Červen 2005

Práva žen

Vlastimil Marek

Čas od času se nějaká feministka, zakladatelka ženské strany, nebo spisovatelka či žurnalistka rozepíše na téma platové nerovnoprávnosti (ženy u nás berou o čtvrtinu méně za tutéž práci) a o nutnosti nějak prosadit „rovnoprávnost“ mezi ženami a muži. Na ženy prý „muži a zaměstnavatelé pohlížejí hlavně jako na matky a rodinné pečovatelky než například na zajímavé osobnosti, které by firmě mohly prospět.“ Nespravedlivý je podle nejnovější zprávy ohledně rovnosti žen a mužů, kterou dostali členové vlády na své stoly, také podíl žen ve vysokých postech a v politice. A příští rok se prý Rada pro rovné příležitosti žen a mužů zaměří hlavně na osvětu mezi zaměstnavateli.

No, proč ne. Jenže všechny ty „gender studies“ a „rady“ a legislativní snahy zcela opomíjejí to nezákladnější právo ženy, právo přirozeně, tedy „žensky“ rodit děti. Jinými slovy, k těm největším nespravedlnostem a nerovnoprávnostem dnes a denně dochází v každé porodnici: muži ženám porod zcela ukradli. Prakticky vše, co se týká tak ryze ženského jevu, jako je porod, ovládají muži. V porodnicích jsou ženám rodičkám odebrána jakákoliv práva a ony jsou nejen vystaveny mužskému vedení porodu, ale i ponižovány, zastrašovány, a pokud se ozvou, odsuzovány. Na porodnickém oddělení vinohradské nemocnice dokonce vážně uvažují o kamerovém systému, který by porody přenášel do posluchárny.

Jak to, že všechny ty poslankyně, které tak brojí za práva žen, pomíjejí tuhle základní a pro celou společnost nejvíce nebezpečnou „nerovnoprávnost“?

I Marsden Wagner (bývalý dlouholetý poradce Světové zdravotnické organizace, WHO, pro porodnictví) tvrdí, že „navzdory politickým změnám ve střední Evropě do zdravotnického systému demokracie ještě nevstoupila. Šéflékaři mají vždy poslední slovo, vládne diktátorská hierarchie, ženy si nemohou vybrat, kde chtějí přivést své děťátko na svět a nemohou rozhodovat, co se s jejich dítětem bude dít ihned po porodu…Výsledky vědeckých výzkumů dokazují, že zacházet s rodícími ženami jako s pacientkami je nevhodné. Rutinní holení nemá jiný účel než rodičku ponížit. Rutinní aplikace klystýru v podstatě jen zvýší nebezpečí infekce a v ženě opět zvýší pocit méněcennosti. O tom, jak je nevhodné provádět rutinní nástřih hráze, se již všeobecně ví.“

Důsledkem současné medikalizace, rozuměj, mužského ovládnutí porodnictví, jsou porodní komplikace, obrovský nárůst císařských řezů a dnes prakticky běžné použití anestetik, citový chlad budoucích matek, dlouhodobé stresy dětí a vývojové poruchy jejich mozků, a nakonec, v dlouhodobější perspektivě, i zvýšení běžného i mezinárodního násilí. Podle dr. Koukolíka „kombinace porodních poruch a odmítnutí chlapce matkou v prvním roce života postihla 4,5% populace sledované řadu let. V globálnější rovině se pak zjistilo, že 70% nejtěžších násilnických činů páchá přibližně 6% stále stejných recidivistů.“

Ukazuje se totiž, že jak mladý muž, který vyrostl v prostředí plném násilí, a který pak nevyhnutelně vidí svět černobíle, tak svou moc zneužívající úředník či politik, tak feministka či výhradně v mužském světě a tedy po nějaké době tedy spíše mužsky myslící a jednající žena politička, jsou jen lidé, kteří se narodili „poškozeně“, tedy s určitou mozkovou dysfunkcí. I oni, tak jako většina z nás, jsou jen oběti obětí.

Pro představu nás neinformovaných mužů o současného stavu porodnictví uvádím i část reakce dvojnásobné matky J. Novotné na jeden novinový článek o některých nových možnostech (například jako nadstandard nabízené epidurální analgezii) rodiček v pražských porodnicích: „Přirozený (normální) porod se na lékařských fakultách neučí, nenajdete ho v učebnicích pro mediky. A proto mnohé představy nejen pražských gynekologů o přirozeném porodu jsou zkreslené. Někteří lékaři dokonce považují aplikaci epidurální analgezie (rozuměj, drogy silnější než heroin, pozn. aut.) za nejpřirozenější způsob porodu, dokonce přirozenější než ten, kdy žena rodí s porodními bolestmi netlumenými opiáty a volí si sama spontánně úlevné polohy (dle odborného slangu prof. Hájka z porodnice U Apolináře „…a dělá ty opičky“). Porodnice U Apolináře má největší procento epidurální analgezie (EA) z pražských porodnic i u nerizikových porodů… Je mi také jasné, proč preferují pouze polohu během porodu v pololeže na porodnickém lůžku (v apolinářské odborné terminologii „žabák“). Žena, která by si vybrala pro vlastní vytlačení miminka jinou polohu, by se nedovolala, protože apolinářští lékaři nejsou pro jiné polohy vyškoleni - neumějí to. V poloze na „žabáka“ se také pohodlně provádí lékařům nástřih hráze.“

Takže, vážené bojovnice za rovné příležitosti žen, co když je všechno jinak a pohlížení na ženy spíše „jako na matky a rodinné pečovatelky“ je od podnikatelů a mužů zvláště (sice nevědomě, ale přece) skutečně to nejlepší, co by ženy od společnosti (mužů) nejen pro sebe mohly získat? Co když počátek řešení naprosté většiny problémů genderového typu leží právě ve změně způsobů, jakým zatím rodíme své děti?

Představme si společnost, ve které bude mateřství a vše s ním spojené celospolečensky téměř uctíváno a všemožně podporováno (rozumní sociologové, ekonomové a politici si lehce spočítají, že v době, kdy národ vymírá, je to ta nejlepší investice do budoucna).

Představme si společnost, ve které porodníci a gynekologové budou číst nejnovější vědecká zjištění a dokonce se řídit nejen doporučeními WHO (ač se jejich ega budou bouřit, racionální část jejich mozků bude množstvím statistických i praktických důkazů o tom, že přirozený porod v nějakém malém porodním centru nebo dokonce doma s porodní asistentkou je nejen bezpečnější a lacinější, ale především pro ženu rodičku, její dítě a celou společnost dlouhodobě nejvýhodnější, jednoznačně přesvědčena), ale především pocity samotných žen rodiček.

Představme si společnost, ve které bude žena Ženou již od chvíle kdy jako dívenka začne poprvé menstruovat (a nebude se za přirozenou funkci těla muset stydět, naopak, ve škole dostane týdenní volno a s rodinou a kamarádkami to oslaví, tak jako to odjakživa dělají její vrstevnice např. v Indii).

Představme si společnost, ve které zvláště po porodu svého prvního dítěte se z žen stanou skutečné osobnosti a dívka se zrodí v Ženu (medicínsky nepřerušovaný přirozený porod v optimálním prostředí je totiž pro rodičku, díky neuvěřitelně silným, až orgasmickým hormonálním změnám, jakýmsi přerodem v silnou sebevědomou a energeticky neuvěřitelně nabitou osobnost).

Představme si společnost, ve které pak díky tomu budou v parlamentech a senátech, právě tak jako v ministerstvech a různých budoucích radách moudře a na celé generace dopředu zodpovědně rozhodovat z velké většiny ženy. Ve které budou zločinci a agresivní jedinci pomalu vymírat, protože děti se budou rodit v optimálním prostředí malých porodních domů nebo přímo doma, jen se zkušenými porodními asistentkami, tedy bez jakýchkoli traumat. Ve které se pak političky i těch nejrůznějších etnik a národů vždy dokáží domluvit.

Už aby se jak Rada pro rovné příležitosti, tak všechny ty další instituce, zabývající se otázkou tzv. „gender studies“, zaměřily na skutečné příčiny, nejen na důsledky současného stavu – tedy na naprosto nerovná práva žen v našich porodnicích.