Červen 2005

Špidla: Chudoba v EU je znepokojivá

Marek Kerles

V řadě zemí EU je patrný zajímavý trend. Zatímco stát jako celek bohatne, rychle roste vrstva obyvatel, ohrožených chudobou. Podle Evropského statistického úřadu jsou to lidé, jejichž příjem nepřesahuje šedesát procent průměrného platu v zemi. Evropské komisi tento trend nevadí?

Jestliže chceme udržovat v EU sociální soudržnost, pak samozřejmě nemůžeme být spokojeni. Nedávno jsem předával Evropské komisi zprávu o chudobě v unii. Z této zprávy mimo jiné vyplývá, že když vezmeme jako měřítko chudoby příjem nepřesahující šedesát procent mediánu (čtyřicet procent výdělečně činných, popř. rodin má příjem vyšší, 60% nižší – poznámka red. CS-magazínu), pak je například v Irsku až třicet procent chudých obyvatel a podobnému poměru se blíží i Slovensko.

Přitom právě Irsko dává ale Evropská komise často za vzor úspěšné ekonomiky.

V tomto případě nesmíme zapomínat na výchozí stav. Irsko bylo jednou z vůbec nejchudších zemí Evropské unie. Dnes naopak patří k nejbohatším. Nemám teď k dispozici přesnou statistiku o tom, jak to bylo s chudobou obyvatel Irska dříve. Země jako celek ale prošla nepochybně velmi úspěšnou transformací, která jí prospěla. Chudoba je velmi obtížně uchopitelný pojem. Hranice chudoby, vypočtená ze šedesáti procent mediánu, je jen jedno z měřítek. My ale musíme měřit i úroveň a dostupnost veřejných služeb a zdravotnictví pro obyvatele a další hlediska.

V Německu už ale stále se prohlubující propast mezi bohatými a chudými vyvolává reakce, připomínající rétoriku socialismu. Například předseda sociálních demokratů Franz Müntefering dokonce vyzval k "umravnění" nadnárodních společností, které "vykořisťují" dělníky nízkými mzdami. Ztotožňuje se jako sociální demokrat s takovou rétorikou?

Já nemohu a ani nechci komentovat výroky německých politiků. Názor Evropské unie to ale není. Proti chudobě se dá bojovat jen dvěma způsoby, a to ekonomickým růstem a vytvářením pracovních míst s kvalitní mzdou.

Jenže v mnoha zemích tento model nefunguje. Například rakouské ekonomice se daří jako nikdy v historii a přitom počet chudých stoupl za dva roky o dvě procenta.

Ekonomický růst především vytváří prostředky pro zvyšování vzdělanosti obyvatel, pro zvyšování jejich kvalifikace, restrukturalizaci pracovních míst a další opatření. Jestliže někde vzroste za rok počet chudých, ještě to neznamená nějaký trend. To můžeme hodnotit minimálně v desetiletém horizontu. A Evropská unie pracuje na tom, aby se evropský model sociální soudržnosti udržel, aby tu nevznikala žádná chudinská či společenská ghetta.

Můžete jako eurokomisař říci, jak vnímala Evropská komise českou vládní krizi?

Česko nebylo zdaleka jedinou zemí, která prošla vládní krizí. Podobná situace nastala v Portugalsku, Maďarsku, Polsku a několika dalších státech. Z tohoto pohledu tak nejsou politické poměry v České republice ničím výjimečným. Důležité je, aby z každé takové krize znovu vzešla legitimní vláda, která v zemi zajistí stabilitu.

Bývalý premiér Miloš Zeman se s oblibou vyjadřuje ke každému kroku českých sociálních demokratů. Jeho nástupce Vladimír Špidla zarytě mlčí i při tak významným změnách, jako je pád vlády.

Evropští komisaři by se měli zdržet komentářů k politické situaci ve svých domácích zemích. To je jedna věc. Zároveň je ale pro mě osobně lidsky nepřijatelné, abych posílal ČSSD nějaké "vzkazy z Vysočiny". V sociální demokracii dnes pracuje řada lidí, které mám osobně rád, stejně jako lidé, se kterými jsem si nikdy nerozuměl. A tak by nějaké moje rady směrem k dnešní stranické politice nikdy nemohly být zcela objektivní. Systém rad z Vysočiny prostě neuznávám.

Četl jste novou knihu Miloše Zemana "Jak jsem se mýlil v politice"?

Zatím ne, ale chystám se ji přečíst. V podstatě musím říci, že mě zajímá, co tam Miloš Zeman píše.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)