Červen 2005

Pravda není v Rusku populární

Petra Procházková

Většina Rusů stále nechce znát celou pravdu o ceně za vítězství, kterou zaplatil SSSR v čele se Stalinem. Pokusy některých ruských historiků a nezávislých médií zveřejnit doposud utajovaná fakta o přehmatech, ale i zločinech sovětské armády během 2. světové války, vyvolávají negativní reakci většiny ruských občanů.

Podle renomovaného ruského historika Alexandra Jakovleva jsou stále lidé dezinformováni statistikami ministerstva obrany o ztrátách. Včera ministr obrany Sergej Ivanov uvedl, že SSSR přišel za války o 26 600 000 občanů a 4,5 milionů padlo do zajetí. "Podle mých propočtů zahynulo více než 30 milionů lidí," tvrdí ale Jakovlev a dodává, že lví podíl na tak obrovském počtu obětí mělo negramotné vedení země v čele se Stalinem.

Právě dva dny před hlavními oslavami v Moskvě mu svérázným způsobem odpověděli obyvatelé Jakutska. Ve městě Mirnyj odhalili sochu "velkého syna ruského národa Stalina". Více než polovina Rusů se podle sociologů domnívá, že Stalin hrál během války pozitivní roli.

Tragické epizody z let 1941 - 45 ale svědčí o opaku. Účastníci bojů, jejichž deníky jsou až nyní pouze v nestátních sdělovacích prostředcích zveřejňovány, vzpomínají, jak v některých jednotkách připadala jedna zbraň na tři vojáky. Kromě technické nepřipravenosti sovětských vojsk byl ale hlavní příčinou prvních porážek naprostý morální rozklad. Za první tři měsíce byla celá západní skupina vojsk Rudé armády zničena - polovina z pěti milionů vojáků zahynula, většina zbývajících padla do zajetí. Obrovská část z nich doslova přebíhala k protivníkovi. Navíc podle Jakovleva bylo 954 tisíc sovětských vojáků popraveno vlastními oddíly NKVD za zbabělost či šíření nepřátelské propagandy. "Když velíte 'do útoku' - a oni nejdou, zastřelte prvního, koho máte na ráně, a ostatní se zvednou," cituje Jakovlev, který sám bojoval na frontě, instrukce velitelů. Tak bylo od června 1941 do prosince podle zápisů z archivu tehdejšího lidového komisaře vnitřních věcí Beriji zadrženo 657 364 dezertérů. Z toho bylo 10 201 popraveno - přes 3 tisíce pro výstrahu před nastoupenou jednotkou. Morálka v Rudé armádě byla ale i nadále tragická. První nápor německého útoku nesly jednotky na západě SSSR, kde si vesničané ještě pamatovali zvěrstva doprovázející bolševickou kolektivizaci. Mnozí z nich neměli vůbec chuť umírat za vlast a za Stalina. Není divu, že během jediné, kyjevské operace se nechalo zajmout 300 tisíc rudoarmějců. Když den před oslavami 60. výročí konce války zveřejnil v rozhlasové stanici Echo Moskvy podobná svědectví její ředitel Alexej Venědiktov, desítky lidí volaly do přímého vysílání a křičely, že je zrádce a ostuda ruské žurnalistiky. "Ve lži nelze žít ani ve dny sváteční," snažil se jim marně oponovat novinář.

V současných ruských učebnicích historie o podobných epizodách není ani slovo. O tom, zda rudoarmějci znásilnili milion či dva miliony německých žen, se vedou opatrné spory, a veteráni, z nichž mnozí byli těchto činů svědky (že je někdo z dnes živých starců páchal, se samozřejmě nepřiznává), je omlouvají spravedlivou touhou po pomstě. Nikdo dnes ale nevolá po soudu, jen po odhalení pravdy, která nic nemění na faktu, že občané sovětského impéria dosáhli zaslouženého vítězství, často navzdory svým velitelům a zločincům v čele státu. Jejich hrdinství by nesnížilo ani to, kdyby v učebnicích bylo popravdě uvedeno, že v bitvě o Berlín padlo kvůli velmocenské nenasytnosti Stalina 81 tisíc sovětských vojáků, i když při pomalejším a gramotnějším postupu mohla být řada z nich dnes na vojenské přehlídce na Rudém náměstí

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)