Červen 2005

Oblíbenec, jemuž Hitler poslal cyankáli

Milan Vodička

Polní maršál Erwin Rommel byl legendárním německým velitelem. Říkali mu Herr Blitzkrieg a Liška pouště. Proč se mu tak dařilo? Možná nebyl tak dobrý, jak o něm praví mýtus.

V obrněném transportéru vjel 15. března 1939 do okupované Prahy jako velitel Hitlerova ozbrojeného doprovodu. O rok později už na vůdcova oblíbence Erwina Rommela čekala západní fronta a vlastní tanková divize. Tam se také zrodil mýtus zázračného generála, Hitlerova favorita, jenž však skončil na podzim 1944 rozkousnutím dvou ampulí cyankáli, jež mu poslal právě Hitler.

Ale v roce 1940 byl Rommel na strmé cestě vzhůru. "Je jako jeden z jezdců apokalypsy. Jeho kouzelné slovo je rychlost a jeho zbožím je odvaha. Jeho tanky vyrývají dlouhou, krvavou stopu po celé Evropě jako skalpel chirurga," psali o něm Goebbelsovi propagandisté. A měli pravdu.

Symbol blitzkriegu

Rommel měl cit pro bleskovou válku. "Herr Blitzkrieg" jel nejrychleji a nejdál. Nejdříve ke kanálu La Manche, pak až ke španělským hranicím. Francouzi říkali jeho jednotce "divize přízraků". Když bylo třeba, vsedl Rommel do prvního tanku a vedl útok. Byl viděn, jak po pás ve vodě staví s ženisty most. Když na jeho týl vyrazily britské tanky, osobně řídil dělostřelbu.

Byly to příběhy jako vyšité pro hrdinu nového Německa. Zvlášť když šlo o někdejšího hrdinu z bojišť první světové války. Dokázal na italské frontě s hrstkou vojáků zajmout tisíce Italů, podnikal odvážné akce a velel jednomu z úderných oddílů, jež vzešly ze zoufalství zákopové války a jejichž taktika byla předstupněm blitzkriegu. Jako mladý kapitán dostal Rommel nejvyšší vyznamenání císařského Německa, Pour le Mérite. Když nastoupil Hitler k moci, Rommelovi se zamlouval, přestože sám nebyl přímo nacista. Později však Rommelova oddanost vůdci a nadšení pro nacistické ideály uváděly kolegy v generálské uniformě do rozpaků. Koncem třicátých let se stal Rommel Hitlerovým chráněncem. Možná proto, že Hitler hledal mezi důstojnickým sborem někoho, kdo tam nepatřil. Rommel nebyl z důstojnické kasty, narodil se v roce 1891 v učitelské rodině a důstojníkem se stal náhodou. Vynikal v matematice a chtěl studovat strojírenství, proti tomu však byl otec. Tak se dohodli na kompromisu - stane se důstojníkem dělostřelectva, protože tam se taky hodně počítá.

Pod Hitlerovou ochrannou rukou si toho mohl hodně dovolit. Když v roce 1940 překračoval řeku Másu, jednoduše ukradl pontony sousední divizi, aby mohl jít vpřed rychleji.

Štíhlý, energický důstojník, který bojoval v čele svých mužů, byl ideální pro propagandu. A Rommel sám šel publicitě vstříc - staral se, aby kolem něho byli fotografové a kameramani. Brzy dosáhl svého: kamkoli přišel, předcházely ho legendy. Pro Němce se stal symbolem blitzkriegu.

Ale Rommel nebyl rytíř bez poskvrny, za něhož ho vydávaly filmové týdeníky. Britský historik Len Deighton uvádí, že jeho oblíbeným trikem bylo nechat mávat osádky bílou vlajkou. Jednou prý nechal rozstřílet sanitní kolonu.

Na co opravdu měl?

O rok později uvízl v afrických píscích italský duce Mussolini a požádal Hitlera o pomoc. Ten mu poslal, jak řekl, "svého nejneohroženějšího generála". Rommelův věhlas kupodivu ještě nepřekročil frontové linie, protože britská zpravodajská služba tehdy napsala: "V Africe přistáli Němci vedeni neznámým generálem Rommelem."

"Neznámý" Rommel nechtěl dopustit, aby se stal velitelem odlehlého bojiště. Jeho úkolem bylo uhájit Libyi, ale Rommel rovnou zaútočil. Spěchal a nepřál si poziční válku. Proháněl Brity pouští a zatlačil je daleko na východ. Zrodil se další mýtus - o Lišce pouště, neboť taková byla Rommelova nová přezdívka. Na podzim roku 1942 stál sto kilometrů od Alexandrie a na dosah ruky měl i Káhiru. Britové tam už pálili dokumenty. Jejich provizorní obranná linie se zastavila u železniční stanice jménem El Alamejn.

Afrika ukázala, co v Rommelovi opravdu je. "Poušť je rájem pro taktika a noční můrou pro zásobovacího důstojníka," řekl Rommel a napsal si tím svůj vlastní posudek. Vymýšlel úžasné operace, skvěle postupoval, obchvacoval, stahoval se a zase vyrážel vpřed. Ale málo se staral o to, co bude pak. Co nalije do motorů svých tanků, čím vojáci naplní zásobníky a čím se nakrmí. Postupoval a nemyslel na mezeru za sebou. Přidejte k tomu fakt, že Spojenci Rommelovi celkem úspěšně blokovali dodávky z Evropy, a už víte, proč někdy prohraje i Liška pouště.

Někteří vojenští historikové tvrdí, že Rommel neměl na to, aby sám řídil celé bojiště. Byl prý ideálním velitelem divize, ale na víc neměl.

Vojákům se musel líbit. Kladl s nimi miny, když bylo třeba, byl v první linii a miloval onen druh neformálnosti, který poušť poskytovala. Vojákům se to možná líbilo, ale fakt je, že to nebyl nejlepší způsob, jak řídit rychlou, moderní bitvu. "Velmi často nemohl v kritickém okamžiku Rommela nikdo najít, protože právě osobně řídil útok nějakého praporu. Tak se zajímal o podružné akce, že mu unikal celkový obraz bitvy," napsal britský generál Brian Horrocks.

Rommel byl téměř geniální improvizátor, podobně jako Hitler jednal instinktivně a přicházel s originálním řešením. Potřeboval by však za sebou jednoho pedanta.

Mafiánská nabídka

Rommel se vrátil do Německa jako nejmladší polní maršál, což jen posílilo nevraživost generálů, kteří mu posměšně říkali "maršál Kluk". Po pár měsících šel do své poslední ztracené bitvy: měl držet hradby "pevnosti Evropa". Dostal za úkol budovat a bránit Atlantický val. Vrhl se do práce s elánem, ale když 6. června přišla invaze, ukázalo se, že neodhadl správně čas ani místo vylodění. Nevěřil, že se Spojenci vylodí v Normandii, ale dál na východě. A těsně před invazí odjel z Francie. Zpětně se ukázalo, že vymyslel dobrou obranu: chtěl rozdrtit protivníka svými tankovými divizemi přímo na pobřeží, ale führer je chtěl nechat v záloze pro rozhodující bitvu, čímž umožnil Spojencům, aby si vytvořili předmostí.

Spojenci sice nepostupovali nijak rychle, ale německé ztráty rostly. Od 17. července mezi ně patřil i Rommel: spojenecké letadlo rozstřílelo jeho auto a on sám byl těžce raněn. Krátce poté vybuchla von Stauffenbergova bomba v Hitlerově Vlčím doupěti. Při vyšetřování padalo i Rommelovo jméno. Dnes víme, že když spiklenci Rommela oslovili poprvé, odmítl je, podruhé už ne. Přál si však Hitlera jen odstranit, ne zabít.

Když Hitler nabyl přesvědčení, že jej Rommel zradil, vyslal za ním 18. října dva generály se dvěma kapslemi cyankáli a s mafiánskou nabídkou: když vezme okamžitě jed, rodina zůstane ušetřena. Hitler nechtěl, aby se Němci dozvěděli, že zradil i jejich idol a jeho chráněnec.

Rommelův syn Manfred po letech vzpomínal, jak jeho otec naposledy vstoupil do jeho pokoje. "Právě jsem řekl tvé matce, že musím být za čtvrt hodiny mrtvý. Hitler mě obvinil z velezrady." Za pár minut skutečně zemřel. Hitler mu uspořádal státní pohřeb se všemi poctami.

(MFDNES)