Červen 2005

Rusko přiznává léta tajené jaderné testy

Jan Gazdík

Tragédie pod ruským Uralem začala 14. září 1954, kdy nedaleko městečka Tockoje Sovětská armáda odpálila jadernou pumu. Nebyl to jediný pokus, kdy si komunistický režim udělal při zkoumání účinků radioaktivity z lidí pokusné králíky. Další následoval 10. září 1956 v Semipalatinsku. To už se experimentovalo "jen" na vojácích. Nemocí z ozáření trpí dnes i jejich děti a vnuci.

Tak krásných míst, jako je krajina kolem Buzuluku na Urale, není mnoho. Rozsáhlé stepi zvrásněné křivolakými roklinami s průzračnými říčkami jsou lemovány hlubokými lesy. Jižní Ural je navíc přebohatá oblast. Obrovské zásoby ropy a zemního plynu však nepřinášejí lidem štěstí. Více než jinde v Rusku tu dodnes kvůli "tockému jadernému výbuchu" nad městy a vesnicemi umírají lidé na různé formy neobvyklé rakoviny. "Výběr místa manévrů nebyl kvůli blízkosti měst a vesnic šťastný," přiznal o mnoho let později velitel cvičení maršál Georgij Žukov.

Bezprostředně po výbuchu jaderné pumy (nálož o síle 40 kilotun explodovala 350 metrů nad zemí) nicméně Žukov před ministrem obrany ocenil všechny účastníky jaderných manévrů: "Průlom obrany protivníka s použitím atomové zbraně splnil svůj účel." Testu na lidech se zúčastnilo 45 tisíc vojáků a důstojníků, nasazeno bylo 6000 automobilů, více než 300 letadel, 600 tanků, 500 houfnic a kanonů. Promyšlen byl každičký detail v jejich rozmístění a různém stupni ochrany.

Žár z výbuchu v Tockém tavil i tanky

"Přivezli tenkrát i stovky kusů drůbeže, skotu a dobytka. Postavili navíc celé testovací vesnice, aby vyzkoušeli, co s nimi ten výbuch udělá," vzpomíná zástupce buzuluckého primátora Viktor Fogel. Generálmajor v záloze Alexandr Michajlov, který byl v roce 1954 náčelníkem vojenského cvičiště u městečka Tockoje, popisuje krajinu bezprostředně po výbuchu i po letech s pohnutím: "Technika byla ještě v několika kilometrech od epicentra roztavená. Téměř všechna dovezená zvířata zahynula. Tím spíše nás ohromilo, když jsme našli jen dvě stě metrů od epicentra silně popáleného, hluchého, ale živého berana v převráceném tanku. Jeho pancíř byl od toho žáru vyhlazený jako rozteklá svíčka." Zprávy už nehovoří, do jaké míry jaderný výbuch postihl lidi v blízkých vesničkách a městech. Většina byla na jaderný experiment včas upozorněna s doporučením, co mají dělat. Ze svých domů měli odstranit okenní rámy, otevřít dveře a být připraveni k evakuaci. V úkrytech pak očekávali jadernou explozi. Pokud se kvůli strachu z radiace odmítli vrátit domů, stát jim nabídl bydlení v jiných částech Sovětského svazu.

Irina Zalavinová ze Samary nabízí nicméně i jiný příběh: "Několik hodin před výbuchem odvezli rodiny vojáků do vzdálenosti třiceti kilometrů od epicentra výbuchu. Když to přišlo, stála jsem se synem na ulici a kupovala meloun. Honem jsem ho popadla a jen taktak doběhla domů. Tlaková vlna výbuchu vytrhla všechna okna i s rámy. Místnost zasypala skleněná tříšť."

Semipalatinsk: málo informací o experimentu

Zatímco jaderný experiment na lidech u vesničky Tockoje nedaleko Buzuluku se nedal před veřejností navždy utajovat, protože na něj doplatilo až příliš velké množství lidí, o dalším jaderném testu na vojácích se toho příliš neví. Z velmi kusých informací vyplývá pouze fakt, že 10. září 1956 byla na jaderné střelnici v Semipalatinsku odpálena při vojenských manévrech (není známa síla nálože ani počet cvičících vojáků) jaderná puma. Zjistit lze už jen to, že 11. září 1956 byl pilot bombardéru podplukovník Fjodor Golovaško vyznamenán titulem hrdiny Sovětského svazu "za projevené hrdinství a odvahu při jaderných explozích v atmosféře". Další prameny připouštějí, že některé termonukleární výbuchy v Semipalatinsku dosahovaly nepředstavitelné síly jedné megatuny.

"Už jaderný experiment blízko Buzuluku na Urale je dnes pro nás překvapením, nedivím se tedy, že o tom druhém, v Semipalatinsku, nevíme vůbec nic. Uskutečnili ho - promiňte mi ten výraz - ,s vyloučením veřejnosti jen na vojácích'. Ti jediní to podle všeho odskákali," vysvětluje náměstek předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Zdeněk Prouza.

Všichni vojáci i civilisté se museli po jaderném výbuchu v Tockém u Buzuluku pod přísahou zavázat, že budou o experimentu mlčet pětadvacet let. Za porušení slibu hrozily tvrdé tresty. Pacienti se báli mluvit o příčinách svých potíží dokonce i před lékaři.

Dnes už je krajina u Buzuluku podle Viktora Fogela bez radioaktivity. Nedávno to dokonce potvrdili i Američané, kteří do prostoru, v němž před 51 lety vybuchla jaderná nálož, přijeli na rusko-americké manévry. Nemoci z ozáření se však lidé jen tak nezbaví.

"S lidskými životy se při jaderných testech před padesáti lety hazardovalo v Rusku i v USA. O dlouhodobých účincích radioaktivity se totiž mnoho nevědělo. Velmi se to podceňovalo. Až v šedesátých letech se na základě jaderných explozí v Hirošimě a Nagasaki analyzovaly výsledky dlouhodobého vlivu nemoci z ozáření na lidský organismus," dodává Zdeněk Prouza z ústavu pro jadernou bezpečnost.

Děti kosí i dnes rakovina

Ze 45 tisíc vojáků, kteří se zúčastnili jaderných manévrů u městečka Tockoje, žijí dnes jen dva tisíce. Téměř všechny přitom sužují příznaky nejrůznějších nemocí nebo jim byla přiznána trvalá invalidita. Předseda Výboru veteránů Vladimír Bencianov navíc dokládá, že devadesát procent "atomových vojáků" má velké sklony k nejrůznějším formám nádorových onemocnění.

Ztráty na životech civilních obyvatel nejsou ani po padesáti letech známy. Archivy Tocké oblastní nemocnice z let 1954 až 1980 byly zničeny. Orenburští vědci při zkoumání imunity dětí - vnoučat lidí, kteří byli vystaveni účinkům jaderné exploze - dospěli přesto k šokujícím závěrům. Organismus dětí nemá téměř žádnou obranyschopnost proti rakovině. "Třetí pokolení lidí, kteří přežili jaderný výbuch u Buzuluku, má silnou náchylnost k rakovině," přiznává Vědec Michal Skačkov.

Z dostupných informací vyplývá, že rovněž USA provedly osm jaderných manévrů s nasazením vojáků. Jakkoliv se to ani pro ně neobešlo bez tragických následků, Američané s jadernými zbraněmi nikdy neexperimentovali na bezbranných lidech.

Ruské oficiální zdroje uvádějí, že kromě několika armádních manévrů prováděl SSSR i jiné typy jaderných zkoušek.

Semipalastinská jaderná střelnice

* 456 jaderných výbuchů

* jednalo se o vzdušné, povrchové i podzemní exploze

* prováděly se v letech 1949 – 1989

Jaderná střelnice v Nové Zemi

* 130 jaderných výbuchů

* vzdušené povrchové, podzemní, nadvodní i podvodní výbuchy

* prováděly se v letech 1955 – 1990

Raketová střelnice Kapustin Jar

* 11 startů raket s jadernými hlavicemi

* prováděly se v letech 1956 -1962

(MFDNES)