Červen 2005

Jak český prasečinec smrděl až v Bruselu

Jindřich Šídlo

Za pár dní to bude přesně deset let, kdy se v Letech u Písku odehrála tato pozoruhodná scéna. Prezident Václav Havel sem přijel odhalit památník romským obětem místního koncentračního tábora. V okamžiku, kdy hlava státu k dílu pokládala svůj věnec, se k prudkému dešti přidal i silný vítr. A ten na idylickou mýtinku uprostřed jihočeských lesů přinesl i realitu: nesnesitelný pach z nedalekého velkokapacitního prasečáku, který přesně na místě bývalého koncentráku vyrostl v půlce sedmdesátých let. Těžko by se hledal výstižnější symbol vztahu české společnosti k jedné z nejtragičtějších - a také téměř nejlépe zapomenutých - etap našich dějin: romskému holocaustu.

Druhou světovou válku nepřežilo devadesát procent českých Romů - z šesti a půl tisíce jich zbylo jen pár stovek. Za peklem Osvětimi odjížděla spousta z nich pod dohledem českých dozorců právě z Letů (pokud přímo v nich v šílených hygienických podmínkách nepodlehla tyfu) a také z Hodonínku u Kunštátu. Fakt, že jim památník v podobě prasečince vystavěl komunistický režim, který o průmyslovém vraždění lidí téměř nic neříkal svým dětem ve školách, je sice pobuřující, ale v těch časech vlastně logický.

Ke včerejší (28. 04. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) planetární ostudě (jinak se výzva Evropského parlamentu, aby Češi prasečák okamžitě nahradili důstojným památníkem, nazvat nedá) však přispěla pozoruhodná ignorance všech polistopadových politických reprezentací. Pravda, žádný tlak veřejného mínění je k tomu ani nenutil: na požadavku důstojné piety romským obětem se v Česku volby nevyhrávají. Vladimíra Mlynáře, který téma Lety jako první alespoň zvedl v Tošovského vládě na jaře 1998, tahle zkušenost rychle přivedla k přece jen „bezpečnějšímu“ internetu.

Prasečák pak přežil Zemana, Špidlu, Grosse. Signály, že se blíží mimořádný problém, přitom byly: protesty do Prahy psali Simon Wiesenthal či Günter Grass. Tehdy ještě marně. Hlavní argument proti přestěhování vepřína na jiné místo zněl neprůstřelně: nejsou přece peníze na důležitější věci, natož na taková pošetilá gesta.

Časy se změnily. Civilizační tlak přišel z místa, odkud dřív nebo později přijít musel. Praha ho samozřejmě může ignorovat - a včerejší hlasování europoslanců ODS ukazuje, že se znova najde nemálo politiků připravených hájit jihočeské vepře před „diktátem Bruselu“. Skutečný „český národní zájem“ však je jiný. Prasečák okamžitě zbourat, vyplatit majitele a doufat, že na tuhle hanbu svět milosrdně zapomene.

(MFDNES)