Červen 2005

Výprask pro Klause

Bohumil Doležal

Dva významní funkcionáři Evropského parlamentu, místopředseda Alejo Vidal-Quadras a předseda ústavního výboru Jo Leinen kritizovali Klause dosti ostře za jeho euroskepticismus. Klaus dal ústy svých podřízených najevo „hluboké rozhořčení“, že si tito lidé dovolují kritizovat hlavu státu EU. Klaus si zjevně nevšiml, že nebyl zvolen od ČR papežem, nýbrž pouze prezidentem. Prezidenti jsou kritizovatelní a nemají se co urážet, když je kritizují zákonodárci. Zákonodárci mají před exekutivou přednost.

V každém případě je třeba ocenit vlastenecký patos pražského pana primátora Béma, který vznesl vášnivý protest jménem celého českého národa: „Vůbec nejde o obranu pana prezidenta, ale o bezprecedentní výrok ústavního činitele Evropského parlamentu, který si dovolil kritizovat názor hlavy státu, a nepřímo tak znevážil jednoho ze suverénních členů Evropské unie. Pokud se podíváte do textu pana místopředsedy Evropského parlamentu Ajela Vidala-Quadrase, tak zjistíte, že s velkou pravděpodobností nemá v novodobé politické historii Evropské unie obdobu. Je důvod použít diplomatických prostředků a dát jasně najevo, že jsme suverénní stát, který musí mít právo říci svůj názor.“ Zdá se, že se schyluje k podobnému zločinu jako v roce 1415 v nepříliš vzdálené Kostnici. Doufejme, že pan prezident zůstane tentokrát sedět na svém… stolci a do Štrasburku se nevypraví.

Navíc má Klaus poměrně málo citlivé čivy na to, aby odhadl svou faktickou politickou váhu v Evropě a ve světě. Aby se náležitě zorientoval, potřebuje dostat pořádně přes čenich, což se mu přihodilo, když se snažil jednat „jako rovný s rovným“ s prezidentem Bushem. Pak lezl přes rok po břiše kolem Bílého domu, než se záležitost upravila. Evropská unie nemá ty možnosti jako Bílý dům (je o hodně slabší, ale přitom dost silná na to, aby jen tak beze všeho strpěla Klausovy eskapády), a tak Klaus jen výrazně poškodí zájmy ČR: a protože hned vzápětí nedostane nařezáno, jen tak mu to nedojde. Racionální politika musí vycházet z toho, že realisticky odhadneme své síly. Jinak budeme mít ve svém okolí i ve světě pověst drzých smraďochů.

Prezidentův odpor k EU má jakýsi filozofický základ (když začne Klaus filozofovat, rázem se, pokud jde o banalitu myšlenek, vyrovná Václavu Havlovi – jeho ambice o řád převyšují jeho schopnosti na tomto nesnadném terénu). Jak vysvětlil studentům na FF UK, je spor o euroústavu konfliktem mezi těmi, kteří vyznávají spásnost reglementace lidského chování, a těmi, kteří věří ve spontánní aktivitu lidí. Podle zpráv o průběhu debaty (aspoň v tom, v čem se shodují), projevil v ní prezident dosti energickou spontánní aktivitu, která spočívala v úsilí reglementovat lidské chování těch, kteří se pokusili mu oponovat.

Alexandr Mitrofanov (Právo) napsal, že Václav Klaus na besedě na Filozofické fakultě UK nabádal studenty, aby uměli za slovy odhalit motivy. Skoro se mi tomu nechce věřit, zásada je přejatá přímo z pokladnice českého stalinismu: důležité není, co ten který člověk říká, ale proč to říká.

Václav Klaus v tažení proti EP pokračoval. Kariérní diplomat, loajální velvyslanec Kohout tvrdí: „Po panu Borrellovi budeme žádat ujištění, že k podobným akcím na půdě Evropského parlamentu už nebude docházet a že se konstruktivní debata bude odvíjet v Česku.“ Pokud nevyhoví, bude nejspíš válka. Taky bychom mohli vystoupit z EU a vstoupit do Společenství nezávislých států - SNS. Prezident se obul i do předsedy Poslanecké sněmovny: vytýká mu vlastizradu. Ztotožnil se s „bezprecedentně urážlivými výroky“ představitelů EP, schvaluje „urážky prezidenta vlastní země“ (to je jako schvalování atentátu na Heydricha, spěchám proto s ujištěním, že i já schvaluji „urážky prezidenta vlastní země“). A snaží se předsedu PS donutit až k pláči: „Pokud je Váš výrok autentický, pak se ztotožňujete i s tím, že politici cizí země mohou hlavu našeho státu zcela neslýchaně vyzvat k demisi… v případě tiskové konference obou poslanců EP nešlo o věcnou politiku nebo kritiku, ale o pokus skandalizovat sám fakt, že veřejně zastávám své názory“. Pan prezident je podle vlastní volby tu posvátný a nedotknutelný živoucí monument, tu pouhý občan vyjadřující své názory, jak se to zrovna nejlíp hodí. Cituji celkem trefné vyjádření poslance EP Zieleniece: „Klaus se vydal do celoevropské debaty… V takové debatě musí politik Václav Klaus přijmout, že jiní říkají svůj názor, a postavit se jejich argumentům. Dvojnásob to platí v případě, když používá zavádějících či přímo neopravdivých argumentů.“ Zieleniec upozornil na Klausovu dvojroli: vede politickou kampaň proti ústavě a zároveň se před výměnou názorů se svými oponenty na domácí i evropské scéně skrývá za mandát hlavy suverénního státu.

(www.bohumildolezal.cz)