večer. Dělal jsem si trochu starosti s časovým harmonogramem, protože naše zasedání bylo naplánováno na čtvrteční odpoledne. Prezident klubu Robert Petrik pobíhal kolem a rozdával pokyny zaměstnancům klubu, aby klub připravili na záplavu lidí očekávaných příští den. Sám se vůbec nevyhýbal fyzické práci, které nadělal habaděj. Také jsem měl šanci přiložit ruku k dílu přemisťováním stolů a židlí v klubovně. Český šéfkuchař s několika pomocníky připravoval všeliké druhy typických českých jídel, jako jsou kachna s knedlíky a zelím, hovězí s koprovou omáčkou, kuře na paprice, gulášová polévka, koláče atd., to vše ve značných kvantech, jelikož se očekávalo na 200 lidí. Prostě nechápu, jak se jim mohlo zdařit v relativně malé kuchyni uvařit tolik jídel. Dozvěděl, jsem se, že nakonec přišlo víc lidí, než se očekávalo, ale přesto byli všichni obslouženi.

Profesorka Cecilia Rokuseková z Univerzity Gulf Coast v Ft Myers byla odpovědná hlavně za logistiku na konferenci, včetně registrace. Musela si vzít týden volno ze svých univerzitních povinností, aby všechny úkoly zvládla. Jsem si jist, že uvítala pomoc mé manželky s přípravou registračního materiálu. Paní Callaghanová z Nebrasky, která byla později za registračním stolem po celou dobu konference, bez přestávky, byla skvělou pomocnicí.

Přes veškerou práci, kterou bylo třeba vykonat, floridští pořadatelé zachovali naprostý klid a zvládli naprosto vše na čas, takže konference mohla začít v pátek ráno přesně podle plánu. Zcela upřímně mě udivil jak jejich bezstarostný přístup, klid a vyrovnanost, tak humor, s jakým všechno řešili. Je to něco zcela jiného oproti nám žijícím na východě USA, kde všechno je naléhavé a musí být do nejmenší podrobnosti zajištěno předem. Předpokládám, že kdybychom my žili na Floridě, aklimatizovali bychom se do jejich jižních způsobů pohodového přístupu.

Z hlediska Amerického Česko-Slovenského kulturního klubu, konference SVU poskytla jeho členům, z nichž mnozí pocházejí z raných osadníků původem z území bývalého Československa, nový zorný úhel v tom, že se seznámili s významnými příspěvky Čechů a Slováků ve světě, a získali nové informace z historie, literatury, umění, vědy, techniky a technologie, obchodu a lékařství. Na druhé straně členové SVU čerpali užitek z toho, že byli vystaveni způsobům, jakými američtí Češi a Slováci udržují historické a rodinné tradice ode generace ke generaci, zvláště ve folklóru, hudbě a kuchyni. Bylo to šťastné spojení dobrého s užitečným v duchu opravdového přátelství.

Propojením úsilí SVU a Amerického československého klubu na Floridě se nám zdařilo sestavit výtečný akademický program kombinovaný vysoce zábavnými a radostnými kulturními akcemi. Všeobecným tématem našeho společného programu bylo „České a slovenské dědictví po obou stranách Atlantiku“. Byla to naše pátá konference věnovaná problematice amerických Čechů a Slováků. Je to námět blízký našemu srdci a zároveň jedna z priorit SVU. Spolusponzorem konference byla Americká komise pro uchování amerického dědictví v zahraničí (US Commission for the Preservation of America´s Heritage Abroad) a konala se pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause a prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče. Akademický program byl uspořádán do několika hlavních tematických celků, včetně českých a slovenských historických tradic, současných českých a slovenských záležitostí, ozvěn staré domoviny, Čechů a Slováků v Novém světě a prezidentského sympozia o zachování českého a slovenského dědictví. V sympoziu vystoupili velvyslanec Slovenské republiky ve Spojených státech Jeho Excelence Rastislav Kacer, český velvyslanec ve Spojených státech Jeho Excelence Martin Palouš a ředitel Výzkumného střediska historie přistěhovalectví (IHRC) na Minnesotské univerzitě Prof. Rudolf Vecoli. Ve své funkci prezidenta SVU jsem využil této příležitosti k oznámení o založení nové českého a slovenského archivního fondu, jehož některé podrobnosti jsou uvedeny na jiném místě.

Kromě různých sezení věnovaných všeobecné tematice konference bylo zvláštní sympozium a diskusní panel na téma českých a slovenských univerzit a jejich spolupráce s institucemi vysokého školství za účasti univerzitních rektorů a dalších předních akademických činitelů ze Západočeské univerzity v Plzni, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Technické univerzity v Ostravě a Katolické univerzity v Ružomberoku. Americké instituce byly zastoupeny Floridskou univerzitou a Univerzitou v Carbondale v Southern Illinois – obě mají aktivní dohody o spolupráci s českými a slovenskými univerzitami.

Účastníci měli příležitost shlédnout dvě zvláštní výstavy. Jedna byla na téma Češi v Americe a uspořádal ji kurátor David Kraft. Druhá sestávala z obrazů George Horaka usedlého v Miami. Mezi novými publikacemi SVU vystavenými v knihovně Klubu, byly od Jan Vicara Imprints: Essays in Czech Music and Aesthetics, Rechciglovy Czech American Historic Sites, Monuments and Memorabilia, a dva díly Czechoslovak American Archivalia – vesměs práce vydané péčí Palackého univerzity v Olomouci. Také byla předvedena nově vydaná videokazeta a DVD z 22. světového kongresu SVU v Olomouci v červnu 2004. Mezi dalšími vystavenými díly byl SVU Biographical Directory, výbor z anglických příspěvků na světovém kongresu v Plzni a akta pracovní konference o českých a slovenských archivních materiálech a jejich záchraně, pořádané ve Washingtonu DC v listopadu 2003.

V kulturním programu vystoupili čeští zpěváci country & western, soubor slovenských lidových tanců z Masaryktown, FL, Europa Band z Orlanda, pěvci českých lidových písní aj. Mezi dalšími akcemi byly ukázky etnických jídel a lidového umění, jamboree harmonikářů, a v neposlední řadě soutěž Miss Czech a Slovak Florida. Tato soutěž byla vysoce zábavná. Zúčastnily se jí převážně studentky v překrásných českých a slovenských lidových krojích z různých částí Čech, Moravy a Slovenska. Musely předvést držení těla i konkrétní znalosti a odpovídaly na otázky před skupinou porotců. Každou ze slečen doprovázely malé princezny, rovněž v českých a slovenských krojích. V odpovědích na otázky o dědictví svých předků soutěžící zněly přirozeně a upřímně. Opravdu věřily tomu co říkaly, čehož dokladem byly slzy v očích některých starších diváků. Toto je rozhodně jeden z nejlepších a nenáročných způsobů jak děti naučit lásce ke kořenům jejich předků.

Koncert Waldemara Matušky byl skutečný hit. Písničky, které zpíval on a jeho paní Olga znala většina diváků a často se přidávali. Hudba byla prakticky všudypřítomná během celé konference i festivalu. Při obědech a večeřích dva známí slovenští zpěváci Jozef a Dodo Ivaskovi zpívali směs tradičních českých, moravských a slovenských písní.

Předem se na konferenci zaregistrovalo na 150 účastníků, ale byla také řada dodatečně přihlášených přímo na místě. Na některé kulturní akce přišlo 300 až 400 návštěvníků. I když nedaleké pláže přivábily značný počet našich členů, na většině sezení konference bylo vždy slušné množství posluchačů.

Měli jsme radost z tolika lidí, kteří přijeli z České republiky a Slovenska. Kromě obou velvyslanců byli na seznamu účastníků mezi jinými DCM ze slovenského velvyslanectví Miroslav Wlachovsky, senátorka Jaroslava Moserová z Prahy, senátor a bývalý rektor Technické univerzity v Ostravě Václav Roubíček, rektor Josef Prusa a bývalý rektor Západočeské univerzity Zdeněk Vostracký, prorektor Jihočeské univerzity Vladimír Palousek a docent Michael Bauer, prorektor Katolické univerzity v Ružomberoku Dalibor Mikuláš, starosta Ružomberoku Hon. Juraj Cech a jeho zástupce Pavlík. Palackého univerzitu v Olomouci zastupovali historik Dr. Karel Konečný a vedoucí katedry muzikologie dr. Jan Vicar. Konference se také zúčastnil ředitel Ústavu soudobých dějin České akademie Oldřich Tůma a historik ze Slovenské akademie věd Slavomír Michálek. Byli tam také zástupci Československé obce legionářské (Czechoslovak Association of Legionnaires) v čele s plk. Ing. Janem Horalem, který využil příležitosti konference k udělení medailí vybraným jednotlivcům. Konference se také zúčastnila šéfredaktorka Českého dialogu Eva Střížovská a její asistentka. Byla tam také česká média, včetně ČTK, Rádia Praha a České televize, jejichž redaktoři pilně natáčeli průběh konference a rozhovory s účastníky.

Pro účastníky konference bylo rezervováno poměrně levné ubytování v okolních motelech a pro ty, kdo si chtěli prodloužit pobyt na pláži, byly rezervovány pokoje v přímořském letovisku.

Celkově řečeno, byla to velkolepá událost. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by nebyl nadšen. Hlavně všichni prožívali příjemné chvíle a byla spousta příležitostí seznámit se s významnými lidmi z obou republik i z USA. Společná konference SVU a Festival ACSCC byly jasnou ukázkou, že je možné pořádat akademickou sešlost na vysoké úrovni současně s kulturními a společenskými akcemi k užitku obou. Ti z vás, kdo se této velké události nezúčastnili, budou litovat, že tam nebyli!

Na závěr bych rád ještě jednou vyjádřil vděk Bobu Petrikovi a Cecilii Rokusekové, kteří se všemožně vynasnažili, aby tato událost byla pamětihodným happeningem. Také mi hodně pomohli v přípravě konferenčního programu.