Červenec 2005

Rajter versus Nemak

Josef Greš

Boj severočeského sedláka Jana Rajtera (70) proti mexickému koncernu Nemak, který se rozhodl postavit Rajterům za humny obří továrnu produkující toxický odpad, trvá už čtyři roky a jde v něm o hodně: investorovi o velké zisky, státu o pracovní místa a panu Rajterovi o dílo vzešlé z celoživotní dřiny. Dosud vše nasvědčovalo, že zemědělec je odsouzen k porážce. Teď však již téměř odepsanému bojovníkovi svitla nečekaná naděje: získal na svou stranu Nejvyšší správní soud.

Komunisty léta pronásledovaný sedlák si po listopadu na stará kolena splnil v Havrani u Mostu svůj sen o založení rodinné zemědělské farmy. Před čtyřmi roky mu ale zasadil ránu plán firmy Nemak postavit v těsném sousedství Rajterových polí fabriku na hliníkové hlavy do motorů. Mexičané sem přišli potom, co v roce 1999 museli po masivních protestech Plzeňanů, kteří se báli rakovinotvorných dioxinů, upustit od svého záměru postavit tovární haly v západočeské metropoli. V severních Čechách vyšel záměr bezezbytku. Komunální politici slíbili Nemaku pozemky. Těžbou zdevastovaná mostecká krajina skýtala k umístění průmyslové zóny hned několik variant, Mexičanům se ale nejvíc zalíbily parcely v Havrani, která patří k poslední místní zachovalé zemědělské oblasti. Lokální administrátoři jim je bez odmlouvání přiklepli. „Peníze má investor a on se také rozhoduje, kde chce stavět,“ vysvětlil v roce 2001 rozhodnutí mostecký místostarosta Bořek Valvoda. A na ruku šla investorům i vláda: navzdory protestům Jana Rajtera i ombudsmana Otakara Motejla a v rozporu s právem vyňalo ministerstvo životního prostředí požadované pozemky ze zemědělského půdního fondu.

Sedlák zorganizoval mezi sousedy úspěšnou petici žádající, aby o stavbě rozhodlo místní referendum. Za to si vysloužil útok od tehdejšího premiéra Zemana i předsedy sněmovny Klause, kteří jej v televizi nazvali „ekoteroristou“ – a havraňský starosta protiprávně odmítl referendum vypsat. Za jeho verdikt se pak postavil Rychetského Ústavní soud, k němuž se sedlák Rajter obrátil; s donebevolajícím odůvodněním, že nemohou svým rozhodnutím „nahradit politickou vůli samosprávy“.

Nemak vycítil podporu a ohlásil desetinásobnou expanzi továrny. To by byl definitivní Rajterův konec: plodiny z takových polí by nikdo nekupoval. Do kouta zahnaný zemědělec a jeho zástupce Pavel Franc z Ekologického právního servisu se obrátili do Brna k Nejvyššímu správnímu soudu a ten jim dal teď za pravdu: zrušil rozsudek, kterým ústecký soud zamítl sedlákovu žalobu na povolovací verdikt ministerstva životního prostředí, a nařídil její nové projednání. „Je to zlomový okamžik,“ říká Pavel Franc. Brněnští soudci totiž podle něj dali svým rozhodnutím jasně najevo, že stavební povolení, na jehož základě Nemak továrnu vybudoval, bylo uděleno v naprostém rozporu se zákonem. A ústecký soud teď bude muset tento verdikt vzít v potaz. „Zatím se však u nás ještě nestalo, že by si někdo troufl nařídit zbourání už hotových budov, byť se ukázalo, že byly postaveny nezákonně,“ říká Franc. Šance, že se alespoň podaří odvrátit plánované desetinásobné rozšíření továrny, ovšem podle mínění Ekologického právního servisu citelně vzrostly.

(Respekt, www.respekt.cz)