Červen 2005

Budování státu po texasku

Ota Ulč

V jednom předchozím svém článku o dělení na státy červené a modré jsem se zmínil o mediálním doporučení zavést rozdílné cestovní pasy. Očividný to ovšem nesmysl, ale o něj doopravdy usiluje skupina podivínů v Texasu, nostalgiků, bažících po návratu texaské nezávislosti. Tu tento Lone Star State, s výjimkou arktické Aljašky značně největší v celé Unii, získal odtržením od Mexika v roce 1836, ale vydržela pouhých devět let. „Yankee imperialismus“, tak jak to zpravidla bývá.

Separatisté těchto dní si činí nárok na ještě větší Texas, zahrnující notný kus teritoria, od Oklahomy po Colorado. Prozatímním hlavním městem je vesnice Overton, na východ od Dallasu směrem na Arkansas. Všeho všudy s dvěma tisíci obyvatel, z nichž ne všichni sní o nezávislé, suverénní existenci. Usilovatelé o svobodu odmítají uznat legitimitu vlády jak Washingtonu, tak Austinu, texaského hlavního města (tam kde v úřadě guvernéra sedával George W. Bush.). Ke krvavým střetům s mocí federální či státní prozatím nedochází. Uskutečnil se jen jeden konflikt, když v pohoří Davis v západním Texasu došlo k jakémusi únosu a trvalo celý týden, než se stovce policistů podařilo zajaté osvobodit. Tak se stalo před osmi lety a vůdce povstalců dosud setrvává za mřížemi. Z vnitrostranického boje jako prozatímní hlava státu vyšel jednatřicetiletý Daniel Miller. Zdůrazňuje, že on a jeho stoupenci nejsou extrémisté. Pouze se chtějí zbavit nelegální okupace, teď již trvající víc než sto padesát roků. Aniž by ponoukali ke násilné konfrontaci, pracují na zavedení alternativní měny v podobě stříbrných a zlatých mincí. Neuvažuje se o zavedení občanských legitimací – však ty v žádné podobě nikde v Americe neexistují. Jejich roli by nahradily speciální cestovní pasy s razítkem REPUBLIC OF TEXAS. V mnohých ideologických a politických otázkách jim dosud zůstává nejasno, ale tolik se již prezident Miller zřetelně vyjádřil, že ženám ponechá volební právo a nebude usilovat o znovuzavedení otroctví.

Prozatím bez vyslovení nároku na suvérenní existenci, v západním Texasu, v nevábné končině poblíž města Odessa, v obci jménem Eldorado, ještě o něco menší než ona virtuální metropole Overton, se usídlili mormonští fundamentalisté. Začátkem čtyřicátých let devatenáctého století čili přesně v době, když se Texasu dostalo jeho krátkodobé nezávislosti, Bůh ve svaté knize, kapitole 132 vzkázal prorokovi Johnu Smithovi, zakladateli mormonské církve, že může mít žen, kolik jich zvládne: „a jestliže mu zákon poskytne deset pannen, nemůže se dopustit cizoložství, neboť mu právem všechny náležejí.“ Brigham Young, rovněž velevýznamná postava mormonského hnutí, jich měl dvacet sedm.

Tak jako Evropská unie vyžaduje od nových členů přizpůsobit své zákonodárství, americká Unie trvala na zrušení polygamie. Tím se přijetí Utahu odložilo o půl století. K definitivnímu zákazu mnohoženství došlo až v roce 1896, což ovšem značně pobouřilo, mravně rozhořčilo, mnohé tradicionalisty. Někteří novotu ignorovali, jiní mnohosmilníci se jí na oko formálně přizpůsobili. Vykazují se jen jedním oddacím listem – s první manželkou, kdežto následná manželství uzavírají tajně. Doklady nejdou do státních matričních úřadů, ale do nedosažitelných církevních trezorů.

Třetí skupinu polygamistických nespokojenců tvořili ti, kteří se rozhodli raději emigrovat. Někteří se odebrali do sousedního Colorada, jiní na jih do neméně sousední Arizony, nebo dost dál, do zahraničí - do místa jménem Bountiful v Britské Columbii a též do města Galeana ve státě Chihuahua na severu Mexika. K prozatím nejposlednějšímu pohybu došlo v loňském roce 2004, když se polygamisté usadili v onom texaském Eldoradu: pozemek o velikosti 1.700 akrů se stal jejich výsostnou enklávou. Pilní, pracovití lidé, s outsidery se nebavící. Lov vysoké zvěře je důležitým zdrojem jejich příjmu. Prý se tam již dostavil prorok Warren Jeffs, oblažovaný více než třiceti manželkami. Člověk údajně nestabilního temperamentu, pomlouvá ho místní podnikatel Jim Runge. Ten má v plánu přilákat turisty k jarnímu uspořádáním závodu Elgoatareod, inspirovaného proslulým závodem Iditarod psích spřežení na Aljašce, sněhem se pachtících přes tisíc mil daleko až do přístavu Nome. V Eldoradu se plánuje drama značně skromnějšího rozsahu, totiž soutěž koz, zapřažených do vozíku, prchajících dokola po náměstí.

Polygamisté neusilují o suverenitu, nezávislost, ale zájem o politické počínání projevují. Tamější okres má totiž pouhých 1.300 voličů. Nastává akutní nebezpečí, že rekordně se rozmnožující mormonští imigranti je počtem snadno přetrumfnou.