Červen 2005

Čeští letci, kteří se stali polskými hrdiny

Barbara Szierszula-Pilousová

Před vypuknutím války z protektorátu Čechy a Morava uteklo do Polska a přes Polsko několik set československých letců. Osudy dvou z nich se hluboko vepsaly do polských dějin. Josef František bojoval v polské 303. peruti, kdežto Eduard Max Prchal byl pilotem letadla, které se u Gibraltaru zřítilo do moře -a s ním nejvyšší polský vojenský velitel generál Wladysław Sikorski.

Když už byla válka na spadnutí, začaly tisíce občanů protektorátu překračovat polské hranice. Šli různými cestami. Civilisté i vojáci, po jednom i ve skupinách. Nelegálně přes hory, oficiálně přes hraniční přechody. Polským strážcům hranic někdy stačilo říci "Nechci sloužit pod Hitlerem", a zvedli závoru. Čeští letci, kteří "ztratili křídla", se cítili obzvlášť pokořeni. Většina z nich z Gdyně odplula do Francie a Anglie, ale sto devadesát zůstalo v Polsku. Ti pak bojovali společně s Poláky. Dva dny po začátku války, 3. září, vydal prezident Mościcki dekret o vytvoření české a slovenské legie v Polsku.

František měl Poláky rád

Na rozdíl od legendy, která říká, že přiletěl do Polska uneseným letadlem, přešel Josef František v červnu 1939 přes hranice pěšky. Svůj osud spojil s polským letectvem smlouvou z 29. července - stal se instruktorem školní letky. Po vybombardování letiště v Dęblinu (2. září) evakuoval letadla do hloubi země a prováděl průzkumné lety. Jednou byl sestřelen, a kdyby nebylo pomoci polských kolegů, nevyšel by ze zoufalé situace živ a zdráv.

František měl už předtím, v českém letectvu, problémy s disciplínou a sklon k letecké nekázni. Možná proto se tento neposlušný a individualistický voják cítil mezi Poláky tak dobře. Když se po porážce Polska dostal do Francie, rozhodl se také létat s Poláky. Ve francouzských barvách měl sestřelit jedenáct německých letadel, ale vojenské prameny to nepotvrzují, připisují mu jen zásluhy zalétávacího pilota. V červnu 1940 odplul do britského Falmouthu. O několik týdnů později se stal členem vznikající 303. - polské - perutě, která v bitvě o Anglii patřila se 126 sestřelenými "Adolfky" k nejvýkonnějším v RAF (Britské královské letectvo). Během pěti válečných týdnů František uskutečnil 33 operačních letů a sám sestřelil 17 německých letadel.

Zemřel v šestadvaceti letech při nehodě 8. října 1940. Když se vracel z běžného letu, zavadil při obratu nad domem svého děvčete nedaleko letiště Northolt křídlem o kopec. "Byl to pilot, jaký nikdy předtím neexistoval a dlouho existovat nebude. Vrhal se do boje sám, bez ohledu na nepřátelskou převahu. Sám neočekávaně Němce napadal. Byl nejlepším střelcem, jakmile sáhl na spoušť, trefil. Létal odvážně a s láskou, byl to největší hrdina bitvy o Anglii," řekl o něm kapitán Witold Źyborski, který byl adjutantem velitele 303. perutě.

Záchranná vesta

Na rozdíl od Josefa Františka se Eduard Prchal těšil pověsti pilota neobyčejně ukázněného. "Má dokonalé, ba výjimečné schopnosti. Nikdy se nestalo, že by udělal chybu, byť i v nějaké drobnosti. Ve své posádce udržoval vzornou kázeň," napsal o něm anglický velitel Jack F. Sach. Než se dostal do Anglie, byl Prchal před válkou pilotem v Československu a byl ceněn pro svou rozvážnost. Létal v pražské reprezentační letce a byl specialistou na noční lety.

Do Polska Prchal utekl dva týdny po Františkovi, 26. června 1939. Jeho cílem byla od začátku Francie, ihned vstoupil do Cizinecké legie. Provázela ho dobrá pověst. Po propuknutí války se dostal k letectvu. Přes šedesát hodin operačních letů a tři sestřelená nepřátelská letadla mu byly dobrou vizitkou, když v červnu 1940 přistál v Plymouthu v jižní Anglii. Pilot s takovou reputací mohl směřovat na jediné místo: do RAF. V červenci se seržant Prchal stal příslušníkem 310. perutě, u níž sestřelil další tři protivníky.

V roce 1942 ho Britové převedli na čtyřmotorové Liberatory, používané ke spojení mezi Velkou Británií a Blízkým východem. Těmito letadly se převážely důležité osobnosti. Prchal - jako výjimečně zkušený a důvěryhodný pilot - dostával ty nejodpovědnější úkoly. Letěli s ním mimo jiné norský kníže Olaf, velitel britských parašutistů generál Crafford či yorský arcibiskup Garbett.

Koncem června 1943 dostal za úkol převézt do Anglie generála Sikorského zpět z inspekční cesty do Afriky. Z anglické základny startoval 27. června a letěl přes Gibraltar do Káhiry. Odtud 3. července se Sikorským a jeho průvodem odletěl na Gibraltar, aby pak pokračoval dál do Anglie. Co se stalo poté, je v Polsku všeobecně známo: v noci 4. července se Liberator bezprostředně po startu zřítil do moře. Všech šestnáct osob s výjimkou pilota zahynulo. Prchala úder letadla o vodu vyhodil z kabiny a zachránila ho nafukovací záchranná vesta. Po třech dnech nabyl vědomí. Měl zlámanou nohu a četná další zranění. Žádná z mnoha komisí nepotvrdila teorii o sabotáži, z níž byli podezíráni Britové, Němci, Rusové i opoziční Poláci. Za příčinu neštěstí bylo uznáno zablokování výškového kormidla. Prchala nikdo nevinil. Dva měsíce po tragédii se k létání vrátil a dál vozil význačné osobnosti.

Po skončení války nabídl své služby Československým aeroliniím, kde pracoval jako šéfpilot a instruktor. Komunisté po únoru 1948 rychle poznali, že letec proslavený na Západě není stoupencem nových pořádků a rozhodli se ho pozorně sledovat. Eduard Prchal odhadl, odkud vítr vane, a spolu se třemi bývalými kolegy z 310. perutě a jejich rodinami v září 1950 uprchl letadlem Dakota z inventáře ČSA do Anglie.

Po krátkém pobytu v Anglii emigroval Prchal i s rodinou v roce 1952 do USA. Ukončil leteckou kariéru a začal pracovat jako učitel češtiny. Netušil, že se ještě někdy bude zabývat Gibraltarem - ale musel. V roce 1967 napsal německý dramatik Rolf Hochhuth hru Vojáci. Epitaf za Ženevu, v níž nařkl pilota z vraždy Sikorského a britské tajné služby, že inspirovány Winstonem Churchillem atentát připravily. Prchal pokládal hru za pomluvu, obrátil se na soud a proces proti Hochhuthovi vyhrál. Dostal solidní odškodnění. Tak solidní, že penzi prožil v dostatku ve slunné Kalifornii. Zemřel v roce 1984 a jeho popel byl podle jeho poslední vůle rozsypán nad Lamanšským průplavem.

(Poznámka redakce CS-magazínu: Podle jiné verze odcházeli čeští piloti létat k polským nebo ryze britským perutím zejména kvůli negativním vlastnostem svých českých spolubojovníků.)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)