Červen 2005

Výročí konce války nesmí být přehlídkou křivd

Emanuel Mandler

Je těžké předvídat, co se nejvíce uplatní při oslavách 60. výročí konce druhé světové války. Evropa je stále ovlivněna tím, že válka byla formálně ukončena nenormálním řešením pomocí dílčích smluv, které nahrazují mírovou smlouvu s Německem. Po šedesáti letech se však z poraženého Německa stal opět vlivný sjednocený stát. Československo se mezitím rozdělilo na dva státy a naše česká část se k poválečným vinám odmítá hlásit.

Stane se tedy výročí konce války především přehlídkou křivd (z nichž mnohé nebyly odčiněny či odškodněny), nebo se uplatní humánní snahy o odpuštění a usmíření? Tyto otázky jsou také aktuální, a hlavně pro vztahy mezi Čechy a vyhnanými sudetskými Němci. Existují staré „materiální“ i národní křivdy, o kterých se raději nemá hovořit. Bude to možné i v době oslav výročí konce války?

To není jen otázka oficiální politiky. Žijeme v demokratické, občanské společnosti - spolky a sdružení svými akcemi mají ve skutečnosti větší vliv, než se domníváme. Některá z těchto sdružení si toho jsou vědoma. V plné míře to platí o Křesťanské misijní společnosti (KMS). Jedním z výsledků tohoto jejího přesvědčení byla dvojjazyčná Konference smíření Čechů a sudetských Němců, která se konala 15. a 16. dubna v Praze za účasti stovky Čechů a dvaceti pěti Němců. Jako kdyby tato konference chtěla naplnit často zneužívaný termín vyváženost - nebyla sice zaměřena nábožensky, ale přesto se nesla v křesťanském duchu. Výrazem toho byla zejména přítomnost sudetských Němců v čele s předsedou Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení, Dr. Wernera Nowaka a jeho vstřícného a přátelského projevu vůči Čechům.

Nepříliš známý hrdina

Mocným zážitkem bylo pro přítomné předčítání Hugo Frische z jeho knihy „Zůstal jsem sám“. Dozvídali se z předčítaného textu, jaké poměry panovaly v českých koncentrácích pro Němce v letech 1945 - 1946. Přestože Frisch v té době přišel o pět členů rodiny, bylo jeho jímavé líčení prosté, zcela bez protičeské nenávisti. Pořadatelé konference předali přítomným sudetoněmeckým představitelům, mimo jiné vedoucímu jejich pražské kanceláře Mgr. Peteru Bartonovi, písemnou prosbu sudetským Němcům za odpuštění.

Pro polovinu přítomných bylo překvapením to, co se dozvěděli o jedné z největších českých osobností poloviny minulého století, Přemyslu Pittrovi. Masarykovsky orientovaný Pitter zachránil mnoho dětí, většinou sirotků, a to bez ohledu na to, zda šlo o děti české, židovské nebo německé. Bohužel v naší dosud národnostně zjitřené atmosféře je Přemysl Pitter české veřejnosti neznámý.

Konference KMS ještě před výročím konce války naznačila, jakým směrem by se naše myšlení mělo ubírat. Aniž by se zastíraly krutosti válečného i bezprostředně poválečného období, je nezbytné přistupovat k věci objektivně a racionálně, snažit se potlačit nenávist. Té je zřejmě víc, než jsme si ochotni přiznat. Její odstraňování a potlačování nelze ponechat státním orgánům; to bychom se načekali! Ale není tu jen Křesťanská misijní společnost. Co ostatní spolky a sdružení?