Červen 2005

Kostlivci ve skříních

Ivan Klíma

Člověk se v novinách dočte ledacos.

Kamarád mi před časem přinesl dva výstřižky. První z 25. 9. 2004 se týkal Jiřího Koláře a dočetl jsem se v něm toto: "Avantgardní umělec zemřel ve věku 87 let. V pátek uplynulo 80 let od jeho narození." Druhý byl z téhož listu a jen o dva dny mladší. "Demise Pavla Nedvěda vyvolala v zemi větší vzrušení než odstoupení Vladimíra Špidly z funkce kapitána národního týmu." Podobné pitomosti, které svědčí o okamžitém zatmění mysli anebo totálním zoufalství všech, kdo text zplodili a korigovali, člověka spíše potěší, protože se aspoň zasměje.

Už před lety jsem tady psal o více zavádějících pitomostech, které se hojně v novinách vyskytují, totiž o číselných údajích. Gramy se zaměňují za tuny a decimetry za metry (v čínské řece stoupla voda o sto dvacet metrů anebo na světě se ročně spotřebuje 38 milionů tun aspirinu. Když se nad podobnými čísly zamyslíte, můžete se konec konců zase jen zasmát.

Méně k smíchu mi připadá, když čtu anebo slyším po sto páté o kočkopsech a o kostlivcích ve skříni, o tom, jak někde problém zametli pod koberec, jak cosi roste jako houby po dešti, něco jiného se táhne jako pověstná červená nit anebo to překročilo magickou hranici, jak se staví na zelené louce, zatímco nějaká budova, obchod, kina či stadion doslova praskaly ve švech. V takové chvíli mám chuť napsat dotyčnému, že jeho výrazové schopnosti zaostávají za cvičeným šimpanzem.

Na uvedených frázích je pozoruhodná nejen jejich omšelost, ale jejich nesmyslnost či zastaralost. Dneska se už nezametají ani podlahy ani koberce, používají se vysavače, pokud se týká kostlivců, ty se ve skříni vyskytují jen v anekdotách, lana, jimiž se proplétal červený provázek, odkazují do dob námořní plachetní dopravy, houby, jak každý houbař potvrdí, nerostou po dešti, ale kdy se jim zachce, magická hranice obvykle nemívá s magií nic společného, a na ničem, co ve zpravodajství praská ve švech, žádné švy nenajdete.

Bylo by užitečné, kdyby šéfové rubrik při vší úctě ke svobodě slova vydali seznam zakázaných sousloví a výrazů. (Kromě kostlivců by mělo kupříkladu být zakázáno nazývat vraždy popravou nebo nacismus fašismem.) Kdo by zákaz porušil, byl by zmrskán. Za opakované porušení by pak pochopové příslušného pisatele posadili na zelenou louku, uvázali za nohu lanem protkaným červenou nití, po obou stranách obložili kostlivci (ani by nemuseli být vytaženi ze skříní) a přikázali mu tisíckrát napsat: "Nejsem člověk, jsem totiž ve švech popraskaný kočkopes a zasloužím si skončit svůj bídný život zametený pod kobercem." Předpokládám, že dotyčný by se pak až do smrti vyjadřoval jako normální člověk.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)