Červen 2005

Osvobození osvobozeného města

Pavel Žáček

Dne 8. května 1945 kolem 16. hodiny podepsali představitelé České národní rady Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“ specifický akt kapitulace německých branných sil v Praze. Dohoda sice navazovala na remešský protokol, fakticky však umožnila odchod německých ozbrojenců na západ k americké armádě. Již krátce po válce se tyto události staly terčem kritiky zejména ze sovětské strany. Tento postup českých odbojářů však byl jediným východiskem z kritické situace, který zabránil německým bojovým skupinám ovládnout centrum Prahy - a tudíž krvavý konec povstání.

Tři armády: sovětská, německá, americká

Pražští povstalci se totiž ocitli uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož odvěsny tvořily tři armády - sovětská, německá a americká. Pro všechny bezpodmínečná kapitulace signovaná v brzkých ranních hodinách 7. května 1945 znamenala zastavení bojů i veškerého pohybu jednotek k první minutě 9. května. Pokud by totiž dohodu kromě americké armády dodržela také Rudá armáda, vnitřní Čechy až k Rokycanům i s kusem Moravy by se ocitly uprostřed mocenského vakua, které by povstalí Češi museli řešit ve vlastní režii.

Velení Rudé armády vědělo, že k naplnění stanovených politických cílů musí podřízené útvary obsadit maximální rozlohu střední Evropy. V podstatě tolik, kolik jim západní Spojenci umožní. Sovětské vojenské i politické vedení si bylo bezesporu vědomo faktu, že Britové tlačí na Američany, aby vstoupili do Prahy a obsadili vlastními silami poslední velkoměsto v srdci Evropy. Co však nevěděli - jak dlouho Američané vydrží britským požadavkům oponovat.

Rudá armáda pokračovala na Prahu

Proto se Rudá armáda nezastavila tam, kde se měla zastavit, a pokračovala na Prahu a dále k demarkační linii, přičemž se navíc od Američanů snažila odříznout útvary 1. a 2. divize Ruské osvobozenecké armády (vlasovců). Účelovost postupu Rudé armády je více než zřejmá z jejích aktivit 9. května 1945 v Praze. V brzkých ranních hodinách sice její tankové útvary dosáhly předměstí a před polednem i centra města, v jižních částech hlavního města však ještě večer proti příslušníkům zbraní SS bojovaly české jednotky osamoceně.

Jinou otázkou však zůstává, co by se stalo, kdyby se Rudá armáda - v rozporu se sovětskou imperiální strategií - o půlnoci 8. května 1945 zastavila. Německé zbytky armádní skupiny „Mitte“ polního maršála Schörnera by se zřejmě i nadále snažily probojovat k Američanům. Kritické postavení českých povstalců v Praze i mimo ni by s největší pravděpodobností stejně vyžadovalo zásah spojenců. A každé prodloužení války by znamenalo větší utrpení civilního obyvatelstva. Zřejmější by však bylo jedno: i Praha měla být další Varšavou, osvobozenou nikoliv vlastními silami domácího odboje, ale Stalinovou armádou. Nakonec vše skončilo tak, že Rudá armáda v podstatě vstoupila do osvobozené Prahy, kde se střetla pouze s německými kolonami, které nestačily včas ustoupit.

(MFDNES)