Červen 2005

Hitler byl československý prezident a Stalin zpěvák

Luděk Navara

Druhá světová válka, nejstrašnější válka všech dob, skončila před pouhými devatenácti lety. To si myslí čtrnáctiletý žák ze severních Čech. A rozsáhlá anketa MF DNES na českých školách ukázala, že je na tom se svými znalostmi ještě dobře. Jeho stejně stará spolužačka na otázku, co je to koncentrační tábor, odpovídá: „Je to tábor pro lidi, kteří se chtěli skrýt před válkou.“ Ani jiní žáci nepovažují koncentrační tábor za něco špatného. Myslí si, že je to místo, kde byli ubytováni vojáci.

„Uznávám, že matematika je také důležitá, ale myslím, že škola má vychovat lidi, kteří vědí, v které zemi a proč žijí,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, který kritizuje způsob, jímž se v Česku vyučují moderní dějiny, včetně těch válečných.

Vypadá to, že jeho kritika je zasloužená. Žáci si pletli Háchu s Máchou, za československého prezidenta v exilu označili Gottwalda, ale také Hitlera. „Kdo to byl Stalin? Měl něco společného se SSSR, asi to byl zpěvák,“ soudí chlapec z deváté třídy z Českých Budějovic. „Julius Fučík? To byl doktor, který pomáhal Mendelemu dělat pokusy na dvojčatech,“ míní dvanáctiletý chlapec z Pardubic. V testu odpovídali na deset otázek školáci šestých až devátých tříd z celé země. Ukázalo se, že neznají některé osobnosti světové války. Více než polovina jich neznala ani Háchu, ani Churchilla.

Podle odborníků mohou za chabé znalosti dětí školy a způsob výuky dějepisu. „Na vině jsou osnovy základních škol, které jsou postaveny na stupidním základě. Pokud se tato moderní historie učí až v druhém pololetí deváté třídy, je to špatně,“ říká ředitel Knížek.

Jenže ministerstvo školství odporuje: „Od ledna se učitelé řídí pouze rámcovým programem, který jim umožňuje probírat učivo třeba podle témat. Mohou se zaměřit například na válečné konflikty nebo dějepis klidně začít učit od moderních dějin,“ říká Ondřej Gabriel z ministerstva školství. To však je spíš teorie. Dějepis je totiž předmět, kde na sebe události navazují. I kvůli tomu jsou často moderní dějiny odsouzeny, aby byly na konci. „Existují nápady, aby se dějepis učil pozpátku, moderními dějinami by se začínalo. Ale to se bojím, že právě druhá světová válka by byla pro šesťáky příliš složitá. Navíc šesťáci jsou ještě děti a povídání o koncentrácích a holokaustu by nebylo moc dobré pro jejich duši,“ říká Pavla Chotková, která učí dějepis na Základní škole Drtinova v Praze.

Problém je mnohem složitější. Školní výuka často není postavena na zajímavých osudech hrdinů, ale na historických přehledech či letopočtech. A často chybí kontakt s dobovými materiály, zbraněmi či s pamětníky. „Vím, jak toto funguje v Anglii. Tam jednu třetinu vyučovacího času stráví v muzeích po celé Anglii. Mají to dokonale propracované, mají dětské programy, přednášejí jim třeba kustodi v dobových kostýmech, mohou se dotýkat zbraní, medailí,“ popisuje Knížek.

I sami učitelé přiznávají, že když učitel nezahltí žáky zbytečnými fakty, dokáže je druhá světová válka pořádně zaujmout. „Moderní dějiny jsou velmi důležité a děti si k nim dokáží vytvořit bližší vztah než třeba k pravěku nebo středověku. Mám za to, že každý učitel by měl sám za sebe uvážit, jestli není lepší výklad některých historických epoch zeštíhlit, aby na moderní dobu zůstal dostatečný prostor,“ říká Dita Křišťanová ze Základní školy Gutova v Praze.

(MFDNES)