Červenec 2005

Podivná cesta videa od zabijáků do Haagu

Lubomír Heger

V Haagu jásají, že mají konečně důkaz. Srbská politická elita rudne v rozpacích a slibuje vydat Ratka Mladiće. Čtyři z vrahů jsou dopadeni. A to vše způsobila jedna obyčejná videokazeta. Odkud se vlastně po deseti letech tak náhle vynořila?

Stopy vedou ke známé srbské aktivistce lidských práv Nataše Kandićové, která loni v rozhovoru pro MF DNES označila současnou Koštunicovu vládu za „četnickou“. Když vyšlo najevo, že nahrávku předala do Haagu ona, časopis The Observer ji vypátral a vyslechl napínavý příběh.

Páska má ve skutečnosti délku asi dvou hodin, přičemž vysílány byly čtyři minuty. Natočil ji Bugar, člen Škorpionů, jednotky řízené z Bělehradu a dislokované původně ve východní Slavonii, kde byli najímáni na „špinavou práci“. Aby je udržovali v dobré náladě, nechali nadřízení Škorpiony rabovat.

V létě 1995 byli převeleni do Bosny, kde likvidovali muslimské muže zatčené ve Srebrenici. Na předchozích záběrech je vidět, jak jim žehná pravoslavný kněz. Střih: poprava šesti mužů.

Kameraman Bugar své kolegy popohání, protože mu dochází baterie. Čtyři chlapci mladší 18 let a dva muži okolo třicítky leží na korbě náklaďáku čelem k zemi. Člen jednotky je kopne do hlavy. Potom jsou shozeni, přinuceni odejít a čtyři z nich jsou zastřeleni. Dva zbylí jsou donuceni odnést jejich těla do nedaleké stodoly. Potom jsou zastřeleni i oni.

Po návratu na základnu ve městě Sid nedaleko Bělehradu nechali vojáci udělat 20 kopií, aby se i ostatní mohli pokochat jejich „hrdinstvím“. Když se o tom doslechl jejich nadřízený Medić, začal běsnit. Okamžitě si vyžádal vydání kazet a 20 kopií bylo zničeno. Medić se už nikdy nezbavil strachu, že se jedna kopie zachovala a mohla padnout do „nesprávných rukou“.

Přišel rok 1999 a Škorpioni byli vysláni do Kosova, kde se ihned „vyznamenali“ tím, že zavraždili 19 albánských civilistů v Podujevu. Další čtyři roky se nic nedělo. Jenže v roce 2003 jsou zločinci posíláni do Haagu již skoro hromadně a dva ze Škorpionů jsou postaveni před soud. Jeden souhlasí, že bude svědčit proti ostatním, a vůbec poprvé také zmiňuje existenci 21. kopie. Nataša Kandićová se ihned rozjíždí do Sidu a dotyčného majitele najde. Je to bývalý člen jednotky, jenž se den před popravami nepohodl se svými druhy a odjel. Vydává kazetu po slibu, že ji Kandičová nezveřejní před jeho odjezdem ze země.

Škorpioni a bývalí důstojníci něco tuší a v Sidu se to rázem hemží lidmi, kteří leckoho zastrašují.

Kandičová identitu muže neprozradila, ale řekla, že je ochoten svědčit v Haagu. Nataša Kandičová v sobě již dlouho dusila vztek z projevů různých osobností, podle nichž byla Srebrenica „osvobozena“ a k žádnému masakru nikdy nedošlo. Letos 23. května předala pásku srbskému státnímu prokurátorovi, jenž slíbil spolupracovat. Jenže když se nic nedělo, poskytla ji také vyšetřovatelům v Haagu a ve stejný den ji dostaly srbské televize.

V Srbsku zavládl šok, asi jako když se desetileté dítě dozví, že jeho otec vraždil. To, že padla jedna obrovská iluze, způsobila jedna obyčejná videokazeta.

(MFDNES)