Červen 2005

Osvobození a Benešovy dekrety

Emanuel Mandler

Jsou lidé, kteří považují otázky týkající se charakteru našeho osvobození a svobody v roce 1945 za něco na pomezí protistátnosti. Údajně je tomu tak proto, že zodpovídáním na ně bychom se dopouštěli "přepisování historie". To samozřejmě platí hlavně o Benešových dekretech, které se perzekučním způsobem týkaly německého etnika v Československu. Jenomže jde tu o mnoho další důležitých skutečností a o některých většinou už ani nevíme - jak to v Mf DNES výstižně napsal Vladimír Kučera: "Lidský potenciál východní velmoci bezesporu spolurozhodl, že nacistický běs byl poražen. Padlí vojáci Rudé armády nemohou pro nás ztrácet svou cenu. Nicméně v mnohém a pro mnohé je ´osvoboditelská mise´ tehdejšího SSSR problematická. Docela jiná, než má několik generací lidí této země čtyřicetiletým vymýváním mozku zafixováno."

Vymývání mozků není příliš jemný termín. Ale k čemu jinak sloužily dějepisné učebnice a seriály ŕ la major Zeman? Kdyby se aspoň vymývání mozků týkalo jen osvoboditelské mise Sovětského svazu! Vymyty byly mnohé závažné události té doby a nahrazeny mýty a legendami. Pokud jde o Benešovy dekrety, lidé si dodnes myslí, že se týkaly pouze Němců. Někteří z nás si pamatují, že šlo také o znárodnění. Jenomže politické Benešovy dekrety pokrývaly značnou část tehdejší společnosti (např. zřízení národních výborů, závodních rad, odevzdání Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu) a pouze poznání jejich celku umožňuje patřičný pohled na tehdejší realitu.

Kdo ale k tomu má chuť a čas? Těm, kteří chuť a čas nemají, lze doporučit četbu jednoho dekretu, který je jakýmsi symbolem tehdejší politické atmosféry a naznačuje, kam směřoval vývoj Československé republiky po květnu 1945. Je to dekret č. 50/1945 Sb. z 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu. Tento dekret po stránce časové předcházel znárodňovacím dekretům a předčil je jak co do tematického obsahu, tak politického významu. Byl jednak dekretem konfiskačním ("znárodňovacím"), protože vyvlastnil všechny filmové ateliéry a provozovny na území státu, jednak dekretem, který zavedl v osvobozeném Československu první monopol (pouze státní orgány měly právo na vývoz a dovoz filmů i na jejich promítání). V tomto případě byl i dekretem cenzurním, jelikož stát rozhodoval o tom, které filmy se budou natáčet, dovážet a promítat. Že to znamenalo hluboký negativní zásah do svobody projevu, to snad ani není třeba příliš zdůrazňovat.

V té době samozřejmě ještě neexistovala televize. Její vliv nahrazoval rozhlas a - film. Znárodněním filmového podnikání a promítání se dostaly pod kontrolu komunistického ministerstva informací hlavní média, která od počátku šířila všelijak uzpůsobenou ultralevicovou ideologii o minulosti, současnosti a budoucnosti národa a státu. Tím tento dekret - ve spojitosti s dekrety konfiskačními - podstatně ovlivnil charakter svobody po roce 1945 a byl neklamným ukazatelem směru, jímž se bude československá republika v následujících letech ubírat: na východ, k Sovětskému svazu.

Dekret č. 50/1945 Sb., symbolizuje, jak již řečeno, smysl celku Benešových dekretů, které učinily z Československa socialistický stát, závislý na Sovětském svazu. Stojí za to seznámit se s jejich obsahem. Člověk se v mnoha případech diví, jak zasahují i do dnešní reality.