Červen 2005

Dvoudenní demonstrace proti pořádání sjezdu komunistů z celého světa v ČR

Jan Šinágl

Opět jsme si ověřili, v jakém absurdistánu dnes v ČR žijeme. Připadali jsme si, jako kdyby byl zrušen zákon o zločinnosti fašismu a komunismu. Kdyby skutečně platil, tak by měla policie zasáhnout stejným způsobem jako při koncertech neofašistů a ne dělat komunistům propagaci ve sdělovacích prostředcích, ukazovat je, nechat je mluvit. LN věnovaly celou stránku konferenci – o demonstraci proti ní pár řádek, bez konkrétních údajů. Další ukázka schizofrenie a neskutečné apatie společnosti, i když pochopitelné.

Před hotelem OLYMPIK v Praze na Invalidovně jsme se sešli v sobotu 23. dubna a v neděli 24. dubna. Malá účast byla ovlivněna organizací na poslední chvíli a časovým úsekem týdne, kdy v ČR zatím vládnou jiné priority než účast na demonstracích. Mnoho lidí také nepřišlo včas či vůbec, protože sdělovací prostředky přesto, že byly mnou jako svolavatelem informovány, neuvedly dobu konání demonstrací. V sobotu byla přítomna ČT, ČRo, novináři, fotoreportéři, v neděli se už ČT nedostavila. V rádiu byl údajně rozhovor se mnou vysílán či jeho část. Došlo i k ostrým slovním konfliktům, které byly zaznamenány. ČT z četných rozhovorů mých i mých přátel neukázala nic, pouze hlasy komunistů. V očích neinformovaného diváka byl vytvořen skutečnosti neodpovídající a neobjektivní obraz.

V sobotu jsme ještě mohli v blízkosti vchodu do hotelu a přímo v hale a v restauraci kultivovaně s plakáty protestovat. V neděli, kdy jsme doprovodili naše přátele, azylanty z Běloruska, kteří chtěli „pozdravit“ plakátem v běloruštině účastníka z Běloruska, už nikoliv. Pořadatel, který se za žádnou cenu nechtěl představit, navíc nebyl označen, nebyl námi pochopitelně respektován – zastoupil ho pan europoslanec Kohlíček. Škoda, že scénu nenatáčela TV, aby mohlo být „demokratické“ chování pana europoslance zaznamenáno. Je poučné, jak se komunisté stále ještě bojí a vyhýbají pravdě, co jim také zbývá, že?

Ředitel hotelu OLYMPIK už nás nenechal v neděli stát s plakátem s nápisem POKRAČUJTE NA ČÍNU – ZDE JSTE V ZEMI MAŠÍNŮ na místě, kde v sobotu probíhala po celý den naše demonstrace – alespoň nás „potěšil“ sdělením, že komunisté nemají slevu a dokonce, že zaplatí o něco více než návštěvníci hotelu. Lze jen doufat, že pobyt pánů europoslanců Ransdorfa a Kohlíčka nebyl hrazen z daní obyvatel EU.

Setkal jsem se i náhodně s panem Modrowem, Ransdorfem, Exnerem, tuším předsedou KSM Gottwaldem a jedním poslancem ruské dumy. Až na chování pana Modrowa, Exnera a ruského poslance bylo chování ostatních poněkud nespolečenské, mám-li zůstat slušným. Jakékoli zmínky o situaci v KLDR, Tibetu, Kubě, Bělorusku, 50 letech byly bagatelizovány. S plakáty upozorňujícími i na případ pana Hučína jsem se procházel i na hotelové terase – pan Gottwald přede mnou zcela bez ostychu odhodil zbytek cigarety na udržovanou terasovou podlahu a řádně „zašlápl“. Na mé upozornění nereagoval, „špačků“ jsem na podlaze nalezl více, vzpomínáte na pana Orwella?

Zažití komunistické argumentace, která morální hodnoty není schopna vnímat a chápat je otřesné. Vystačí mi to na celý život a pokud snad uvidíte někde moji fotografii v jejich společnosti, buďte ubezpečeni, že mi při tom dobře nebylo a že to v žádném případě neovlivnilo můj vztah ke komunistům.

Po oba dva dny jsme četli jména obětí komunismu ze seznamů čtených nedávno na Staroměstském náměstí, pro zahraniční komunisty i v němčině. Milan Paumer četl v angličtině. Zahraniční turisté byli překvapeni, když jsem jim sdělil, s kým bydlí v hotelu. Nadšení z toho nebyli, někteří k nám přicházeli a žádali více informací. Skvěle doprovázeli písničkáři Ali Weissová a Zbyněk Horváth.

Městská policie se chovala po oba dny velmi vstřícně. Naše dokumenty o nedávném protiústavním zásahu svých kolegů na Václavském náměstí, dne 30. března 2005, převzala se zájmem. Osoba ředitele MP pro Prahu 1 Miroslava Stejskala jim byla velmi dobře známá. Mimochodem protizákonně zabavený reprobox si musel pan Zbyněk Horváth sám vyzvednout na MP – na místě zjistil, že je poškozený a nelze ho pro vystoupení použít. Vyřeší to opět pan primátor Bém lahví alkoholu?!

Obou dnů se zúčastnily spontánně i v okolí bydlící děti. Několika jsem se ptal, zda-li vědí, co je to komunismus a komunisté? Potěšilo a povzbudilo mne, že věděly „že je to něco špatného“. V neděli jsme z bílého papíru nastříhali desítky bílých křížů jako symboly za popravené a umučené politické vězně. Děti je pokládaly na hotelový trávník a zatěžovaly malými kaménky posbíranými po blízkém okolí. Doufejme, že nezapomenou…