Červen 2005

Pach prasat a památník v Letech

Markus Pape

V životě se může člověk rozhodnout něco činit nebo nečinit. Tím ovlivňuje svůj další vlastní život, ale často i životy dalších. Koncem dubna letošního roku vyzval Evropský parlament Komisi EU k přemístění vepřína z místa bývalého koncentračního tábora. Toto místo se již rok nachází na území Evropské unie. Prezident ČR na to odpověděl tím, že věci domácí mají být řešeny doma. Tak dobře.

Rozhodnutí státních orgánů ohledně tábora v Letech bylo v dějinách více. Nejdříve německá vláda v roce 1938 rozhodla o tom, že příslušníci romské menšiny mají být perzekvováni. V rámci válečné politiky násilím obsadila české země a zavedla norimberské zákony i zde. V roce 1940 rozhodla protektorátní vláda - tedy loutková vláda obsazeného území - o vybudování kárného pracovního tábora pro dospělé muže. V roce 1942 pak o přeměně zařízení v tábor pro celé rodiny českých Romů. Kruté zacházení s lidským životem v Letech u Písku přitom celkem zapadalo do tehdejší politiky vlády německé říše.

Když koncem roku 1942 zjistil úředník protektorátní vlády Jiří Letov, že neexistuje rozkaz k likvidačnímu zacházení (k takzvanému Sonderbehandlung) v letském táboře a že táborové vedení přesto činí maximum, aby vězňové tábora a hlavně jejich děti opustili tento svět co nejdříve, rozhodl se zakročit a přesvědčil německé nadřízené o správnosti odvolání velitele tábora. Prosadil maximální možnou péči v oblasti lékařství, stravování a ošacení.

Obyčejný úředník však nemohl zabránit tomu, aby krátce nato byli Romové žijící na území německé říše deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. To zahrnovalo i přeživší vězně letského tábora.

Pokusy o nápravu

Začátkem 70. let rozhodly státní orgány Československa, že na místě bývalého tábora postaví velkovýkrmnu prasat. Františka Čermáková, žena, která přežila tábor Lety u Písku se - ještě za hlubokého komunismu - odvážila písemně protestovat proti zneuctění místa svého utrpení. Úředník okresního národního výboru jí dne 31. 7. 1980 odpověděl, že neprošla koncentračním, ale cikánským táborem. Poslušně se tím držel nacistické terminologie.

Čtvrtého dubna roku 1997 se skupina občanů rozhodla podat trestní oznámení kvůli důvodnému podezření ze spáchání trestného činu genocidy v letech 1942 - 43 na území tábora Lety. Po více než ročním vyšetřování v lednu roku 1999, kdy poslední hlavní podezřelý, bývalý dozorce Josef Hejduk, zemřel, Policie ČR rozhodla odložit případ pro nedostatek důkazů. Vyšetřování podle ní nepotvrdilo tvrzení, že v Letech došlo k genocidě, ani ho nevyvrátilo.

V roce 1998 se několik bývalých vězňů a pozůstalých rozhodlo veřejně protestovat proti zneuctění místa. Dodnes tito občané ČR pořádají každý rok pietní akt na hrobech obětí s výzvou, aby se vláda rozhodla vrátit historickému místu důstojnou pietu, tak jak se už dávno stalo v Lidicích a Terezíně ve vztahu k českým a židovským obětem nacismu.

V roce 1999 se vláda usnesla, že stát ohledně situace v Letech u Písku sice má dluh vůči svým romským občanům, ale z finančních důvodů řešení tohoto dluhu odloží. Od té doby se každý další kabinet rozhodl problém nevidět, neslyšet výzvy k řešení.

Na základě výzvy Evropského parlamentu nový premiér vlády ČR oznámil koncem minulého týdne (od 25. 04. 2005 – pozn. red. CS-magazínu), že se problémem bude zabývat. Problém však do programového prohlášení nové vlády nezařadil. Když Václav Klaus jako prezident členského státu EU koncem dubna prohlásil, že nečeští evropští poslanci nevědí, co se stalo v Letech, rozhodl se zároveň neříci, co se v táboře skutečně stalo.

Bez odezvy

Jistý rakouský občan Simon Wiesenthal, známý svým často úspěšným lovem nacistů, zaslal 19. listopadu 1998 z Vídně do Prahy krátký dopis adresovaný Miloši Zemanovi jako tehdejšímu předsedovi vlády. Poprosil ho v něm, aby nechal odstranit velkovýkrmnu prasat z místa bývalého tábora Lety u Písku. Tehdejší premiér a další vlády ČR se rozhodli dopisem se dále nezabývat. A tak dopis čeká dodnes na odpověď. Pan Wiesenthal osobní dopis premiérovi vlády ČR tehdy ukončil slovy „V dokonalé úctě“. Takovou úctu si zaslouží především oběti krutého zacházení s lidským životem v táboře Lety u Písku. Česko jim však takovou úctu prozatím neprojevilo. Když nyní vláda ČR znovu rozhodne, zda nadále nechá pach prasat rušit pietu nad hroby obětí nacismu, nebo umožní uctívaní obětí, rozhoduje zároveň o tom, s jakou úctou s ní bude zacházet okolní svět.

(MFDNES)