Červen 2005

Pozor na ty, kteří je obdivují

Filip Tesař

Evropská unie odměňuje i trestá přístup Balkánu ke spravedlnosti. Chorvatsko nezahájilo přístupové rozhovory, zato před Srbskem se rýsuje asociační dohoda. Zatímco je chorvatský generál Ante Gotovina, někdejší miláček režimu Franja Tudjmana, na útěku, několik srbských armádních a policejních generálů se dobrovolně vydalo do Haagu před trestní tribunál, aby se obětovalo v zájmu národa a jeho budoucího vstupu do Evropské unie. Chorvatsko mělo 17. března zahájit přístupové rozhovory s EU. Nezahájilo. Brusel dal už dříve najevo, že bez vydání Gotoviny žádné rozhovory nebudou. Zato 12. dubna Evropská komise doporučila, aby Unie začala jednat se Srbskem a Černou Horou o asociační dohodě.

Chorvatsko: Marně pátráme

Zprávy o tom, že Gotovinovi pomáhají v útěku chorvatské tajné služby, kroužily příliš dlouho na to, aby se daly ignorovat. Reformní vláda v čele s Ivicou Račanem (současným vůdcem opozice a předsedou Národního výboru pro dohled nad rozhovory s EU), jež nastoupila v roce 2000, nechávala tento problém raději stranou. Musela řešit ekonomické problémy, hlavně vysokou nezaměstnanost, a současně radikálně snížit stav předimenzované armády. Právě ta dlouho sloužila jako náhradní systém sociální péče. A pro vojáky byl Gotovina hrdinou.

Jeho kariéra je krátká, ale zajímavá. V osmnácti letech emigroval do Francie, vstoupil do cizinecké legie, nabyté zkušenosti však v roce 1981 zúročil při vyloupení pařížského klenotnictví. Dostal pět let a později dalších pět za únos a vydírání. Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska však začala vycházet jeho šťastná hvězda. Nacionalista Tudjman zapomněl, že byl sám jugoslávským generálem, a okatě dával přednost kaprálům cizinecké legie, jako byl Gotovina, před bývalými jugoslávskými důstojníky chorvatské národnosti. V roce 1995 Gotovina vstupuje do Kninu, bašty srbských vzbouřenců, a nechává své jednotky mstít se na starcích a stařenách. Pak v roce 1999 zemřel jeho protektor Tudjman a změnila se politická garnitura. Gotovina spolu s pěticí dalších jestřábů vyzval nového prezidenta Stipe Mesiće k tomu, aby „nekriminalizoval“ Vlasteneckou válku – jinak řečeno, aby odmítl všechny požadavky haagského tribunálu. Mezi potenciálně obviněnými byl i Gotovina. Mesić autory výzvy promptně poslal do výslužby.

V roce 2001 generál Gotovina mizí z očí veřejnosti. Údajně mu tajná služba vydala falešný pas a on uprchl do relativního bezpečí některé z nacionalistických krajanských komunit. Premiér Račan nechal policii předstírat pátrání. Zdá se, jako by nikdo nečekal, že EU, podléhající politickým tlakům, bude zrovna tady důsledná. Teď se chorvatská vláda snaží narychlo všemi způsoby dokázat, že už udělala vše, co udělat mohla.

Srbsko: Raději se vzdáme

Srbská vláda čekala na schválení Studie o proveditelnosti, dokumentu, který otevírá cestu k asociační dohodě s EU, se stejným napětím jako Chorvatsko na zahájení přístupových rozhovorů. Pozitivní hodnocení záviselo hodně na tom, zda Bělehrad začne plně spolupracovat s haagským tribunálem. Vláda Vojislava Koštunici se snažila přemluvit důstojníky obviněné ze zločinů v Bosně a Kosovu, aby se dobrovolně, v zájmu národa, vydali do Haagu sami. Aby se necítili příliš vyvrženi, na letiště je vozily vládní limuzíny, tam se nimi loučili ministři a církevní představitelé, kteří následně okatě obdarovávali peněžními dary jejich rodiny. Nakonec se vzdali všichni až na jednoho. Generál Nebojša Pavković, který velel operacím v Kosovu v roce 1999 a řídil i systematické vyhánění Albánců, se rozhodl dát přednost vlastnímu zájmu a zmizel podobně jako před lety Gotovina. Netrvalo však dlouho a také on se rozhodl, podle svých slov, „splnit svou vojenskou přísahu až do konce“. Vzdal se v poslední den lhůty, kterou určila EU.

EU v obou případech navenek působila důsledně. Ale je tomu tak opravdu? Spíš se zdá, že její zdánlivě důsledný přístup je jen výsledkem těžkopádnosti, s níž se rozhoduje ve společné zahraniční politice. Chorvatská vláda se opravdu dala do boje se všemi, kdo Gotovinu pomáhali ukrývat, ale těžko ho může unést ze zahraničí. Na druhou stranu srbská vláda legální spolupráci s tribunálem fakticky stále odmítá. Může vůbec EU pomoci Chorvatsku a Srbsku vyrovnat se s minulostí? To je skutečným problémem obou zemí: velitelé mohou být souzeni, ale jejich činy jsou stále považovány za správné.

(Respekt, www.respekt.cz)