Červenec 2005

Je to zadostiučinění, říká oceněný Josef Mašín

Václav Drchal

Bratři Josef a Ctirad Mašínovi, kteří se v padesátých letech probojovali z komunistického Československa do Západního Berlína, se v sobotu (04. 06. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) v Kanadě dočkali přelomového ocenění. Od krajanského sdružení dostali prestižní Masarykovu cenu, kterou před nimi získali například Josef Škvorecký nebo Tomáš Baťa. V Česku sourozenci, žijící v USA, dosud žádné vyznamenání nedostali. Jméno Mašín totiž Čechy rozděluje na dva tábory. Jedni je považují za vrahy, druzí za hrdiny protikomunistického odboje.

LN: Co pro vás znamená Masarykova cena?

Hodně. Je od lidí, kteří říkají, že to, co jsme dělali, bylo užitečné a správné. Je to zadostiučinění.

LN: Cenu vám udělilo krajanské sdružení v Kanadě. V Česku jste žádné ocenění dosud nedostali. Co to pro vás znamená?

Emigranti nechtěli žít v komunismu a odešli do svobodné země. Lidé, kteří zůstali, žili 40 let v diktatuře. Ne, že by všichni spolupracovali, ale prostě tady žili a podřídili se. V Čechách jsme byli s bratrem navrženi na vyznamenání mnohokrát, ale prezidenti Havel i Klaus to vždy zamítli. Reprezentují svůj lid. Je to obraz veřejného mínění.

LN: Velká část Čechů vás považuje za obyčejné dobrodruhy a vrahy, ne za bojovníky proti totalitnímu režimu. Co si o tom myslíte?

Mrzí mě to, ale není se co divit, když televize může vysílat i takové věci, jako je major Zeman. Pravděpodobně je to tím, že většina těch lidí se narodila později a nezažila teror padesátých let. Ti starší jsou už zase unavení a chtějí jen v klidu dožít.

LN: Zůstali po vás mrtví, u nás tři a v NDR několik dalších. Nehryže vás někdy svědomí, nezdá se vám o těch lidech, o těch situacích?

Ne, naprosto ne. Byl to boj kdo s koho. Komunisté zatýkali, vraždili, popravovali, zavírali lidi do koncentráků. Komunisté začali boj a my jsme prostě jejich výzvu přijali. Jinak to nešlo.

LN: Horní komora českého parlamentu, senát, vás loni navrhla na vyznamenání, ale Václav Klaus to odmítl. Stojíte dnes ještě vůbec o něco podobného a přijel byste si pro ně do Česka?

To je velice hypotetická otázka a neříkám ani ano, ani ne. Taková odpověď by totiž v České republice mohla vyvolat přesně opačnou reakci.

LN: Tak jinak, nestýská se vám po domově a chtěl byste se do Česka ještě někdy podívat?

Tak samozřejmě, že se mi stýská. Když za mnou někdy přijedou přátelé z Čech a donesou knihy a obrázky, tak se mi stýská. Měli jsme tam totiž v Lošanech statek, který nám ukradli. Ale do Čech nechci a ani to neplánuji. Víte, mám problém s tím, že Česko nepovažuji za demokratický stát. Nedovedu si třeba představit, že by v Německu zasedali nacisté v Bundestagu, stejně jako zasedají komunisté v českém parlamentu. Nedovedu si taky představit, že by se bývalý člen mafie stal soudcem. V Čechách něco takového možné je. Předseda ústavního soudu pan Pavel Rychetský byl přece komunista. Vládní moc je v rukou komunistických banditů a to samozřejmě nemá se skutečnou demokracií vůbec nic společného.

LN: Považujete se za Čecha, nebo už za Američana?

Jsem Američan. Žiji tady, podnikám tady, mám tu rodinu, moje děti jsou Američani. Českého občanství jsem se nikdy nevzdal, ale bylo mi odebráno úřady. Vazby k Čechám pořád ještě mám, ale už jsem Američan.

LN: V České republice v poslední době opět rostou preference komunistické strany - podle průzkumů je nyní druhou nejsilnější stranou. Myslíte, že by ji měl demokratický stát zakázat, nebo by se s ní měl umět vypořádat bez zákazů?

Myslím, že zákaz je lepší řešení. Ale možná, že už je na to dnes pozdě, to se totiž mělo udělat už v devětaosmdesátém roce. Je taky otázka jak by se k tomu postavily soudy, hlavně ústavní soud. Víte, je to ovšem všechno důsledek toho, že prezident Václav Havel byl zvolen komunistickým parlamentem a udělal s komunisty byznys - kšeft. Zůstali politickou stranou a ještě mohli vytunelovat majetek státu.

LN: Co dnes děláte, jak se živíte? A co ještě plánujete do budoucna?

Obchoduji. Máme firmu s elektronickým zbožím. V osmdesátých letech jsem odešel na odpočinek, ale pak jsem začal podnikat znovu. Pracuji, obchoduji a jezdím po celém světě. Prodáváme magnetické čtečky. Tedy něco jako čtečky čárového kódu, které jsou v obchodech. Ovšem snímání se neděje paprskem, ale magneticky.

(MFDNES)