Červenec 2005

Hus a Žižka nebyli největší Češi

Petr Dejmal

Při čtení seznamu sta největších Čechů mě u některých jmen mrazí. Lepší to není ani v první desítce. Například dva velcí Janové, ale nejde jen o ně.

Jan Hus a Jan Žižka, ať už na ně má kdokoliv jakýkoliv názor, se stali fenoménem, který poznamenal celé, nejen naše dějiny. Především se stali předmětem politického zneužívání a účelovým překrucováním dějin. Nemám teď na mysli jen A. Jiráska nebo komunisty. Připomenu i prvorepublikové takzvané pokrokáře, například T. G. Masaryka. A tak bychom mohli pokračovat daleko do minulosti. Aureola účelově vytvořená kolem těchto dvou postav již několik století rozděluje národ. Přitom nikdo nechce říci, co každý ví. Historických dokumentů se kupodivu zachovalo dost.

Humbuk kolem dvou Janů

Co vlastně obdivujeme na Janu Husovi? To, že přivedl pražskou univerzitu k hlubokému úpadku a mezinárodní izolaci? Jak komentoval to, že jeho přítel Václav IV. dal umučit Jana z Pomuku? Volně cituji: „Co do jednoho popa...“ To, že položil život za pravdu? Ale Hus pravdu neměl. I z dnešního poměrně liberálního pohledu je odpověď jednoznačná: Hus jako kněz, navíc kněz ve velmi vlivném postavení, kázal učení neslučitelné s vírou církve. Husovi stoupenci, kteří znají jeho dílo, říkají, že zemřel za svou subjektivní pravdu. Ani to však není pravda. Hus si byl prokazatelně vědom alespoň několika svých heretických (bludařských, kacířských) myšlenek, které kázal a publikoval. A ani ty před koncilem neodvolal. Co je hrdinského na tom, položit život za svůj omyl? Husovo učení je neslučitelné s učením církve, ale ani s jakýmkoli fungujícím světským řádem. Aplikace Husových myšlenek ve společnosti nutně vede k rozvratu, anarchii a násilí. Takzvané revoluční husitské hnutí to více než důkladně prokázalo.

Kam až lze zajít, lze ukázat na pokřivování i zcela bezvýznamných historických skutečností. Cituji z knihy Miloslava Švandrlíka Růžové sny pilného hňupa, otec Kefalín: „Jan Hus byl malej a tlustej, což je historicky prokázaný. Sám si stěžoval, že je tlust! A podívej, jak nám ho prezentuje Brožík nebo Šaloun! Ve filmu nebude hrát Franta Černý, ale Štěpánek! Každej hrdina musí u nás bejt dlouhej jako tejden.“ Otec Kefalín měl bezesporu správné informace.

Husovy myšlenky do praxe uvedl Jan Žižka, původním povoláním lapka. Uvedl je do praxe ohněm a mečem. Historikové často diskutují, zda šlo o války sociální, nebo náboženské. Ani jedno, ani druhé. Byly to jen války zcela nesmyslné.

Husité bojovali za náboženskou svobodu a toleranci, ale sami byli nábožensky víc než nesnášenliví, a to nejen vůči katolíkům, ale i vůči chiliastům, adamitům... a vlastně jakémukoliv jinému názoru. Důrazně potírali i sami sebe navzájem. Padesát upálených „bludařů“ v Klokotech byl jen začátek. Kolik lidí nechal Žižka upálit, dnes už nikdo nespočítá.

Za spravedlivý sociální řád husité bojovali tím, že zemi zpustošili a utopili v krvi. Zničená a vydrancovaná země, to je výsledek aplikace Husových myšlenek v režii Jana Žižky.

V Čechách najdeme několik set měst, které se pyšní Žižkovou ulicí. V mé rodné Přibyslavi má Žižka nejen ulici, ale i velkou bronzovou jezdeckou sochu. Zřejmě mu ji postavili za to, že husité Přibyslav srovnali se zemí. „A dobyvše hradu Přibyslavě, i upálili těch, ježto se na něm bránili.“ (F. Palacký: Dějiny národu českého.)

(MFDNES)