Červen 2005

Chvála blbosti

Petr Zavoral

Talentovaná páně Paroubkova vizážistka Veronika Skořepová, která se minulý týden stala na pár chvil mediální hvězdou první velikosti, si může připsat několik prvenství. Byla bezesporu vládní mluvčí s nejkratší životností, patrně jediná profesionálka toho druhu, která nemá ani přibližné ponětí o výši státního rozpočtu a nedá dohromady jména českých premiérů, ani kdybyste ji zabili. Také to myslím byla první ředitelka tiskového odboru Strakovy akademie, jíž k jmenování do funkce stačilo absolvování textilní průmyslovky; exhibicionistka, která byla z médií vyhazovaná tak často, že už si ani nepamatuje všechny své zaměstnavatele. A která, nezbytno dodat, na sebe tohle všechno bezelstně práskla v mimořádně veselém interview pro magazín Mladé fronty Dnes. Čímž starého kozla Paroubka usvědčila, že mu na ní imponovaly zcela jiné přednosti než odborná způsobilost pro výkon náročné funkce přežvýkavce vládních stanovisek.

Slečna Skořepová ale - jakkoliv se jí teď všichni pošklebují - si zasluhuje spíš soucitné pochopení než spršku zlých slůvek, jak by asi řekl papá Klaus. Jednak sama nahlédla neudržitelnost své pozice a nečekala na další vyhazov, jednak je do značné míry bez vlastní viny typickým produktem postkomunistického školství. Nedávno provedená anketa Mf Dnes v řadách pražského žactva totiž přinesla šokující výsledky, nad nimiž jeden neví, má-li se smát, nebo brečet. Děti netuší, co to byl holocaust, koncentráky mají za vojenská ležení, Stalina tipují na parašutistu, Churchilla na ruského prezidenta a o Husákovi se domnívají, že byl za války československým prezidentem v exilu. Také jím ovšem mohl být Václav Havel, zatímco Hitler dopadl jako komunista, ještě ke všemu pravdomluvný. Kde jsou ty časy, kdy jsem si rval vlasy nad tím, že studenti gymnázia Jana Palacha nemají ponětí, kdo to byl Palach! To jsou, prosím, výsledky práce českých kantorů, kteří při každé příležitosti žádají větší plat. Já bych řekl, že Veronika Skořepová ještě patří ke skvostům mezi plody pedagogického snažení tohoto času.

Patrně jen kouzlem náhody se nám zdráhají nechat nahlédnout do nitra svých vědomostí také nejproslulejší velikáni polistopadové politiky. Václav Klaus se zuby nehty brání veřejně debatovat s předsedou Poslanecké sněmovny Zaorálkem o detailech evropské ústavní smlouvy, proti níž vede permanentní povrchní monolog. Prý by to bylo nedůstojné Jeho Majestátu. Leč malý český člověk ví své: bojí se, srab, že by dopadl jako Skořepová nebo pražští studentíci! Klausův smluvněopoziční soukmenovec je totéž v růžovém. Byv Paroubkem vyzván k duelu ve všeobecných znalostech, opovržlivě tu hozenou rukavici nechal ležet, protože jenom blbec může pochybovat o tom, že by premiéra převálcoval jako sentinel. Myslím, že se blbcům nemohlo dostat větší poklony.

Někdy je dobré být za blbce. Veřejnost by měla být vděčná za zábavnou nevědomost vládních mluvčích, už proto, že by jí samé prospělo, kdyby např. zapomněla, kdo to byl Klaus nebo Zeman...

(www.annonce.cz)