Červen 2005

Dodával informace Edvardu Benešovi

Karel Pacner

Plukovník František Moravec bojoval proti fašistům a později i proti komunistům. Legendární šéf československé výzvědné služby významně ovlivnil předválečný, ale i válečný a poválečný vývoj československého vojenského výzvědného zpravodajství.

V sobotu 11. března 1939 přijel na schůzku do Turnova agent A-54, jinak příslušník německé tajné služby Abwehr Paul Thümmel, se zdrcující zvěstí: za čtyři dny obsadí Hitler zbytek Československa. Když se to dozvěděl přednosta druhého oddělení hlavního štábu plukovník František Moravec, okamžitě se dohodl s kolegy z britské tajné služby, že se uchýlí se skupinou důstojníků a s materiály o Německu na britské ostrovy. Potom tu tragickou zprávu oznámil nadřízeným. V úterý 14. března vpodvečer letadlo s Moravcem a deseti dalšími zpravodajci odstartovalo z ruzyňského letiště - čtvrt hodiny poté, co byl vydán zákaz všech letů. Byla to nebezpečná cesta, ale povedlo se.

Štika, jež rozhýbala povodí

První světovou válku strávil František Moravec v srbské a pak v československé armádě ve Francii a v Itálii. Když se vrátil, bylo mu čtyřiadvacet a neměl dostudovanou filozofii. Rozhodl se pro armádu. V Plzni se oženil a narodily se mu dvě dcery.

Byl výborný voják, proto ho nadřízení poslali na Vysokou školu válečnou. V prosinci 1929 byl jmenován přednostou zpravodajského oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze a v září 1934 se stal šéfem pátrací skupiny zpravodajců Hlavního štábu. Většina historiků se shoduje, že jeho příchod znamenal přelom. "Do jakési ,personální tišiny' vpadla ve druhé polovině třicátých let ,štika' v podobě pplk. gšt. Františka Moravce, která rozhýbala celé povodí," napsal Zdeněk Titl.

Moravec dokázal za pomoci dalších důstojníků získávat zprávy od mnoha vyzvědačů z řad vojenských a civilních funkcionářů Německa na nižší a střední úrovni. Mezi vyššími a vysokými hodnostáři sice neulovili nikoho, nicméně i ty informace, které získali, byly cenné. Bohužel špatné zhodnocení údajů vedlo v květnu 1938 k pochybnému vyhlášení částečné mobilizace proti Německu.

Ve službě exilového prezidenta

V Británii nějaký čas trvalo, než se postavení českých důstojníků vyjasnilo. Londýn se totiž choval k Hitlerovi přátelsky, chtěl se vyhnout válce. Proto nestál o cizince, kteří by jeho snahu mařili. Na druhé straně Britové znali cenu Moravcovy skupiny. Vždyť přivezla rozsáhlou agenturní síť rozesetou po celém Německu.

Mezitím Moravec nabídl služby svého týmu bývalému prezidentovi Edvardu Benešovi, který se stal přirozeným vůdcem zahraničního odboje. Beneš tuhle nabídku s chutí přijal, protože se o zpravodajce mohl opřít.

Peněz měli zpravodajci dost. Do Londýna přivezli 200 tisíc německých marek a 100 tisíc holandských guldenů. Kromě toho si včas uložili ve Stockholmu, Haagu, Bernu a Paříži další nemalé částky ve valutách. Dohromady asi 22 milionů korun československých.

Atentát na Heydricha

Moravcova skupina navázala spojení s odbojovými skupinami, které se tvořily v českých zemích a později na Slovensku. Odboj se soustředil především na získávání informací a Moravcovi se to zdálo málo. V roce 1939 uvažoval spolu s britskými kolegy o povstání v protektorátu, ale na to odbojáři neměli sílu. Plukovník proto začal přemýšlet o atentátu, který by vzbudil pozornost i v zahraničí. Kdo by měl být cílem? Říšský protektor Reinhard Heydrich? Jeho zástupce K. H. Frank? Nebo ministr školství Emanuel Moravec, považovaný za největšího kolaboranta (s Františkem Moravcem nebyl příbuzný)? Nakonec se usnesli, že cílem bude Heydrich, člověk, který nechal popravit stovky českých odbojářů a rukojmí. Kdo o atentátu definitivně rozhodl, není dodnes jasné. Jasné je, že atentát měl smysl. Československo, do té doby klidný týl nacistů, se vzepřelo. Ovšem rozsah teroru, který následoval, ohromil celý svět. A měl i politické důsledky - britská a francouzská vláda odvolaly své podpisy na mnichovské dohodě.

Pokus o diskreditaci

Sovětská tajná služba NKVD v Londýně chtěla s českými zpravodajci od začátku spolupracovat. Ovšem stejně jako v třicátých letech to byla výměna jednostranná - zprávy dodávali českoslovenští zpravodajci, kdežto Rusové jim občas přinesli údaje, které vypadaly, jako by pocházely z novin. Ani to však Sovětům nestačilo. Chtěli dostat sítě na území protektorátu pod svou kontrolu. To Moravec nedovolil. V roce 1944 ho chtěl plukovník Čičajev dokonce naverbovat. Moravec, už generál, odmítl.

Když se po osvobození vrátil do Prahy, ukázalo se, že pro něj není místo. Nejdůležitější funkce obsadili důstojníci, kteří přišli z Východu. Komunisté proti němu dokonce vykonstruovali obvinění, že se v březnu 1939 nepostaral včas o zničení důležitého písemného zpravodajského materiálu a ten padl do rukou Němcům. Případ projednával kárný výbor ministerstva národní obrany od června 1946 do března 1947. Třebaže se ministr Ludvík Svoboda snažil výbor ovlivnit, tento orgán Moravce plně rehabilitoval.

V prosinci 1947 byl brigádní generál Moravec jmenován velitelem divize v Mladé Boleslavi. Bláhově to považoval za předstupeň k vyšší funkci. Avšak hned po komunistickém převratu ho už 28. února 1948 odvolali a poslali na "zdravotní dovolenou".

Ve třetím odboji

Za pomoci britské tajné služby překročil Moravec měsíc po vyhazovu z armády s aktovkou v ruce hranice. "Měl jsem v ní všechno, co mi zůstalo z celoživotní služby Československu," napsal později, "břitvu, štětku na holení, kus mýdla, čtyři kapesníky, dva páry ponožek a přípisy vyznamenání amerického Legion of Merit a britského Order of the British Empire (pro důkaz mé totožnosti ve spojenecké zóně v případě, že se tam dostanu), nabitý revolver a 24 nábojů." Obě jeho dcery už žily na Západě. Ženu propašovali britští diplomaté.

Moravec se okamžitě snažil zorganizovat novou exilovou výzvědnou službu, tentokrát namířenou proti komunistickému Československu. Vytvořil špionážní skupinu s krycím jménem Arnold a později další, zvanou Okapi. Jejich agenti budovali zpravodajskou síť, získávali občanské legitimace, průkazy KSČ a ROH, policejní přihlášky, zbraně československé výroby a budovali úkryty pro západní výsadkáře pro případ války.

Když v létě 1951 padala hvězda generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, pokusila se ho skupina Okapi vylákat na Západ. Nezdařilo se. Akce naopak posloužila jako důkaz proti Slánskému, když byl na žádost Stalina zatčen a popraven.

Přesto přinášeli agenti Moravcovy skupiny z Československa cenné informace. Podrobnosti o nich neznáme - dodnes leží v archivu CIA.

S opevňováním československých hranic "práce" pro vyzvědače ubývalo. Koncem roku 1954 proto Moravec odjel do USA. Analytika, který zná dokonale reálie komunistické země, přijala s otevřenou náručí výzvědná služba ministerstva obrany.

Legendární šéf československé výzvědné služby zemřel 27. července 1966 v autobusu, kterým jel ze své vilky na předměstí americké metropole do zaměstnání v Pentagonu.

(MFDNES)