Červenec 2005

Byl nebo nebyl v Česku intelektuální holocaust?

Eugen Hubacz

Četl jsem několik ohlasů jak v cs-clubu tak i v komentářích v Hedvíčkově webu o jeho činnosti a srovnal jsem je s jeho článkem příhodně nazvaným Národ po intelektuálním holocaustu (CS-magazín 09/2004 – poznámka redakce CS-magazínu).

Takovým způsobem, jak se spousta lidí vyjadřuje nejen o jeho činnosti, ale i jak o něm smýšlejí, mne utvrzuje v tom, že skutečně existuje intelektuální degenerace českého národa. Samozřejmě, tento výrok mě okamžitě přiřadí psí hlavu, bohužel, u většiny čtenářů. Na druhé straně je ovšem téměř možné (to je ten můj optimismus), že se najde pár oduševnělých, kteří se nad tímto výrokem nejen kriticky zamyslí, nýbrž snad i zapláčí nad současnou situací. Není vyloučeno, že se najde i takoví, co si řeknou: No, něco na tom je, ale trochu to přehání. Těm gratuluji, poněvadž mají ještě naději pochopit, že pan Hedvíček vlastně rozšiřuje buditelskou osvětu a nikoliv nenávist proti všemu, co je české (to by pak ani nepsl česky). Fučík prohlásil: "Lidé bděte!", kdežto pan Hedvíček sděluje: "Lidé, probuďte se!"

Teď si asi spousta lidí řekne: hele, zase jeden rozumbrada! Pokusím se předložit k uvážení markantní příklad. Alkoholik, vám vždy zlobně odvětí, že alkoholik není, a bude se rozčilovat, když mu vytknete, jak často je opilý. Jak takového člověka přimějete, aby se této nemoci (ano, je to nemoc) zbavil? Tady v Americe existuje organizace (a slyšel jsem, že si našla cestu i do Česka), která se nazývá AA (Alcoholics Anonymous) a která se může pochlubit až 80%ní úspěšností v léčbě alkoholismu. Jak to dokáže?

V první řadě musí alkoholik sám sobě otevřené připustit, že má problém s,"pitím", jinak se z toho nedostane. To, že si to nedokáže sám přiznat, mu nepomůže, a tvrdit každému že nemá s pitím problém, mu teprve nepomůže. Ale jakmile se zbaví své hrdé pýchy tvrdit, že nemá problém, pak má naději se vyléčit. A kupodivu taková léčba nic nestojí, pouze je k tomu zapotřebí vlastní pokora. Samozřejmě to ovšem vyžaduje silný charakter. Kolik lidí se honosí charakterem a přitom nejsou schopni vidět svou vlastní slabost! Kolik z vás si aspoň položí ruku na srdce?

Zda vám tato alegorie částečně pomůže vidět pana Hedvíčka v jiném světle, ponechám na vás.

Další jeho "hanění" se týká toho, zda se jedna o většinu národa, když píše

o "intelektuálním holocaustu". A tady opět musím souhlasit s panem Hedvíčkem, poněvadž je to reálná kritika současných poměrů a z velké části i charakterových vlastností Čechů. To, že jejich vývoj byl "ovlivněn" nacisty a komunisty, berou mnozí jako omluvu. "Já mám špatný charakter, protože tu vládl komunismus", to není přece omluvou, charakter se v první řadě vyvíjí už v dětství a ne až tehdy, když v zemi někdo špatně vládne. Nehledě na to, že když mám dobrý charakter, tak budu volit taktéž někoho, o kterém jsem přesvědčen, že je charakterní (alespoň v demokratickém prostředí by tomu tak mělo být).

Chápu, že páně Hedvíčkova kritika se zda mnohým krutá, ovšem na druhé straně musíte uznat, že pravda bolí (to už mi říkávala moje matka). Navíc u mnohých Čechů existuje určitá zášť vůči emigrantům. Když se zeptám, proč tomu tak je, dostanu různé odpovědi. Snad nejvíc je takových, kde se nám přisuzuje "přemoudřelost" – odpovědi, vedené závistí, přehlížím navzdory tomu, že v Česku je to skoro všenárodní jev.

Nemám snad pravdu? „Copak nevíte, že si pan Vonásek vedle v baráku koupil nový volvo?“

Těm, co nás vidí v tom světle "přemoudřelosti". Emigrace žije v demokracii několik desetiletí a její členové se uplatnili podle svých osobních schopnosti a ne podle svého členství v KSČ. Otázka je, zda se všichni emigranti dokázali uplatnit. Někteří ano a jiní zase nikoliv. Věřte mi, že v takovém svobodném a vskutku demokratickém prostředí člověk uplatňuje své schopnosti s elánem!

Nyní se dotknu nejožehavější citové stránky Čechů. Pokud bych měl popsat z vlastní zkušenosti - mnoho z nich má reálnou představu o tragédii českého národa. Pokud ovšem beru v úvahu, jak se nechal onen „chytrý český národ“ tak lehce oklamat ideou o sametové revoluci, tak mnozí asi dáte za pravdu panu Hedvíčkovi, který o tom píše ve výše zmíněném článku. Nesnažte se hledat omluvu v tom, že stejný osud postihl i jiné národy!

Závěrem bych chtěl shrnout osvětovou činnost pana Hedvíčka. On vám totiž neříká ve své kritice (která tak bolí) nic jiného než to, že většina českého národa je v intelektuálním úpadku. "To je absurdní, kde jste k takovému závěru přišel?", namítnou mnozí, s politováním snad většina. Když v Česku máte demokracii, ta jak je pak možné, že se do "vedení" dostali lidé, kteří dopustili, aby většina národního majetku byla rozkradena bývalými komunisty (eufemisticky řečeno na ně převedena), a hlavně, proč nebyli ti, kteří se podíleli na neodpustitelném zlomení a pokřivení českého charakteru řádně stíháni a spravedlivé potrestání? Nebyli tito "představitelé" nové vlády nakonec zvoleni většinou (a to demokratickou cestou bez dozoru komunistů)? Havel a Klaus hrdě prohlašovali: "My jsme lepší než byli komunisté", jenže, jak se říká: "Za dobrotu na žebrotu" a tak se dostal veškerý státní majetek do rukou těch, co tak vehementně hlásali třídní boj proti kapitalismu.

Pak se nedivte, že o tom pan Hedvíček píše. Vy byste ho za to rádi ukamenovali, místo abyste svou spravedlivou zlobu obrátili vůči těm, kteří tak hanebně dopustili další úpadek českého charakteru. Jak asi musí být těm, kdo za komunismu trpěli a teď vidí stejné bezpráví, samozřejmě pod jinou hlavičkou?

Ještě jednou poznámkou bych chtěl osvětlit skutečnost těm, kteří mají ke Spojeným státům americkým chorobné negativní postoj. To, že poukazujete pohrdavě na některé nedostatky, které tu máme, povím vám tolik. Ano, máme tady dost problémů, ovšem zdejší demokracie existuje už přes 200 let a věřte mi, že i přes některé nedostatky, co tu jsou, je to ten nejdokonalejší politický a hospodářský systém. Máte pochybnosti? Tak se zeptejte těch, co se nevrátili!