Červen 2005

Američané mohli dobýt Prahu

Jindřich Marek

Armáda Spojených států dostala rozkaz, který jí umožňoval osvobodit Prahu. Dostala ho však pozdě, když už Rusové byli pod Řípem.

Ve středu 18. dubna 1945 v 09.55 hod. vstoupila v Ašském výběžku na české území první americká hlídka z 3. praporu 358. pluku 90. pěší divize (Tough Ombres) pod velením poručíka Merrilla B. Rudese, druhý den to na titulní straně uvedl i deník The New York Herald Tribune. V sídle československé vlády v Košicích zavládlo vzrušení. Zatímco prezident Edvard Beneš a představitelé demokratických stran projevovali neskrývané nadšení, pro komunistické ministry to byla studená sprcha, protože většinou propadli pro změnu neskrývaným obavám, že se nebudou moci vrátit do Prahy jako vítězové, a tím pádem i jako dominantní činitel dalšího politického vývoje země.

To do jisté míry potvrzovala i pozdější Benešova úvaha: "Kdyby Patton postupoval dále, mohl osvobodit nejen Prahu, ale celé Čechy a podstatnou část Moravy. Komunisté mohli být zbaveni výhody, spočívající v přítomnosti a aktivní pomoci Rudé armády při jejím příchodu do těchto nejvíce obydlených a strategicky nejdůležitějších prostorů Československa..." Komunisté naopak z příjezdu sovětských tanků do Prahy 9. května 1945 udělali osu své propagandy.

Fakt, že Američané neosvobodili v květnu 1945 Prahu, výrazně ovlivnil volby v českých zemích v roce 1946 a usnadnil o dva roky později komunistům převzít v zemi moc. Většina z nás si však již zvykla na tvrzení, že o tom velmoci rozhodly de facto již v lednu 1945 v Jaltě, což je omyl stejně jako legenda o pevně stanovené demarkační linii v českých zemích mezi Sověty a Američany.

Sověti lhali

Když dal šéf spojeneckých sil na západní frontě (a budoucí americký prezident) generál Dwight D. Eisenhower v pátek 4. května 1945 svému nejlepšímu generálovi G. S. Pattonovi rozkaz k postupu do Čech, oznámil to sovětským spojencům s tím, že bude-li to vyžadovat situace, budou americké jednotky postupovat až do Prahy a k Labi. Náčelník sovětského generálního štábu generál A. I. Antonov však druhý den přispěchal s nótou "že sovětské velení již vytvořilo potřebné uskupení vojsk a zahájilo plánovanou operaci". Žádal důrazně Eisenhowera, aby se jednotky USA zastavily na linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice.

Antonov Američanům lhal. Pražská operace měla být původně zahájena až za dva dny. Po vypuknutí povstání v Praze byla sice uspíšena, ale i tak odstartovala až v neděli 6. května ve 14.00 hod. Maršál I. S. Koněv nechal štvát ze Saska přes Krušné hory své předchozími boji zcela vyčerpané tankisty s tím, že si "odpočinou po válce".

Eisenhower však byl více politik než voják, a tak o sovětském triku příliš nepřemýšlel, protože více než o Prahu stál o sovětské spojenectví ve válce s Japonci a Pattona zastavil kousek za Plzní. Ten zuřil, protože chtěl bojujícím Čechům pomoci a neměl chuť ustupovat Moskvě, v níž viděl příštího protivníka.

O osudu Prahy se však nerozhodovalo jen mezi Američany a Sověty. Své si k tomu mohl říci i předseda československé vlády, Benešův letitý přítel sociální demokrat Zdeněk Fierlinger. Jeho navštívil v Košicích v neděli záhy po vstupu Američanů do Plzně velvyslanec Valerian A. Zorin s dotazem sovětského ministerstva zahraničí i náčelníka generálního štábu Antonova, "zda se československá vláda ztotožňuje s Eisenhowerovou žádostí postoupit z Plzně do Prahy". Fierlinger bývalý legionář, ale nyní také agent NKVD a souputník komunistů, v tu chvíli však ani na okamžik nezaváhal a poskytl svým "nadřízeným" potřebné alibi: "Přítomnost americké armády v Praze by byla politicky zneužita. Jsem přesvědčen, že Rudá armáda poskytne pomoc Praze včas..."

Když tento novodobý Jidáš vyslovoval tato slova, sovětští vojáci teprve daleko od Prahy v Sasku, Lužici a na Moravě zahajovali pražskou operaci, zatímco Američané byli v tu chvíli od Prahy pouhé dvě či tři hodiny jízdy a mohli kdykoli bez problémů vyrazit Praze na pomoc - kdyby ovšem v čele československé vlády nebyl vlastizrádce...

Rozkaz pomoci Praze

Američané se v bojující Praze přesto několikrát objevili. Šlo sice jen o mise zpravodajců a válečných korespondentů, ale ty jsou zároveň důkazem, jak jednoduché by bylo osvobození Prahy nebýt sovětských intrik. Uveďme si jeden příklad za všechny.

V pondělí 7. května 1945 v 21. 30 hod. vyrazila z Plzně skupina několika amerických obrněných vozů směrem na Prahu a již za pouhých 145 minut její velitel major Carl. O. Dowd v Bartolomějské ulici sestupoval po schodech do podzemního krytu, ve kterém se nalézal štáb velitele pražských povstalců brigádního generála Karla Kutlvašra.

Šlo o dnes již legendární "velichovskou" misi k veliteli milionové skupiny armád "Mitte" maršálovi Schörnerovi, který stále jako by nechtěl pochopit, že Německo kapitulovalo. Vinu na tom měl i generálplukovník Alfred Jodl, kterému se podařilo při podpisu německé kapitulace v Remeši usmlouvat termín ukončení nepřátelství až na 00.01 hod. 9. května 1945 pod záminkou, že potřebuje během této doby vydat všem stupňům německých jednotek patřičné rozkazy. Licitoval však stejně jako Antonov, protože se později ukáže, že mnohé německé jednotky měly informaci o remešské kapitulaci dříve než nejedna prvosledová jednotka americká či sovětská. Nacisté tak získali další den, který však ztratili Češi v bojující Praze. Protože kdyby byla lhůta kratší, generál Patton by rád v Praze bojující německé jednotky po vypršení termínu kapitulace "přivedl k rozumu" dříve, než by sem dorazily sovětské jednotky.

Takto mu příměří svázalo ruce, i když naděje pro Prahu ještě existovala. V sedm hodin odpoledne 8. května oznámila britská zpravodajská a sabotážní organizace SOE šéfovi čs. vojenské rozvědky v Londýně plk. Emilovi Strankmüllerovi: "Kdyby došlo po 00.00 hodin 9. května 1945 k dalším podobným německým akcím (páchání zvěrstev na obyvatelích Prahy), mají západní armády plnou volnost zahájit bezohledný další postup až do setkání východní a západní fronty. Vše záleží na tom, jaké zprávy dojdou o situaci na dosud neosvobozeném území mezi půlnocí a osmou hodinou ranní 9. května 1945."

Zpráva měla být zaslána vysílačkou jako poselství generála Eisenhowera veliteli povstalců generálovi Kutlvašrovi. V tu chvíli však již byly Rybalkovy jednotky pod Řípem. Čtyři hodiny po půlnoci vjely první sovětské tanky do Prahy.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)